pipapa

Podivný přitroublý chaotický děj, vhodnější určitě pro divadla. Příliš se zde tlačí na pilu - chudák Funés toho měl plné zuby=chvílemi se tak propadá do afektu a svoji komiku doslova znásilńuje. Dalším chudákem byl František Filipovský - klobouk dolů - jestli tenhle dabing se nepodepsal na jeho zdraví (stejně jako u Funése tahle role), tak už nic! Myslím, že i u krejzy komedie je lépe se držet hesla - méně je často více.

V mládí jsem tuhle "šílenost" zaregistrovala asi jen letem-světem, neb jsem na ni úplně zapomněla. Nedávno jsem na ni opět narazila a opravdu jsem se dobře pobavila. Skvělá adaptace divadelní hry, která je určena čistě pro zábavu a nikoli pro filosofický/kritický rozbor. A zábava je to vskutku kvalitní = zápletka,  scénář, herecké výkony včetně původního českého dabingu (Filipovský, Sejk, Větrovec, Švormová aj.). Hlasy Sejka a Větrovce jsou také unikátní a tak rozdílné v barvě i dikci, že nechápu, proč se jeden uživatel (a možná více uživatelů?) rozčiluje nad tím, že Sejk nadaboval dvě postavy. Není to pravda, asi má špatný sluch, postavu  Tonelottiho (Galabru) mluví Větrovec, zatímco postavu Ducrose (Blier) mluví Sejk. Komedie, k níž se budu ráda vracet - "Krucinálfagot, přece si můžu udělat sošku!" - BOMBA (a spousta dalších)!

Za fabriku na žvýkačky hvězda. Úděsný, chrochtavý, neposlouchatelný Krampol. Po opětovném zkouknutí přidávám jednu hvězdu za židovský tanec a další i za slovenský dabing (Ľubo Gregor), který je místy velmi originální a povedený.

Filmová břečka, která mě míjela tehdy a míjí mě i dnes, nostalgie se tak nekoná. Delona jsem nikdy nemusela a nemusím.  Hodnotit filmy z nostalgie je dosti zcestné, ale dá se to pochopit.

Obsah pro dospělé, provedení pro děti.  A hodnotit tuhle grotesku vysoko z nostalgie? Ani náhodou!

Zopákla jsem si to časem několikrát, i když depresivní a ne-explicitně brutální obsah není rozhodně pro běžnou konzumaci, abych si všimla nedostatků, které napoprvé divák neregistruje. Režisér spíchl film tzv.horkou jehlou, přestože dokázal vytáhnout stopáž na sto minut a film není nudný, naopak. Ale film je nedotažený. Nevadilo by více explicitního a rozsáhlejšího řádění Werwolfů, více odvážnějších už tak vzácných erotických momentů (např. Werwolfové by určitě nespali s Tyldou v trenkách a na vidle napíchnutý Werwolf bez trenek působí určitě mnohem více naturalisticky než Werwolf v trenkách, což vypadá spíše jako cenzurované ukřižování Krista), více propracovat, a tím pádem i dát více prostoru postavám Habigerovi (Křiváček) a Salome (Brejchová - ta je v nezvyklé roli skvělá nejen herecky, ale i vizuálně). Naopak si mohl pan režisér odpustit týrání a vraždění zvířat=pes a kočka - to už není umění, ale laciné a odporné šou. Opravdu nesnáším "umělce", kteří se bojí svléknout "ADAMA a/nebo EVU" a nahrazují to např. týráním zvířat, HNUS! Není toho vlastně moc, kvůli čemu se k filmu vracet, ale pár věcí tu je: Křiváček, Brejchová, hutná atmosféra, ponuré pohádkově-hororové usedlosti/samoty v pěkných exteriérech hornatého pohraničí.

Knihu jsem rychle odložila = Haškův podivný literární jazyk mi vůbec nesedl/mě nebavil možná i proto, že jsem viděla Steklého filmy nejméně stokrát před samotnou četbou. Filmy jsem si zamilovala a kniha mi pak připadala poněkud "šedivá", krkolomná a těžko stravitelná. Steklý geniálně použil formu volného řazení úsměvných, ironických a absurdních skečů/obrazů jako jediný možný filmový jazyk, který nejlépe, nejpřesněji a nejostřeji vystihuje to, čím Haškovo Švejk je: anti-válečnou karikaturou, satirou, groteskou a komedií. Švejk není filosof, ale "šašek", který svojí "blbostí" trefí často do černého. Pan Březina, autor Lexikonu českého filmu, má samozřejmě opět výhrady k takovému zfilmování Švejka, neb on hodnotí filmy čistě podle kladného či záporného postoje jejich tvůrců k socialismu. Snad mu nějaký ten "svobodný umělec" udělá radost a natočí jemu i ostatním anti-rudým d´áblům Švejka ve stylu "nové vlny". Já zůstanu věrná Švejkovi Karla Steklého, neb dokonalejší Švejk než ten Steklého na filmovém plátně ještě nebyl, není a nebude!

Skvělá adaptace, dnes už klasické, literární předlohy. Přímé politické dění zde vidíme minimálně, neb je k nám transportováno skrze osudy/jednání/chování jednotlivých postav děje, který je dosti bohatý/barvitý a napínavý na to, aby bez problémů ustál téměř tříhodinovou stopáž, a klidně i delší. Herecká elita opět  nezklamala. Jedna z nejlepších filmových rolí Aleny Vránové, snad dokonce ta životní. Označení "diva" si Vránová touto rolí určitě a bez přehánění zaslouží. V postavě Tymeše (Vinklář) jako by film zůstal nedokončený. Ale vše nelze vyřešit naráz a Tymeš tak zůstává obrazem pseudo-komunistů=z vypočítavosti do rudého kabátu převlečených demokratů=fašistů, kteří se postupem času pevně zabydleli ve Straně i jinde a značnou měrou pak přispěli, spolu s jinými anti-rudými živly, k pádu celého socialistického bloku=většina z nich si totiž vždy dokázala najít cestičku, jak se vyhnout gilotíně.

Ponechat beze změn původní text v plném rozsahu, ve vypjatých momentech tlačit herce do maxima, erotizovat vhodné momenty a obrazy a la Pier Paolo Pasolini, usměrnit kamerové úlety=kamera bloudí po přírodních krásách, zatímco slyšíme důležitý dialog/akci, a tím pádem je akce totálně zničená. Pak by byl určitě přepis Hrubínovy hry na filmové plátno zajímavým a skutečným zážitkem.  Filmový tvůrce musí umět těžit z bohatých možností a specifik filmového jazyka, jako divadlo těží z přímého kontaktu s divákem, což je obrovská devíza, u filmu nerealizovatelná. Nic z výše uvedeného se tady nestalo - Vávra a spol selhali na všech frontách a komplet! Katastrofálně uondaný a sterilní film nezachránili ani elitní herci, ani kouzelné jihočeské exteriéry.

S odstupem několika desetiletí lze konstatovat, že snaha o vytvoření něčeho pikantního nevyšla tak, aby se do ní nezakousl zub času. Zakousl a hodně hluboko. ...Mezi vysokoškoláky, kterým přednáší Jiří Sovák, je i (budoucí) můj třídní profesor na gymnáziu - občas si ráda zavzpomínám, ale k filmu se už vracet nebudu.