Killingjoke

Den po udělování Oscarů musím pánům akademikům poblahopřát! Letos mne opravdu nezklamali, když nechali zvítězit tento prvoplánový, naftalínem načichlý dojáček na němž jediné zajímavé je příběh a Michael Fassbender v roli násilnického otrokáře. Nedávno jsem tady komentoval film Colette a v mých očích trpí 12 let v řetězech naprosto stejnými neduhy a přešlapy, jen si někdo místo Holocaustu vzal na paškál další zločin proti lidskosti, jakým otrokářství jistě bylo a je. Prostě to samé jen lepší herci a mnohem vyšší rozpočet. Co na tom, že film má hnusně zkratkovitý střih, že postavy se do příběhu dostávají bez vysvětlení a co je horší mrknutím oka stejně tak i mizí. A 12 let? Budete-li sledovat sebepozorněji, bude Vám přesto připadat, že to byly roky tak maximálně tři... Když si vzpomenu na seriál Kořeny nebo Spielbergův Amistad, musím se hodně držet, abych nešel pod tři hvězdy. Obojí vzpomínané je mnohonásobně lepší zážitek než tohle trapné pozlátko, jež slízlo smetanu jen za vážnost historické "doby temna" otroků v USA, nikoliv však za velmi pochybnou kvalitu filmu samotného...

Zdařilý pokus o natočení detektivního noiru po česku. Nutno uznat, že je to velmi, velmi sympatické. Jestli mne paměť neklame, od té doby (vážně od roku 1946?) se to nikomu nepovedlo. Na tento film se měl podívat pan Ondříček, než natočil své patetické Ve stínu, které se z kvalitní neo-noir detektivky proměnilo v politicky tisíckrát ohranou polívčičku… Na 13. revír jsem narazil nedávno, hned jsem si jej musel objednat na DVD, abych se přesvědčil, zda lze natočit nefalšovaný noir v českém prostředí. A světe div se, ne jen že to jde, ono je to i docela povedený film. Až se divím, že to nikdo později nezkusil znovu (a jestli ano, muselo to stát za starou belu). Příběh 13. revíru podle knihy Eduarda Fikera je velmi zajímavě natočená detektivka, se zajímavými postavami, výbornými dialogy a excelentními herci v hlavní roli. Ano, pana Marvana jsem měl vždy raději než třeba Vlastu Buriana a paní Medřická patří mezi mé Top české herečky odjakživa. Takže po herecké stránce spokojenost (a ne, Lída Baarová mi fakt nechyběla). A tento film do jisté míry dost stojí na hereckých výkonech, protože o akci jde až na posledním místě. No, prostě atmosféra, způsob vyprávění a celkové pojetí filmu je v českých poměrech jedinečné. Jsem rád, že jsem na 13. revír jako fanoušek noiru natrefil, opravdu to stojí zato…

Seriálovému Yellostoneu jsem se snažil nějakou dobu vyhýbat. Nakonec jsem neodolal a nechal se zcela pohltit rodinou ságou v neo-westernovém kabátku zasazené mezi kopci malebné Montany. Jenže Taylor Sheridan jde dál a nechává nás nahlédnout do krvavé historie rodiny Duttonů v časech, kdy Divoký západ byl vážně divoký a prériemi projížděly kolony přistěhovalců mířících za svým americkým snem kamsi do Oregonu. Jenže, tohle byly časy, kdy na prériích najdete i vrahy, zloděje koní a hrstky indiánů, jenž prozatím unikly genocidě vyvolané bílým mužem... Tak tohle je pecka! Nejlepší westernový seriál jaký jsem kdy viděl a vlastně i western obecně za posledních pár desítek let. Nádherná výprava, výtečná hudba a povedené obsazení. Mého oblíbence, matadora Sama Elliotta skvěle doplnili další, zejména mě bavil výkon i ve skutečnosti manželského páru country hvězd Faith Hill a Tima McGrawea... Nádhera! Kde v prvních epizodách sledujeme pomalejší rozjezd pak s blížícím se koncem série napětí a obrátky stoupají... až do emotivně nabité poslední epizody, jenž je pro některé postavy vlastně začátkem a zrodem legendy o rodině rančerů, kteří si pevnou rukou podrobili Montanu. A proto se nemůžu dočkat dalšího střípku z téhle ságy, nazvané znovu prostě "1923", kde se na Duttonovu rodinu mrkneme v časech prohibice. Něco mi říká, že to zase bude pecka...

