Ydrosten

Těžko se dají hodnotit každý díl zvlášť, protože byť trilogie je to vlastně ve skutečnosti pouze jeden dlouhej příběh rozdělený na tři kusy. Vidět všechny tři díly hned po sobě musí být uchvacující a pak max řeknete, že začátek byl pomalejší, že se rozjížděl a zjišťovali jsme co vlastně dostal Frodo za úkol. Ve druhé části jak nelehké to bude mít a kolik ho to bude stát přátel a kolik překážet bude muset překonat a nakonec díky svým přátelům a přes další jiná utrpení a neustálý boj proti přesile zla se dostat až na konec a splnit slib a zničit prsten. Výprava tohoto epochálního velkofilmu je uchvatná a to jak s tím vším se dokázal filmový štáb i herci vypořádat je obdivuhodný

Pro všechny příznivce fantasy filmů je tahle velkolepá triologie hotovým rájem na zemi. A to vůbec nepřeháním. Tvůrcům filmu v čele se schopným Peterem Jaksonem se povedl opravdu mistrovský kousek, kterému se hned tak nějaký film z tohoto žánru nevyrovná. Film totiž doslova vtáhne diváka do sebe a nepustí ho, dokud se na televizní obrazovce neobjeví závěrečné titulky. Kromě vynikajících triků, kamery, scénáře a podobných věcí, se ve filmu objeví celá řada skvělých herců, kteří svými hereckými výkony dotahují film k dokonalosti. Mě nejvíce zaujaly herecké výkony Vigga Mortensena (jako hrdina Aragorn naprosto bezchybný), Cate Blanchett, Seana Anstina a Orlanda Blooma, který se se ctí zhostil role hrdého elfa Legolase. V prvním díle sice není tolik bitev jako ve Dvou věžích a Návratu krále, ale to mu rozhodně neubírá. Jistě, pár menších bitev se určitě najde, ale nezaberou hodinu nebo dvě. Vždyť Návrat krále je taková jedna velká bitva, zatímco se Společenstvu se hrdinové, kteří spolu v dalších dílech chrabře bojují proti Sauronovi, teprve seznamují a dozvídají se o svém přetěžkém údělu. Vlastně ani pořádně nevím, který díl je z triologie nejlepší. Všechny skvělé

Tonto film rozhodně patří mezi hlubší. Autor tohoto díla - Stephen King, patří mezi klasické představitele hororu, rozhodně se ho zhostil ještě s graciézností, která mnohdy jeho kolegům v branži chybí. Syrové prostředí, v němž se příběh odehrával jen umocňovalo pocit jisté bezvýchodnosti, všechno spělo k hroznému konci, přestože člověk jasně viděl, že je to špatně. Střetával se tu bystrý rozum, duševní primitivnost a mstivost. Pro větší tragičnost vyhraje špatná lidská povaha a dobrou zašlape pošpiní a zbaví života. Na konci spadá až do dojemnosti, typické pro tragedie. Tento film mě dokázal zaujmout, přestože nebyl malebný ani nijak přitažlivý, poutal svou temnotou a dramatičností. Divák si ho zapamatuje i kdyby nechtěl a otřese jím. Kvůli brutalitě obsažené ve filmu, bych ho určitě nedoporučoval dětem, spíš mládeži nad patnáct let.

Krkonošské pohádky aneb když ještě večerníčky a všeobecně záležitosti pro děti měly nějakou úroveň. Když porovnám s takovými zvěrstvy jako Teletubbies nebo Toupee a Binoo. A pokud jde o můj vztah ke Krkonošským pohádkám, tak mi stačí jen ta úvodní melodie a srdce mi plesá radostí a takovou tou nádhernou nostalgií. Zkrátka, Trautenberk a spol. jsou moje extra srdeční záležitost.

