malle_babbe

Nikdy mi nebylo jasné, v čem přesně spočívá ono riziko nápodoby, o němž se často mluví u zoufalců tohoto typu. Po tomto filmu a hlavně po debatě po něm už mi to jasné je. Rozjuchané moderátorky v žoviálním duchu chrlí nesmyslné detailní informace a považují to zřejmě za nějaký typ vzdělání nebo žurnalistiky. Publikum se zajímá o co nejvíce detailů ze života pachatele-celebrity. Na facebooku má paní divačka problém s tím, že vraždy jsou ve filmu nudné. Schopnost rozlišit mezi tím, jestli se díváme na fiktivní detektivku nebo reálný případ, je nulová, stejně tak schopnost empatie k obětem. Nejméně děsivě nakonec působí profesionální cynismus přítomného detektiva, kterému jedinému aspoň věříte, že ani na chvíli nepomyslí na to, že kdyby vrah dál zabíjel náhodné něčí blízké, byl by z toho zajímavější film nebo lépe lajkovaný podcast. Tvůrcům jedna hvězdička za motiv pozůstalého pejska a za to, že občas místo zmrda sledujeme ty, kterým je ukraden (s výjimkou obětí), a mínus zbytek hvězdiček za to, že nedomysleli, co s jejich filmem bude dělat publikum.

Boomeři zas dostali kapesné, aby si natočili biják o mládeži. Odpusť, daňový poplatníku.

Katastrofické filmy se točí podle toho, čeho se kdo nejvíc bojí. Někdo teroristických útoků, někdo vody. Řemeslně dobře provedená učebnice nizozemských a belgických reálií, po níž pochopíte, proč Nizozemcům tak vadí klimatická změna i proč Belgičané v případě jakékoli katastrofy omezí práva jednotlivce jako první a Nizozemci jako poslední. A řešení, které vymyslí nizozemský premiér poté, co projde katarzí a uvědomí se, jak se to s vyhlídkami člověk versus příroda má, je opět takové nizozemské... Protože (pozor, spoiler), nikdo, ale opravdu nikdo nebude sahat na rotterdamský přístav, zvlášť ne Belgičané.