Aresse

Stejně tak jako Herkula miluji i Xenu. Připomíná mi dětství a zábavu, kterou jsem si díky nim zažila. Navíc otevírá do té doby témata, o kterých se v televizích moc nehovořilo ( feminismus, emancipace, homosexualita,...). Opět - podceňovaný seriál.

Láska mého dětství. Velice podceňovaný seriál, který neaspiruje na nejvíce promyšlené dílo či oscarové výkony, prostě chce jen pobavit a potěšit. To plní ( alespoň pro mě) na jedničku. Miluji Herkula.

Jako když Narcis hleděl do studánky, v níž si s láskou a obdivem prohlížel svou vlastní krásu, stejně tak činní Scorsese ve tomto filmu. V hávu kouzelného světa přání, snů a naději, skryl sebechválu. Celý film je tak pln pokryteckých myšlenek a linií typu: díky strašné válce se nemohlo točit báječné a magické umění filmu, které ještě navíc trpí pod taktovkou modního průmyslu (scéna s podpatky), režisér je boss největšího kalibru, kterému by se měli lidé s obdivem klanit,atd.atd. Není divu, že je film nominován na tolik Oscarů, vždyť poplácává po rameni celému filmovému světu. Důvod, proč nakonec celý počin hodnotím průměrně a ne hůře je ten, že herecké výkony byly výborné, stejně tak jako kamera, kulisy, efekty. Kdyby se režisér vyvaroval účelné samochvále a vystříhal zhruba 20 minut nepotřebných a nudných scén, mohlo z toho být příjemné a milé dílko. Takto je z toho opravdu namyšlený epos, jehož " velký objev" je vlastní důležitost.

Po vlně doporučení a oslavných ovací jsem čekala něco strhujícího, vtipného, nového. Má očekávání se splnila na polovinu. Film je sice pln komických scén, nicméně inovace je tam pomálu. Děj je předpokládatelný a konec taktéž. Připočtěme k tomu klišé typu - ženy jsou hysterické řešitelky, chlapi lhostejní macho - a vznikne z toho milá, leč vcelku nikterak neobjevná komedie. Pokud jste náhodou viděli divadelní inscenaci Klára Bára, tak celý ten koncept "dva páry a několik životních očekávání, představ a neuskutečnitelných snů" opravdu nakonec nevyjde tak výjimečně. Poslední poznámku věnuji hereckým výkonům, které byly skvělé. Zejména mě nadchla Jodie Foster, která se vymanila ze svých častých rolí silných, leč chladnějších a racionálnějších žen. V jejím podání přecitivělá Penelope s božským kompexem opravdu působila zábavně. Celkově tedy 3 hvězdy

Film není biografickým dílem mapujícím život George Bushe, nýbrž nevzdělaným a zkresleným pohledem silně levicového režiséra na zákulisí života amerického prezidenta, který polarizoval a stále polarizuje veřejnost. Právě tento fakt, vysokou neoblíbenost Bushe, Stone využil. Nepokusil se provést analýzu, skutečně pochopit motivy, udělat rešerši situace,nepokusil se o nic, co by vyžadovalo úsilí a píli. Naopak líně vytvořil dílko, ve kterém je hlavní anti-hrdina vyobrazen jako americký bohatý hejsek, který má komplexy z otce a který by nejraději hrál baseball a o nic se nestaral. Jeho poradci ho pak coby prezidenta tlačí do těžkých rozhodnutí, a on je jako prvotřídní tupeček poslouchá a ještě si připadá důležitě. Obdobnou prostoduchou karikaturu by mohl udělat leckterý historicky nevzdělaný studentík prvního ročníku filmu. Navíc "nenápadné" jezení, spíše přežírání, hlavních satanášu v téměř každé scéně je naprosto cíleně samoúčelové. To se prostě brát vážně nedá. Přestože je Oliver Stone zarputilým odpůrcem republikánské strany v USA a velkým přítelem Cháveze, očekávala jsem více než toto stupidní dílko. Jedinou pochvalu si zaslouží Brolin, který Bushovu mluvu a gesta zvládl bravurně.

" Love is all around." Láska je všude kolem nás. Muž tajně milujícího manželku svého nejlepšího přítele, sestra bezmezně oddaná bratrovi, sekretářka s vášní pro svého šéfa, manželka toužící po manželově přízni, chlapec s očima jen pro spolužačku, prostořeká asistentka zamilovaná do ministerského předsedy, otec se zlomeným srdcem nad odchodem své ženy, láska spojující cizince,..to jest Láska nebeská. Tento film nás humorně, lidsky, chytře a výstižně upozorňuje na fakt, že láska skutečně je všude kolem nás a že se nejedná pouze o klišé. Snímek působí neuvěřitelně mile a vše od hereckých projevů přes scénář až po kameru dodává filmu svou kombinací na jedinečnosti, a to bez zbytečného patosu. Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších a nejpřirozenějších filmů na věčné téma lásky.

Brilantní film, který se nenásilným, trefným a milý způsobem pozstavuje nad fundamentálními otázkami lidstva. Přestože je hlavní postava Smrt, je tento snímek více o životě, lásce a cti, než-li o odchodu na věčnost. Brad Pitt exceluje v roli životem nepoznamenané Smrti, jež se po tisíciletích prázdnoty a rutiny rozhodla vyzkoušet svět, ze kterého jeho obyvatele vyprovází. Jako svého mentora si vybere pana Perishe ( Hopkins), kterému na oplátku slíbí více času. Ústřední duo Smrt / Perish tak rozehrává důkladně promyšlenou šachovou partii, ve které více než o vítězství jde o vzájemné pochopení. Vedle výborného Pitta a Hopkinse neméně skvěle vystupují Claire Forlani v roli zmatené a otcem milované dcery Susan, do níž se Smrt zamiluje a Marcia Gay Harden coby starší, nedoceněná dcera Perishe. Vedle nevšedních hereckých projevů dramatickou atmosféru dokresluje nesmrtelná hudba Thomase Newmana a geniálně napsaný scénář, který i po několikátém zhlédnutí filmu umožňuje divákovi nalézt další a další souvislosti a zajímavosti. V neposlední řadě nesmím opomenout nádherné prostory, ve kterých se příběh odehrává a kameru, která působí jako dveře, pouštítící nás do světa hlavních hrdinů. Film je vskutku klenotem ( poněkud nedoceněným) americké kinematografie.