Kri-kri

Topy, Rana, Gérard a Sibep najdou v jeskyni Dima sedícího na vejci a obklopeného domorodci. Sibep vysvětlí, že plemeno Dimů je takřka vyhynulé, zbyl už jediný Dimo a poslední vejce. Když už to vypadá, že vejce se nevylíhne, k radosti všech začne praskat. Jenže Dr. Tonsé a Franken se k nim přibližují. Znovu se střetnou s posádkou Střelce a Gérard i ostatní se snaží Tonsého přesvědčit, aby Dima nechal na pokoji. Dr. Tonsé je ale odhodlán obětovat i posledního žijícího Dima a transplantovat jeho kůži na Frankenovo tělo. Z vejce se vylíhne mládě, což obměkčí Frankena a ten svého pána odmítne poslechnout. Tonsé na Frankena vystřelí, ten vzápětí umírá. Teprve nyní Dr. Tonsé uzná svoji chybu a spolu s Frankenem volí smrt pod přívalem žhavé lávy. 95%

Během letu na Altu se Dimo rychle začne zvětšovat a tak je posádka Střelce nucena přidat na rychlosti, čímž spotřebují téměř všechno palivo. Po přistání na pusté planetě Dimo zmizí v džungli a všichni jsou zajati domorodci. Před smrtí je zachrání přistání kosmické lodě s galaktickou hlídkou a doktorem Tonsém. Topy a ostatní jsou zatčeni za krádež Dima a zničení hlídkového stanoviště. Marně se hájí, že vše zapříčinil Dr. Tonsé. Poté, co Tonsé zůstane v džungli, aby pátral po Dimovi je i on napaden domorodci. Franken vyleze z úkrytu a na Tonsého příkaz zapříčiní havárii kosmické lodě. Následně ale namísto hledání Dima vysvobodí Sibep z pout, neboť touží uslyšet její píseň. 95%

Topy a Gérard se vydali za Sibep doufajíc, že je vede do Piry. Rana se stane svědkem nehody stíhačky Kosmos-servisu a je předveden před kapitána Doriana, jenž Ranu obeznámí s jejich plány. Hodlají na Vega III těžit uran nacházející se pod vesnicí Laylala. Rana dostane za úkol obyvatele vesnice vyhnat, netušíc, že jde o Sibepinu rodnou vesnici. Sibep dovede Topyho a Gérarda do Laylaly a obeznámí je s těžbou vedenou pozemšťany pod vesnicí, důsledkem čehož obyvatelé onemocněli nemocí Beri-beri. Rana stíhačkou zaútočí na vesnici, ale zastaví jej Sibep hrou na podivný hudební nástroj. Rana předstírá, že je zasažen tajnou zbraní, vyskočí padákem a přidá se ke svým přátelům. 95%

Loď dopluje do Kuněha a kapitán pozve posádku Střelce na oběd, po němž se jim udělá značně nevolno. Autobus, kterým chtějí pronásledovat Annu odjíždí až ráno a tak si najdou na přespání hotel, jenže kvůli Ranově klaustrofobii jsou nuceni přečkat noc venku. Po setmění je přepadnou létající hadi a ihned poté je napadne obrovské zvíře podobné nosorožci, kterému z vaku vypadne mládě. Rana a Gérard se pohádají a Rana ostatní opustí. Topy je odhodlán vrátit obludě její mládě, což se mu nakonec podaří. Rozhodnou se pro Ranu vrátit, ale minou se s ním. Rana neodpluje a odjezd autobusu zmešká a stejně tak Topy a ostatní jsou přesvědčeni, že se Rana vrátil lodí ke Střelci. 90%

Topy, Rana, Gérard a Sibep se plaví parníkem do Kuněha, kde jak doufají, dostihnou profesorku Annu. U lodi přistane kosmická loď Kosmos-servisu, konkurenční společnosti Universalu. Jejich služby si objednala profesorka Anna, aby ji rychleji dopravili do Kuněha. Gérard se svěří Topymu, že Anně učinil nabídku k sňatku. Topymu se podaří dostat se na loď Kosmos-servisu, ale je odhalen a uvězněn. Topy se setká s Annou a snaží se ji přesvědčit, aby se vrátila s ním. Anna Topyho osvobodí, ale dříve než odpoví na Gérardovu nabídku je rozhodnuta odhalit tajemství kontinentu Mu. Když už to Gérard chce vzdát, Topy ho přesvědčí, aby vytrval. 90%