Mám asi trochu jiný vkus než většina, protože jsem se u toho nudil. Hlavní postavy knihovníků jsou úplně plytké, nezajímavé a moc mluví o ničem (viz dialog na konci 3. dílu o důvěře). Akce je trapná, herci se neumí hýbat a choreografie je nulová. Nejvíc mě štvala naprostá nelogičnost v řešení záhad. Podobně jako ve Scorpion, hodně inteligentní lidi zde řeší záhady naprosto debilitním způsobem, který nemá moc logiku, hlavně, že směřují tam, kam si scénáristi přejí. Mumlání té "matematičky" je nejhorší, u toho dycky mlátím hlavou do stolu. Například když stojí u menhiru a chtějí vypočítat dopad světla... Flynn říká "jsme 84.3 stupně severně, 18.5 stupně východně. Což je blbost protože to by museli být v Arktidě. Vzápětí začne "velmi přesně" vypočítávat dopad stínu z menhiru, který je jak vysoký? "Přibližně 9 stop". Když jsou tam podobný kraviny hodně často, celej seriál se pro mě stává kravinou... Jediné, co mě u toho drželo byla postava Flynna Carsena, ta jediná mě trochu zaujala, ale Flynn tam po prvním dvoudíle už nevystupuje, respektive možná se ještě epizodně občas objeví... Rebecca už je trochu okoukaná a její poslední seriály nedopadají zrovna dobře...

Piráti z Karibiku je série, na kterou se jednoduše nedá zapomenout. Ať už kvalita souběžně s díly klesala nebo ne, pořád to byla série, kterou jsem si oblíbil ne kvůli její americké přímočarosti, ale kvůli skvělému nápadu postavenému na originálních postavách, působivě ztvárněném kontextu, námětech s nadpřirozenými silami a zábavných akčních scénách. Opakované pouštění oblíbených pasáží ne-li celého filmu se stalo samozřejmostí, ale nejsem si ještě jistý, zda-li tomu tak bude i u čtvrtého dílu „Na vlnách podivna“. Staré postavy z trilogie, byť méně důležité, které prostě tvůrci nedokázali ani nechat umřít, od Elizabeth po komické dvojky, k Pirátům neodmyslitelně patří, a nechtělo se mi věřit, že natočit další díl bez nich, je vůbec možné, respektive rozumné. Ovšem kupodivu jsem se dočkal příjemného překvapení. S vědomím, jak moc se toho dalo stranou, jsem se skrytě snažil neustále nacházet věci, které by podpořily totální strhání filmu, ale tvůrci opět našli způsob, jak diváky dobře zabavit a do jisté míry i obměkčit jejich srdce. Pravdou ale pořád zůstává, že nový film s příběhem, který navazuje na trilogii jen prostřednictvím poslední Jackovy scény ze třetího dílu, dává jasně najevo, že jde pouze o projekt, který využívá dobré pověsti svých předchůdců a představuje velmi hluboký pytel na dolary. Ovšem Piráti z Karibiku mají své osobité kouzlo, které se do jisté míry vrylo i do dalšího dílu, ačkoliv se motivy prakticky nezměnily. Opět se našel další mocný kapitán s nesmrtelnými služebníky, Jack neztratil nic ze své improvizace ruku v ruce s rozčilující snahou nás rozesmát většinou dost trapnými vtipy, a opět nebyla nouze o prakticky nezměněný průběh děje. I tak jde ale o celek, v němž tyto fakty vytvářejí podívanou, která sice nenadchne svou jednoduchostí, předvídatelností a přímočarostí díky pouze jedné hlavní postavě (z původních tří), ale nabídne ucházející nové postavy (v Cruz jsem vůbec nevěřil) a hlavně zábavné dobrodrůžo v podání vlastního stylu Pirátů z Karibiku. Dal bych sice, já nevím co, za více referencí na trilogii, ale i tak jsem docela spokojený. Na vlnách podivna neposkytuje mnoho potenciálu pro další díly, ale jestli nějaké přijdou, doufám, že vyžehlí ty nedostatky, které jsem právě popsal.