Zklamání a vzhledem k očekávání opravdu velké. Jeden z mnou nejočekávanějších filmů posledních dvou let, se naneštěstí proměnil v povrchní povídačku o cestě jednoho (potažmo dvou) vojáka z bodu A do bodu B. Je mi fuk, jestli film byl nebo nebyl točen na jeden záběr, takové nepodstatné výzkumy ať si v kině dělají ti, které nezajímá obsahová stránka (ale řekněme, že během dvou hodin se vážně nevystřídá den za noc a pak znovu za den). Pro mne je však podstatné, že u filmu zvítězila forma nad obsahem. Ono totiž dvouhodinové řetězení všemožných překážek do cesty odhodlaného vojáka ještě neudělá dobrý film. Největší problém tak je, že je vám to všechno úplně jedno. Je vám jedno, jaká zvěrstva se právě dějí na plátně, je vám jedno, kdo zrovna na plátně umírá. Emoční linie z mého pohledu naprosto nefunkční. Abych jen nehanil, jediné co se mi snad více líbilo bylo vyobrazení zákopů na začátku a na konci filmu. Ač i zde se nemohu zbavit dojmu, že v nich bylo příliš "čisto a uklizeno". Četl jsem srovnání s vojínem Ryanem a můžu říct, že ty filmy jsou naprosto jiné a naprosto o něčem jiném. A na rozdíl od vojína Ryana z 1917 nová válečná klasika jistojistě nebude...

Tak se nám ten Duttonovský vesmír pěkně rozrůstá. Dostáváme tady nepřímé pokračování série 1883 a přesouváme se do časů, kdy se starý svět střetl s tím novým, časů po první světové válce, kdy Ameriku opanovala prohibice a Duttonovic rodina musí čelit nelítostnému tažení obchodníka, prahnoucího po jejích pozemcích, plných zlaté rudy... Tak tohle je opravdu monumentální! Seriál, na kterém i bez využití počítačových kouzel cítíte, že cestujete po celém světě. Montana je Montana, Afrika je Afrika, ne nějaké blbé studiové kulisy. Ano, tenhle seriál je rozmáchly a sleduje hned několik dějových linek, více či méně zajímavých. Osobně mě nejvíc baví linie z Montany, kde stárnoucí Jacob Dutton a Cara Duttonová svádějí boj za rodinné hodnoty a dědictví. Oba výtečně zahráli Harrison Ford a Helen Mirren. Jejich bolest budete sami prožívat! Taylor Sheridan jde opět až na krev, nebojí se místy pomalejšího tempa vyprávění a buduje ságu způsobem, že žádná z postav si nemůže být jista tím, zda přežije další epizodu. Je to skvělé, je to drsné a je to přesně takové, jaké jsem doufal, že bude. Takže, jak často u svých oblíbených seriálu říkám, už se nemůžu dočkat další řady...

11. září 2001 byl pro celý svět chtě nechtě zlomový okamžik. Znamenal oficiální posvěcení křížové výpravy, kterou vedly USA proti islámskému světu, rozuměj „odveta“. Nechci se pouštět na tenký let a rozvádět co si o tomto závažném tématu myslím. Řeknu jen tolik, že nenávidím agresi a extremismus v jakékoliv podobě a je zcela jedno, ze které strany přichází. Zero Dark Thirty má být filmovou rekonstrukcí a do jisté míry ji určitě je a já nejsem kompetentní hodnotit, zda zobrazuje skutečnou pravdu. Co se týče snímku samotného, ve srovnání s předchozím, rozhodně lepším snímkem režisérky Kathryn Bigelow – Smrt čeká všude, je jeho velkým problémem časový úsek a množství událostí, které chce sdělit divákovi. Jednotlivé scény se tak mění ve fragmenty, mezi kterými se křečovitě skáče v čase a místě. Po několika desítkách minut začínají konverzační a výslechové okamžiky nudit a vy se jen nemůžete dočkat, kdy už vypukne ten závěrečný a z televizních zpráv známý hon na bin Ladina. Zero Dark Thirty bylo podle mne natočeno s malým časovým odstupem od oné události a tak trpí na svou až moc velkou popisnost a nejistou dávku sebereflexe. Na druhou stranu musím poznamenat, že se rozhodně nejedná o příliš okatě zaujatý pohled jedné strany a nedojde k žádným hrdinským akcím typu Rambo. Možná by to byl zajímavý dokument, ale pro hraný film, který měl nějaké vyšší ambice tomu prostě něco chybí…

