Killingjoke

Matrixovský svět říznuty tím nejtemnějším noirem, jaký si dokážete představit. Když jsem tenhle film viděl kdysi poprvé, absolutně mě pohltil svou dávkou deprese, chytrého příběhu a perfektně napsaných postav. Alex Proyas se po mnou milované Vráně vrátil do podobných kulis, jenž jsou tentokrát umístěny do Temného města, kdesi v nekonečném vesmíru, města ve kterém tajemná mimozemská civilizace zkouší poznat podstatu lidské duše. Plusem příběhu je detektivní linie a postupné odhalování kostiček tajemství, které tak místy nenechají diváka ani dýchat... Tohle je sci-fi jaké mám rád. Mimo skvělé režie Alexe Proyase zaujme Rufus Sewell v hlavní roli "vyvoleného" Johna Murdocka, William Hurt jako pochybovačný detektiv Bumstead či Kiefer Sutherland v roli kontroverzního doktora Schrebera. A pakliže jsem zmiňoval, že film má noirovou atmosféru, nesmí chybět ani její základní stavební kámen v podobě femme fatale, kterou si zde střihla krásná Jennifer Connelly, jenž však tentokrát hlavního hrdinu nevede k vlastní záhubě, ale spíš představuje záblesk světla na konci temného tunelu. V neposlední řadě musím zmínit skvěle sugestivní hudbu Trevora Jonese... Nevím, zda byla přiznaná inspirace Matrixu tímto filmem, přesto právě první Matrix film v mnohém připomíná. A přesto, že mám oba filmy hodně rád, tak nějak podvědomě tíhnu právě k Temnému městu (český název "Smrtihlav" vůbec nechápu), možná právě pro jeho temnou a depresivní noir atmosféru...

Omlouvám se za hrubá slova, ale…co to kurva bylo? Páté setkání s Johnem McClanem je prostě jedna velká zrůdnost a penetrace řitního svěrače kultovního hrdiny. On už předchozí snímek předpovídal, jakou cestou se bude dále pokračovat, ale tohle jsem neočekával ani v těch nejdivočejších snech. Tohle nemá s původním filmem absolutně nic společného, tohle prostě není John McClane. McClaneovic chlapci tady během pár minut zdemolují půlku Moskvy a vůbec nikdo se nepozastaví nad tím, že se jim do cesty nepostaví ani jeden ruský polda nebo armáda. Bruce Willis udělá milion přemetů v autě a na těle nemá ani škrábanec. Ne, opravdu nejde vypsat veškeré chyby, kterými je scénář hrubě posetý. Tady si prostě někdo řekl, že řetězec výbuchů, demolic a přestřelek udělá celý film. Neudělá! A už vůbec nemluvím o dialozích, které by se jistě vyjímaly v leckterém homopornu. Režisér John Moore je hovado, které nepochopilo, že netočí film pro náctileté blbečky ujíždějící na emu kapelách, ale točí film pro jejich tatínky, kteří na Johnovi McClaneovi vyrůstali. Jedna věc mne ale mrzí nejvíc a tou je Bruce Willis sám. Musel přece vědět do čeho jde a očividně pro něj postava, která mu udělala kariéru znamená pouze přísun peněz a není v tom žádné srdce. Jinak si to nedokážu vysvětlit, s ohledem na to, jak se třeba takový Sylvester Stallone staví ke svému Rockymu a Rambovi, kde i přesto že už to není to pravé, pořád je tam i v posledních dílech vidět úcta ke kultovní postavě a ne snaha natočit něco za každou cenu. Tímto filmem je pro mne John McClane definitivně mrtvý, John Moore je hovado zasluhující trest smrti a jediné v čem nemám jasno je, za co kurva dávám tu druhou hvězdu…

Styronova Sophiina volba je ve sve podstatě velmi komplexní dílo, jehož doslovný převod na stříbrné plátno je podle mne asi nemožný. Přesto se režisér Alan J. Pakula pokusil o nemožné a mnohými zatracovanou (pro mne však stále nejoblíbenější) knihu zfilmoval. A přizval si na pomoc vskutku bravurní společnost v čele s Meryl Streep a Kevinem Klinem. A možná právě díky těmto hercům a podmanivé hudbě Marvina Hamlische se jedná o více než důstojnou adaptaci příběhu ženy bez budoucnosti, kterou stále pronásleduje temný stín minulosti, zvěrstev Holocaustu a těžkých, nepředstavitelných voleb, které byla nucena učinit. Výkon Meryl Streep je opravdu strhující, jako by se pro tuto roli narodila a stěží si dnes dokážu představit jinou herečku v roli Sophie. Meryl je pro mě opravdu Paní herečka. To samé platí pro Kevina Klinea, který v roli psychicky narušeného Nathana Meryl skvěle doplňuje. Pouze třetí velká role Stinga, kterého hraje Peter MacNicol mi místy přišlo trošku nevyužitá a dost ve stínu výše uvedených. Sophiina volba má své slabší místa, kvality své knižní předlohy nedosahuje, i přesto se jedná o krásně smutný film, který se nesmazatelně zapsal do mého srdce...

