Brandon

11:14 by mohl mít podtitul "Všechno souvisí se vším a když se něco kurví, tak hromadně a všem." P.S. Hříšnej baleťák Swayze má kolem pupku slušnou pneumatiku a Hilary Swank je tentokrát škaredá jak noc. Jak zkurvená noc :-)

I přes hloupoučký scénář, který je jak vystřižený z růžové knihovny, nelze popřít docela originální námět. Kdyby byla hitparáda názvů filmů, tak Se slovníkem v posteli by se určitě umístil v top5. No není slovník jako slovník, s tímhle se slovíčka pamatují určitě mnohem lépe. Přestože mě to kalifornské poupě Jessica Alba moc jako domorodá kráska z Bornea nenadchla, tak jsem se alespoň naučil pár nových výrazů jazyka Ibanů......ještě doplním užitečné spojení, které ve filmu nezaznělo: "Aku rinduka nuan. Aram meh kitai ngirup." :-)

Už je to nějakej rok, co jsem viděl Lost in Translation poprvé. Vzpomínám si, jak jsem po skončení projekce zašel do jednoho jazzového báru, dal si whisky s ledem a hodinu přemýšlel o všem a vlastně o ničem. Ty chvíle jsem si neuvěřitelně užíval. Dnes jsem ten pomalý, takřka rozjímající film zkoukl podruhé. Při pohledu na Johanssonku se mi vždycky vybaví čínská instantní slepičí polévka, pěknej obal, ale jinak umělotina bez chutě. V dramatu Sofie Coppoly je ale neuvěřitelně přirozená a krásná a se skvělým Billem Murrayem tvoří fungující dvojici nejisté holky na startovní čáře manželství a zralého muže, který už dobíhá a pomalu ztrácí dech. P.S. Horečka nehorečka, už vím, jak strávím dnešní večer ;-)

"Kde mám dveře?...Soukromí je privilegium...Mami, kde mám dveře?...Tvoje dveře se ti Anno vrátí, až a jestli mi vysvětlíš... Vrať mi ty dveře, nebo se zabiju...Můžu se dívat?" :-D Jeden z mnoha vtipných dialogů... Jojo, Jamie Lee Curtis hraje patnáctiletou pubertální rebelku přesvědčivě, stejně tak jako Lindsay Lohan její matku. Sranda. Za hlášku měsíce považuju označení (český překlad) jedné vypatlané blondýnky, Anniny spolužačky "Kdy už tenhle konflikt se Stacey Hinkhouse skončí?...Nikdy, protože je šílená psychosvině!" 3,5*

Heung joh chow heung yau chow je něco na způsob Amélie z Montmartru, ale podle předlohy čínského dvojčete Rosamunde Pilcher. Hloupé, praštěné, šílené, kýčovité, vtipné, přeslazené, neskutečné, dětinské, sentimentální, ubrečené.....gibbon to vystihl přesně, film o dvou rovnoběžkách. A jak dobře víme, i rovnoběžky se protínají. Jen nevím, jestli tomu dát odpad nebo pět hvězd :-)

Tenhle asijskej kousek vznikl za podpory korejské komise pro lidská práva, tak je asi jasné, jakým směrem se šest filmečků vydalo. Bohužel, ale i při sebevětší snaze se mi jednotlivé režisérské počiny nepodařilo rozlousknout. Příběhy vedly odnikud nikam, žádná pointa, žádná myšlenka, která by roztočila mé mozkové závity. A ani Park s N.E.P.A.L.em nepředvedl nic výjimečného, jak bývalo u něj dobrým zvykem.

Důvěra. To je oč vždy u filmu (a nejen u filmu) běží. Ondřej Trojan ji u mě nevzbudil ani v nejmenším. Nevěřil jsem hercům a jejich výrazům, dialogům, scénáři, nevěřil jsem scénám, dekoracím, lokacím, hudbě, dabingu (Cserhalmi obstál, ale s hlasem Táborského hrůza) prostě samá umělá faleš. A navíc vrcholně nesympatická Aňa, hrát sice umí, ale...............

Iñárritu úplně rozsekal kontinuitu příběhu, v ději lehce chaoticky skáče od jednoho momentu k druhému. Jednotlivé dílky skládačky se nevkládaji jeden do duhého, ale rovnoměrně se rozprostírají na plochu a postupně tvoří výsledný obrazec. Výkony herců jsou přinejmenším rozporuplné, zatímco hysterka Naomi Watts by potřebovala profackovat a s ní i další přicmrndávači, tak Sean Penn s Beniciem Del Torem hráli fantasticky. Sean jako Paul snažící se pochopit nově nabytou identitu a Benicio alias Jack obtížně se vyrovnávající se svojí vinou neměli chybu. Nevím, jestli existuje něco po smrti, řekl bych, že je to jen toužebné přání pramenící ze strachu, že všechno musí jednou skončit, ale s tou duší kdoví jak to je :-) 3,5*

Film o životních traumatech, nočních můrách, smrti, samotě a o tom, že znát pravdu může být někdy cesta do pekla. A kdo by tam chtěl? Proměna drzé "sassy girl" holky v živoucí mrtvolu, nemocnou ženu, ztracenou duši se limitně blížila dokonalosti.

Znáte taky takový ty inteligentní lidi (komedie), kteří když mluví, tak máte pocit, že otvírají jen ústa a jejich slova plynou úplně mimo vás? Ani krapet emocí, samé bla bla bla bla. Kde nic tu nic, jedna velká nuda. Tak to je přesně případ About a Boy. Že bych byl povrchní jako Will? :-D 2,5*