Ranný Alfred Hitchcock. Tahle jeho špionážní hříčka sic nedosahuje kvalit jeho pozdějších pecek z padesátých let, přesto už tady je to tradiční hitchcockovská noblesní zábava. V ústředí, jak jinak než neprávem obviněný muž, který musí za očištěním svého jména procestovat valnou část Britských ostrovů a v patách mu kromě policie slídí znepřátelení agenti a zabijáci. Trošku to připomíná pozdější Na sever severozápadní linkou, ale to je spíš tím námětem a jen na začátku. V hlavní roli Robert Donat, hraje s lehkostí a elegancí britského gentlemana. Jeho postava je sympaťák až do morku kostí, takže mu fandíte od první minuty. Atmosféra je drásavá, kulisy mysteriózní a tentokrát nechybí ani odlehčenější humorný podtón a milostná linka. Jednoduše směs na výborný film a pro fanouška Alfreda Hitchcocka, za kterého se rád považuji, je to skvěle strávená hodinka a půl…

Co k tomuto filmu dodat... nejraději bych mu napálil hodnocení "odpad!" a dál bych se s s ním už nezaobíral. Před několika lety jsem se na film hodně těšil i přesto, že americké filmy o Japonsku většinou za moc nestojí. S uvedením prvního traileru mi padla čelist a věděl jsem, že tohle bude velký průšvih. Nejde o to, že by to byl nějak výrazně špatný film, dokonce nevybočuje z průměrných blockbusterů, které se na nás chrlí každoročně. Problém tkví v tom, že miluji Japonsko, miluji japonské legendy a miluji legendu (tu pravou) o 47 róninech. Pro Japonce je to to samé jako pro nás Staré pověsti české a mě by se tedy nelíbilo kdyby je někdo svévolně upravoval a překrucoval, tak jako byla překroucena legenda o 47 róninech. Od začátku do konce vycucané z prstu, prostě takový tábornický guláš z té nejlevnější konzervy. Film mohl být celkem solidním historickým dramatem, protože původní příběh je velmi silnou látkou. Jenže tady se musely přidat naprosto nesmyslné fantasy prvky, předlohou nepodložená postava, kterou hraje Keanu Reeves (opravdu nechápu, co v tom filmu dělal) a co je nejhorší, naprosto zbytečná milostná linie, která mě neskutečně vytočila. Hold to Američani musí prát skoro do každého filmu, aby na něj nalákali i příslušnice něžného pohlaví. Děkuji nechci! Proč tedy dávám dvě hvězdy? Dávám je za konec filmu, v jehož předvedenou podobu jsem vzhledem k vývoji děje už ani nedoufal, Hirojuki Sanadu ve kterém se zrcadlí moudrost a honosnost japonské historie a svým herectvím převyšuje naprosto všechny a konečně ty dvě krásné japonečky na které se když už nic jiného, moc dobře koukalo...

Tohle bylo vážně mimo. Totální céčková záležitost, jejíž existence je tak pochybná, jako to, že se Luc Besson ještě někdy v životě podepíše pod nějakou pecku. A přitom Liam Neeson je herec, který by parádního tvrďáka zahrát zvládl, narozdíl od Bruce Willise (a měl jsem ho sakra rád), jenž v každé své roli za posledních 15 let působí docela směšně. A stejně tak na mne působí Taken 3 jako bratříček Smrtonosné pasti 5, což je film, který "totálně" zabil svou hlavní postavu. Za Neesona zvedám o dvě, jinak tedy hrůza...