Tak tenhle film mi zabrnkal na tu správnou strunu. Splnil další z mých nekonečných filmových snů a svedl dohromady mé dvě oblíbené herecké a troufnu si říci i boxerské legendy. A pojmout film o dvou přestárlých boxerech jako komedii? Mistrovský tah! Jinak než s humorným nadhledem si to ani nedokážu představit. Sylvester Stallone prostě v posledních pár letech umí oprašovat zašlý lesk tvrdých správňáků, na kterých jsem vyrůstal a byla jen otázka času, kdy nechá vzpomenout na svého Rockyho. Navíc jsem strašně rád, že své příležitosti bezezbytku využil i Robert De Niro. Nabízí se tak ultimátní střet Italského hřebce se Zuřícím býkem a my se možná konečně dozvíme, kdo z nich je lepší... Fakt tleskám, oba herci nešetří přívalem skvělých a vtipných hlášek, u kterých je víc než doplňuje Alan Arkin v roli Slyova trenéra. Během promoakcí není nouze o parádní gagy (třeba scénka s padáky je fakt k popukání) a nechybí ani provázanost osobních příběhů, jenž komediální linku do jisté míry dramatizují a ženský element v podání Kim Basinger, jejíž postava příběh nenásilně propojuje a v mnohém vysvětluje (navíc na "šedesátku" vypadá opravdu výborně)... Tenhle film si určitě ještě několikrát dám. Jen mě tak napadlo, jak by to asi dopadlo, kdyby se tihle dva znovu utkali někdy za dvacet let. No, ale to už by byl asi úplně jiný příběh...

Trouble with the Curve je velmi solidně natočený film. Kdo v něm však bude hledat pouze sportovní drama, mohl by se hodně spálit. Ano, je to sice film o baseballu, ale sport je zde až na druhé koleji. Rozhodně mne ale bavil více než nedávný Moneyball s Bradem Pittem. Film vypráví o znovunalezení cesty mezi otcem, stárnoucím hráčským agentem a jeho dcerou, úspěšnou právničkou těsně před povýšením na její vysněné místo ve firmě. Vlivem několika okolností však nic nebude tak, jak bylo plánováno... Moc jsem nepředpokládal, že se ještě po Gran Torinu odhodlá Clint Eastwood k návratu před kameru. Nikdy neříkej nikdy se tady však zcela naplnilo a tak se tento legendární představitel drsných chlápků s obrovským srdcem, vrací ve své zřejmě již opravdu poslední roli. Jeho role tentokrát postrádá onen velký cynizmus z Gran Torina, přesto umí být pořád hodně tvrdý. Jeho věk je již opravdu vidět, ale s tím si i režisér Robert Lorenz dokázal poradit a z nedostatků udělal přednosti, které zakomponoval do příběhu. Clintovu dceru výborně zahrála Amy Adams, která v mých očích představuje jednu z nejtalentovanějších hereček současnosti. Za zmínku stojí rolička Johna Goodmana jako dobráckého přítele a pak Justina Timberlakea, kterého už v poslední době celkem snesu (pouze však ve filmech). Matthew Lillard se rolí idiotů zřejmě nezbaví ani po čtyřicítce… Takže, Trouble with the Curve není žádný velký film o sportu, který by diváka usadil, přesto je dobře napsaný, režírovaný a zahraný. Navíc je plný emocí, jednoho velkého rodinného tajemství a Clinta s Amy…

Staré sicilské přísloví říká, že "pomsta je pokrm, který nejlépe chutná za studena". A je na první pohled jisté, že pokrm, který je nám servírován zde, vychladl důkladně. Když jeden 90 letý důchodce vyšle na cestu pomsty druhého, můžeme se lehce bát, jak komediálně tohle bude působit. Také se můžeme bát, jak přímočará bude tahle cesta, lemována překážkami výpadků paměti starého člověka. A skutečně, až do půlky filmu postupuje Zev v podání Christophera Plummera podle předpokladů, navštěvuje jednoho z možných kandidátů na bývalého nacistického bachaře z Osvětimi za druhým a divák si už předem mne ruce nad tím, že tuší kdo tím bachařem bude. Chyba lávky! Přiznám se, že takový spád jaký nabraly události v druhé polovině filmu, až po nekompromisně šokující finále jsem absolutně nečekal a musím tak velmi pochválit scénář Benjamina Augustyna... Remember je zpočátku pomalu plynoucí drama, jenž však s postupující dobou získává stále temnější kontury a psychologický rozměr. Perfektní partii zde sehrál Christopher Plummer a já marně vzpomínám, který film mě naposledy takto emočně dostal a to říkám i s vědomím toho, že se znalostí pointy to napodruhé už asi nebude tak šokující...