Jsou megalomanský, přeplácaní, a šílění .Piráti nemají prakticky nic, co nabídnout, kromě opakujícího se Deppa, který mě už fakt nebavil. Efekty jsou zdařilé, ale je jich moc a všude, takže v tom je zmatek. Nic co by dávalo smysl. Ale aspoň se třetí piráti mohou pochlubit nějakým dějem, který totálně scházel ve dvojce. Největší výtku mám k začátku, který mě fakt nebavil a prakticky jsem usínala. Potom se to trochu rozjede tak je to lepší. Herecké výkony standartní, nic skvělého ani překvapivého. Nejšílenější část filmu je ,,rozmnožení Jacka Sparrowa". Když tam kvákal jako slepice, to mě totálně odrovnal, ale to je sakra málo. Blbý 3 vteřiny kvákání nedělaj dobrej film. Kterej je dlouhej snad tři hodiny. Takže po originální jedničce a průměrné dvojce, přicházejí VĚTŠÍ a DRAŽŠÍ piráti, které sice už nejsou ničím zajímaví, ale vyloženě průšvih to taky neni. Méně, občas někdy znamená více... Zde to platí dvojnásob

Myslím, že druhý díl této série neudělal ostudu. Výborný výkon J. Deppa a ostatních, pouze Keira tam podle mého názoru byla jen kvůli kráse. Jediné chybky, které tam vidím, je délka filmu ( přes 2 hodiny byla pro mě celkem zabíračka ) a pár sekund scénky " mlýnské kolo na místě a pohyb okolní přírody " byla trošku úsměvná a amatérská. Celkově však vynikající film, který nespadl do šedi pokračování.

A prý že to nejlepší je až na konec. Jak kdy, v případě Pirátů určitě ne. Ti zaznamenali sestupnou tendenci kvality čili Prokletí černé perly je nej. Lví podíl na tom má Johnny Depp, který vdechl kapitánovi Jackovi své neodolatelné kouzlo. Co se kvality herců týče, po hlavním hrdinovi následuje Geoffrey Rush. Orlando podal svůj typický průměrný výkon, ale jeho hnědá kukadla přivedla filmu určitě dost peněz. Keiru Knightley mi neseděla, ale ze všech dílů je tady pro mě nejvíce vydýchatelná. Z hlediska děje - dlouho jsem se takhle nepobavil. Moc pěkný film

Speed racer zase posunul hranice filmového zážitku. Bratři Wachowští ukázali, že ještě mají co nabídnout a zároveň plně využili potenciál barevného filmu a barevné televize. Kdybych napsal názor po prvním zhlédnutí, moc chvály by se v něm nenašlo. Mé hodnocení bylo slabých 30%. Film jsem si s odstupem času pustil podruhé a teď jsem rád, že jsem se tehdy udržel a žádný názor neodeslal. Až teď jsem si film z nějakého neznámého důvodu dokázal vychutnat v každém detailu a dokonce bych si snad i přál, aby bylo natočeno nějaké pokračování a mohl jsem si ten barevný adrenalinový svět vychutnat třeba i v kině. Takto stylizovaný a do jisté míry revoluční film je skutečně jedinečný a je to jedna z hlavních věcí, na které film staví, ale já proti tomu nic nemám. Podle mě to tady funguje maximálně. Neonově svítící tratě a po nich dunivě se prohánějící naleštěná auta, pro která neplatí zákony fyziky a my si tak můžem vychutnat zase něco nového. Jak už mnozí ví, Wachowští zde často kombinujou v jednom záběru několik dějových složek a klasické postupy nechávají být, čímž diváka můžou zahltit a dezorientovat. Takový film si pak při sledování vyžaduje buď velkou pozornost, nebo právě opakované zhlédnutí, kterým nic nezkazíte. Ve filmu se místy skáče v čase podobně jako skáčou samotná auta a někdy se časově odlišná událost přilepí k té právě probíhající a my pak máme například možnost sledovat emotivní zakonční závodu, ve kterém Speed racer nechává "vyhrát" svého staršího bratra. Když jsem u Rexe, jeho osud by si zasloužil skutečně silné pokračování a tento film si zaslouží silnou pozornost. 70% je můj celkový dojem. Co se týče akce, která je myslím jednou z hlavních domén těchto sourozenců, mohli to ještě více roztočit, ale i tak jsem spokojen.