Tiferet

Je opravdu velmi málo filmů, které mohu vidět pořád dokola a nikdy se mi neomrzí. Tohle je jeden z nich. Okvětní plátky růží, igelitový pytlík a Spaceyho poselství, že život se má žít, ne jen přežívat...

Miluji atmosféru těch velkých, starých domů, ze kterých na vás dýchá minulost. Tenhle "horor" sice nevyděsí, ale vzbudil ve mně touhu stát se součástí Neesonova experimentu...

Tak tahle klasika, s gotickým nádechem, z pera Oscara Wilda mě nadchla. Londýn 19. století, okouzlující Ben Barnes a obraz, který dá nahlédnout do nejhlubších zákoutí, společností zkažené, duše. Po celou dobu jsem věřila, že si Dorian uvědomí, že krása a mládí není to nejcennější na světě a v závěru si nepřála nic jiného, než aby dostal druhou šanci...