Další z tureckých dramat na téma lpění na tradicích, rodu a krevní mstě, v mnohých ohledech připomínající seriály Sila a Spútaný motýľ. Zpočátku jsem váhal, zda to mám vůbec sledovat, první dva díly mají velmi špatný obraz bez barev a kamera se strašně hýbe, nicméně po pár dílech se kvalita obrazu trochu ustálila. Děj je vcelku poutavý, neboť kromě krevní msty a tradic se tu řeší i organizovaný obchod s heroinem v astronomických rozměrech. Celkově mi přijde, že první půlka seriálu měla svižnější tempo, ve druhé se vše vleče. Mnohé zdlouhavé scény, zejména hudební, vzlykající a patetické tokání Savase s Yasemin jsem musel přetáčet. Některé postavy mě neskutečně iritují, především Sevgi a Savasova sestra Nazan, jak jsou velmi hloupé a opakovaně naivně důvěřují tomu vypočítavému kurevníku Borovi, co z nich jen tahá prachy. Hakan a jeho dcera Lara mě nudili, podle mě zbytečné postavy, to už radši tvůrci měli nechat Nadju a Cema. Intrikující autoritativní matka Sahnur mi velmi připomíná babu Azize ze Spútaného motýľa, štvala mě, jak neustále zahlazovala Mustafovy činy a vlastně tak i svým vlastním přičiněním ho dostala do kriminálu. Pár dílů před koncem si tvůrci mohli odpustit nevěru strýce Pala vůči Fidan s tou štětkou Ceydou a rovněž mi přišlo nesmyslné tři díly před koncem vyrukovat s levobočkem Baldarových Hasipem. I když Savasův boj s Yavuzem se těsně v závěru vyřešil, diváci byli ochuzeni o svatbu a usmíření rodů ve Vanu, namísto toho byla natočena zbytečná scéna se Savasem, Yasemin a jejich dětmi o 10 let později. Co v tomto dramatu postrádám je střet sociálních rozdílů, jenž by mé hodnocení mohl navýšit. Takhle je to jen na slabý průměr, lepší 2 * a 40%.

Před časem jsem tento dramatický seriál s četnými prvky krimi poprvé zaregistroval a shlédl jsem z něj prvních pět dílů. Nijak zvlášť mě nezaujal, tak jsem si ho odložil na později a nedávno se k němu vrátil. Tentokrát jsem jej dokoukal do konce, ale možná jsem spíš neměl. Sühan nejenže není kdovíjak krásná, ale navíc je nesympatická a hlavně neskutečně blbá. Svému otci odpustí úplně všechno, od pokusu o vraždu přes zabití, zastrašování, únos, smyšlenou smrtelnou chorobu a plno dalších špinavostí, zato na Cesura si věčně otvírá hubu, že má být ten, kdo nad vším mávne rukou a zapomene na letitou pomstu, jinak od něj odejde. Neustále od něj vyžaduje, aby před ní nic netajil, přitom ona mu docela dlouho zatajuje těhotenství. Fakt nechápu, co na ní Cesur viděl, já měl nutkání ji skoro v každém dílu lísknout na probrání. Další stupidita je, jak v tak malém městě, skoro vesnici, není policejní sbor schopen polapit jednoho vyšinutého magora Rizu, který jim nesčetněkrát pláchne před nosem. Ve výsledku v první polovině seriálu sledujeme organizovanou mafiánskou síť zahlazující letité stopy zločinů po despotickém majiteli celého města Tahsinu Korludagovi a ve druhé totální neschopnost policie, přestože původní prokurátor, Tahsinův poskok, byl nahrazen novým, nezkorumpovatelným a vcelku i snaživým. Je obtížné najít nějakou sympatickou postavu, napadají mě snad jedině Tahsinův syn Korhan a paní Mihriban. Občas bylo zajímavé sledovat intrikářské trio Bulent, Cahide a Hülya, jak se spiknou, vzájemně se kryjí a vzápětí jeden druhého podrazí. Netvrdím, že se v seriálu nenacházejí zajímavé a originální pasáže, nicméně těch iritujících je daleko více, navíc vražda Cesurova otce nebyla úplně objasněna a dořešena, proto hodnotím podprůměrně 2 * a 40%.