V dnešní době už nevěřím v existenci nezávislé novinařiny v naší zemi. Fakt nevěřím. A nedivte se, když se několikrát nacházíte přímo v dění a druhý den čtete (vidíte) nehorázné konstrukce a smyšlenky v těch "seriózních" médiích, tak se ptáte sami sebe, kde jsou vlastně ty hranice "bulvárnosti". Jak jsou na tom média v USA nechci hodnotit, ale Spotlight musel určitě někomu hnout žlučí... A já tomu příběhu "podle skutečných událostí" věřím. Největší sekta, která kdy byla na téhle planetě vytvořena není žádné neviňátko. Tisíciletí křížových výprav, nesmyslně vykonstruované hony na čarodějnice, prodej odpustků a... pedofilie či jiné sexuální zločiny! Konečně někdo zamířil do černého! Ale neberte mě jako zaujatého proti katolické církvi, stejný nebo obdobný názor mám na všechny církve světa... Thomas McCarthy natočil Spotlight tak, že mu krom přisluhovačů svatého Ježíška nemůže nikdo nic vytknout. Nesnažil se tlačit na pilu, nesnažil se vyvolat nějaké zbytečné emoce. Proto je z toho drama, které se místy tváří jako dokument, který bude mnohými "křižáky" zavrhnut jako blud. Mark Ruffalo, Michale Keaton. Liev Schreiber, Stanley Tucci, Rachel McAdams... asi nejlepší herecká sebranka, kterou si dokážu představit a všichni zahráli naprosto suprovně! Jediné, co mi tak chybělo, byla nějaká větší a hmatatelná kopačka mezi oči té pokrytecké a elitářsky protěžované sektě! Jenže to by už skutečným událostem moc neodpovídalo a tak se asi nikdy nedočkáme aspoň částečné spravedlnosti pro všechny oběti (i ty nezjištěné). Tady jen odstoupil nějaký kardinál a pokud se dělo něco dál nevím, pochybuji, ale stejně si myslím, že se zase vše zametlo pod koberec. Jo... a klidně si mě za to ukřižujte...

Ke Stephenu Kingovi mám zvláštní vztah. Ač je brán jako mistr hororu, jeho hororové knihy jdou tak nějak mimo mě. Naopak mám raději mysteriozní příběhy s hrstkou paranormality. Srdce v Atlantidě je příběhem, který můžeme zařadit právě sem. Rozhodně se nejedná o nic tak řemeslně dokonalého jako Vykoupení z věznice Shawshank nebo Zelená míle, i přesto není tento film vůbec špatný. Anthony Hopkins i ostatní herecké osazenstvo podává výborné výkony, atmosféra filmu je místy dost mrazivě tajemná a samotný závěr spolehlivě dojme nejednoho diváka. Nicméně po závěrečných titulcích jsem se nemohl ubránit dojmu, že zde něco chybělo. Těžko říci zda je to scénářem, nebo samotnou knižní předlohou (kterou jsem mimochodem nečetl), ale závěr mi připadal tak nějak nedotažený a zanechal několik nezodpovězených otázek. Škoda toho, jinak by bylo mé hodnocení vyšší...

A je to tu znovu. Marně se snažím vzdorovat dalšímu televiznímu projektu pod kterým je podepsaný Taylor Sheridan. Nutno říct, že jsem to vydržel dlouho, protože na rozdíl od Yellowstoneu a 1883 mě prostředí gangů, drog a basy až tak moc nelákalo. No, ale stejně jsem podlehl. Dostal jsem totiž chuť na testosteronovou zábavu, právě takovou jakou Sheridan umí. A tenhle svět je od první chvíle temný jako kafe říznuté horkým asfaltem. Nic není černobílé, ta tam jsou lehké mantinely mezi dobrem a zlem. Uprostřed toho všeho balancuje bývalý trestanec v podání Jeremy Rennera, který své zkušenosti vložil do práce poradce ostatních vězňů a jejich rodiny. Ač to není žádný svatoušek, divák mu musí fandit, protože i když opravdu nejedná v rukavičkách, stále je směrován svým neochvějným morálním kompasem... Seriál z počátku vyžaduje větší soustředění, aby divák dokázal zachytit motivace postav, jejich roli v příběhu a vůbec, aby se v postavách dokázal zorientovat. Odměnou mu je další parádní sheridenovka. Za mě nečekaná spokojenost a budu se těšit na pokračování. No a vzhledem k tomu, že Taylor Sheridan oznámil několik dalších projektů, tak začínám mít strach, že v té bedně za chvíli nebudu hledět na nic jiného. Ale co se dá dělat, když ono je to všecko vážně dobrý...

Star Trek pro mně spolu se Star Wars představují dvě největší hvězdné ságy filmového světa. Nutno podotknout, že nejsem velkým fanouškem ani jedné z těchto sérií. Zatímco u Star Wars se mi více méně líbí pouze původní trilogie, svět Star Treku šel mimo mne úplně. Tedy do doby než jsem náhodou viděl film J.J. Abramse. Nevím jak jej berou skalní fanoušci, ale mně se takový Star Trek docela zamlouvá. Je to novátorské, akční a napínavé. Posádka známá z dřívějších filmů se tímto rebootem dostala na počátek své kariéry a dostala svůj lidštější, tím pro mne i zajímavější rozměr. Nicméně trošku mi chyběla ještě hlubší psychologie postav a osudovější záporák. Ale nevadí, jako zábavný blockbuster to na mne zapůsobilo a klidně si jej někdy v budoucnu dám ještě jednou...