phantom.ass

Když se v žebříčku nejlepších filmů objevili nějací Nedotknutelní, okamžitě se kolem toho udělal velkej humbuk. Co sakra nějakej neznámej francouzskej film dělá tak vysoko? Je to zasloužený? Já jsem ten film viděl třikrát a pokaždé jsem se královsky bavil. Oba hlavní protagonisti si brzo získají vaše sympatie a vy se budete u filmu střídavě smát a (možná i) plakat (smíchy). Žádné hluché místo, ať hledám jak hledám, jsem nenašel. Nadčasová klasika se z toho možná nestane, ale já si nemůžu pomoct a dávám za 5 (ne jako ve škole).

Lars von Trier v Melancholii ukazuje svou vizi konce světa. Ovšem exploze a davové scény, ve kterých tisíce lidí utíkají před skázou, byste tu hledali marně. Lars se naopak soustředí na malý počet postav, kdy každá z nich se s tím, co má přijít, vyrovnává po svém. Bezvýchodnou náladu podtrhuje navíc hudba od Wagnera. Celé je to velký estetický zážitek, který pokud netrpíte těžkými depresemi, by vám neměl uniknout.

Tvůrci Skins si neberou servítky a bez okolků nám podávají obraz o dnešní mládeži. Žádní nepřirozeně působící kladní hrdinové, žádné přikrášlování skutečnosti, jak jsme na to zvyklí z jiných, hlavně těch amerických, seriálů pro mladé. Britové se toho nebáli. Velký plus si zaslouží taky výborný soundtrack. Sex, drogy a indie rock. Povinnost pro hipstery. Tohle se povedlo.