Během čtrnácti dnů jsem shlédl toto rozsáhlé 301-dílné turecké drama. Velikým záporem je neskutečné množství zpívaných pasáží a též zdlouhavé, zcela zbytečné a pro vývoj děje nepodstatné plkací scény záporáka Adema s psycholožkou Idil (naštěstí jsem měl možnost tyto zbytečnosti přeskakovat). Jinak má ale děj poměrně svižné tempo a stále se tam něco děje, často dochází k různým konfrontacím. Výjimkou tohoto seriálu oproti většině tureckých dramat je, že žádná z postav nebyla zavražděna, pouze pár jich postupně zemře na různé choroby či stáří. Další zvláštností je, že pár epizod se odehrává v Praze. Ojedinělým unikátem mezi dramaty je též fakt, že zde nefiguruje žádná dlouhodobá intrikánka, která by se snažila rozvrátit vztah ústřední dvojice Faruka a Süreyy. Přestože zprvu to vypadá, že jim bude klacky pod nohy házet Ipek, která se původně měla provdat za Faruka a nakonec ji provdali za Fikreta, časem se i z rozmazlené a panovačné Ipek stane kladná postava. Ani Emirovu matku Begum nelze považovat za vychcanou intrikánku a Süreyinu konkurentku. Milá je po čtyřiceti letech znovu propuknutá láska mezi Esmou a Garipem. Moje oblíbená postava je Süreyina teta Senem, ta ženská má neskutečnou energii a vyřídilku. Scény s ní přinášejí do dramatického seriálu notnou dávku humoru, zvlášť poté, co se dá dohromady s Akifem, jejich skříňové schovávačky nemají chybu, stejně jako porodní poplach v zaseknutém výtahu. A to nemluvím o Seneminých organizačních schopnostech při různých oslavách a rozlučkách se svobodou, které vždy skončí fiaskem a návštěvou policie. Proto i když je děj velice rozvláčný a vycpaný zbytečnostmi, za výše jmenovaná pozitiva a zvlášť Seneminy hlášky a eskapády musím udělit alespoň průměrné hodnocení 3 * a 50%.

K Marcovi se nastěhuje jeho bratranec Antonin z Marseille, jenž k nelibosti Marca i sousedek začne trávit čas s Adeline. Sabina, která na ně natrefí, jak jdou spolu do posilovny si usmyslí, že to tak nenechá a spolu s Claire a Stéphanií přejdou do útoku. V posilovně žádají Antonina, aby se k nim přidal, jenže ten dívkám přihraje Marca a sám jde na nákupy CD s Adeline. Holky se ale nemíní vzdát. Zinscenují malování sklepa, převrhnou na Antonina kýbl s barvou a trvají na tom, že se o něj postarají a zašpiněné oblečení mu vyperou. Antonin se tak octne v bytě dívek jen ve spodním prádle. Sabina se pokusí spoře oděného Antonina svést, jenže on jejím svodům odolává a když se na něj přilepí zbylé dvě, zdrhne i bez kalhot. Poslední epizoda, v níž se objeví paní Bellefeuilleová. 90%

Claire strávila vášnivou noc s Marcem. Zatímco Claire se vážně zamilovala, pro Marca byla předešlá noc jen zářez na pažbě a už si plánuje, jak dostane Sabinu, Lunu a Karen. Kromě toho sdělením, že se zamiloval do ženy, s níž strávil noc způsobí paní Bellefeuilleové emoční šok a odvoz do špitálu. "Tak jak se cítíte?" "Moc dobře. Se všemi těmi prášky, co mi dali se cítím jako růžový zajíček na zádech velkého modrého slona.":) Zatímco Claire se se svoji zamilovaností chlubí Gérardovi a Adeline, Marc nelení a sebevědomě začne balit Sabinu a Karen. Obě se pak se smíchem svěří Claire, jak je Marc sváděl, načež mu Claire ze vzteku rozrazí o hlavu lampu. Pobaví Gérard při počítání ručníků: "Zase jich pět chybí! Někdo ty ručníky žere! Dobře, až pojedu vlakem, ukradnu sedadlo!":) 95%