Linsang

Pro mě jeden z nejlepších dobrodružných filmů. Svižné tempo, atraktivní prostředí, slušné efekty, řada hlášek a super padouch. Kromě toho to obsazení...Půvabná Rachel Weisz a neodolatelně vtipný John Hannah. A Brendan Fraser s kšandama??? Mňammmmmm...

Pokud měl tento film nějaký hlubší skrytý význam, tak se omlouvám autorům, že jsem ho nepochopila. Takto to pro mě bylo téměř utrpení ho sledovat. Potěšily mě záběry na sakrální památky, ale to bylo asi tak to jediné pozitivní co o tomto filmu mohu říct. Absolutně jsem nepochopila smysl hledání dokonalého reklamního sloganu ve starých církevních stavbách. O té šílené blondýně s lukem, která zlikvidovala každého, kdo se na hlavního hrdinu jen křivě podíval, ani nemluvím... Z nesympatické kolegyně se stane jeho parťačka a nakonec se z ní vyklube jakási spasitelka z pouště... Jediná chvíle, kdy jsem se mohla s filmem ztotožnit, byl okamžik na konci, kdy padouch absolutně nechápe o co jde a musí mu to být polopaticky vysvětleno. Mé díky autorům za toto vysvětlení, bez něho bych také nechápala která bije. Vděčnost si zaslouží odměnu, takže jedna hvězda...

Tak tento film můžu v kteroukoliv roční dobu. Viděno mnohokrát a stále se královsky bavím. Výbuchy smíchu po prvním shlédnutí vystřídaly během častých opakování lehké úsměvy, které patří k něčemu důvěrně známému a stále milovanému. Taneční choreografie neomrzí a při scénce na úřadě práce mám pokaždé chuť si stoupnout do řady a tančit s nimi :-) Scéna tanečního konkurzu? No comment :-)))))

Vynikající retro krimi s dokonalým obsazením. Russel Crowe je k sežrání, Kevin Spacey snad ani zahrát špatně neumí a James Cromwell překvapil jako neskutečnej hajzl. Více než zdatně jim sekunduje Guy Pearce jako mladý snaživec, který je ochoten pro pravdu porušit i jedenácté přikázání, že na kamaráda se prostě nepráská. Atmosféra 50. let jako z dobových katalogů a k tomu krásná Kim Basinger ve vrcholné formě. Ráda se zas někdy podívám...

Plejáda největších britských hvězd v mozaice příběhů z předvánočního Londýna. Tento film má všechno, co od romantických komedií čekám - zasmála jsem se (Colin Firth a jeho uklízečka, Hugh Grant a skoro všechny jeho scénky, Bill Nighy jako značně omšelá hvězda), dojmula (tam toho bylo také více, např. neopětovaná láska k manželce svého nejlepšího kamaráda v podání Keiry Knightley, nešťastný konec slibné noci mezi spolupracovníky, nevěra Alana Rickmama...) a nakonec i toho happy endu jsem se dočkala :-) Jen tak dál, milí Britové, jen tak dál... PS: A soundtrack je pro mě malý poklad.

Když jsem film viděla poprvé, bylo to pro mě absolutní zjevení. Naprosto originální, promyšlené do posledního detailu, nevídané efekty a super cool look hrdinů. (Matrixovské brýle jsem hrdě nosila pomalu i o půlnoci a neměla jsem daleko i ke koupi nějakého toho rajcovního koženého oblečku :-)) Soundtrack poslouchám doteď a pořád mě neomrzel. U mě za plný počet hvězd.

Ač pacifista, tak jsem se přistihla, že nadšeně fandím při vražedném řádění týmu v divadle. Škoda, že celé to vyvraždění nacistických pohlavárů byla jen umělecká licence. Myslím, že by se nikdo nezlobil, kdybychom mohli říct, že byl film založen na skutečných událostech... Dost mě baví Tarantinova záliba v dlouhých scénách, kdy se zdánlivě nic neděje a člověk jen netrpělivě čeká, odkud to přijde. Scéna s hádáním postav z hospody je skvost. Ač je Brad Pitt oficiálně hlavní hvězdou filmu, byli tam jiní, kteří mě bavili víc. I když jeho italština byla dokonalá :-) O prvotřídním hajzlovi Christopherovi Waltzovi netřeba mluvit, to by bylo nošení dříví do lesa. Skvělý je Michael Fassbender a Til Schweiger (škoda, že tak malá role). Na milost jsem po tomto filmu vzala Diane Kruger, která mě docela otrávila svým výkonem v Troji.

Neskutečný seriál z opravdu neotřelého prostředí pohřebního ústavu. Humor černočerného ražení a originální postavičky, které přes všechnu ujetost svých životů prožívají vlastně úplně stejné problémy jako ostatní smrtelníci. Protože přesně o všech těchto věcech, které se snažíme vytěsňovat (smrt, drogy, psychické a sexuální problémy...), naše životy totiž jsou a tento seriál nám to až brutálně otevřeně připomíná... Už dlouho ve mě nic nevyvolalo takové pocity jako poslední díl tohoto skvělého seriálu.

Jediný seriál, kde nadšeně fandím masovému vrahu :-) Tím je asi řečeno vše...

Mám ráda retro a jak se seriál blíží do dob, které si už i já začínám matně pamatovat, je pro mě zajímavý i z tohoto důvodu. Baví mě poznávat rekvizity, které jsme my či naše babičky také doma měli. Nenáročná oddychovka, která neurazí. Líbí se mi tam Svatopluk Skopal, Veronika Freimanová a Nina Divíšková. Mladší generace si občas vybere slabší chvilky. Dost mi vadila zápletka před a během odloučení Karla a Evy. Ta se předtím skoro celou jednu sérii tvářila a chovala jako hromádka neštěstí, tak jsem se vlastně ani nedivila, že si Karel začal s jinou. Docela by mě zajímalo, jak chtějí tvůrci vybruslit ze situace, která nastala hned na začátku prvního dílu. Na svatbě Honzíka hráli celou rodinu jiní herci a začátek devadesátých let, kdy se tento obřad odehrával, už se pomalu ale jistě blíží. Samozřejmě nepředpokládám, že by najednou vyměnili celý herecký ansámbl, ale je to dost ujetý. Nechápu, proč na začátku herce jenom v maskérně neudělali staršími a bylo by to v pořádku...