Mahowny

K tomuhle Formanovu filmu jsem se dostal až k jako jednomu z posledním. Asi to bude tím, že není tak slavný jako ostatní jeho filmy, ale kvalitou za nimi vůbec nezaostává a je škoda, že je tak opomíjený. Když vyšel v roce 71 do kin, byl to velký propadák. Kdyby ale vyšel dneska, dostal by ocenění na Sundance. Forman měl dar, miloval lidi, chápal je, měl cit pro detail a dokázal točit neuvěřitelně přirozeně. Taking off vypráví příběh o střetu generací, tématu, které je nesmrtelné. Ukazuje pokrytectví rodičů, odcizení spořádaných manželů a neporozumění vlastním dětem. Scéna s jointem je TOP. Film pozvolna graduje do katarze a já musím dát 5 hvězdiček, protože s Formanem si neuvěřitelně rozumím.

Při trochu hlubším zamyšlení z toho filmu mrazí. Forman měl vyjimečný dar, dokázal své perfektní pochopení a cit pro člověka přenést na plátno a vytvářel tak mistrovská díla. Nevím jestli je tohle zrovna jeho nejlepší film, po opakovaných shlédnutích mi vlastně přijdou všechny dokonalé.

Silný zážitek. Nechápu kritiku. Někdo napsal, že je to moc naturalistické a všichni to pak opakují jako opičky, přitom dneska je to moderní...

Už kvůli mé duševní hygieně si toto "dílo" zaslouží komentář. Zaprvé mě velice mrzí, že tu ještě není Verbalův komentář. Tuším, že by mi tentokrát výjimečně intenzivně mluvil z duše. Zadruhé jsem velice rád, že jsem na to nešel do kina, protože prachy bych lépe utratil i tím, že bych se díval, jak pomalu mizí v hajzlíkovém víru. Dokonce ani při závěrečných titulcích jsem si nebyl jistý o čem tahle sračka byla. A přitom měla všechno: herci běhali doleva, doprava, nahoru i dolů, pořád tam něco blikalo a vybuchovalo. Nechyběly ani trendy záležitosti jako zombíci, zázračné sérum, nadržená bejvalka, co si chce naklonoval Tomíka, ten sráč malíček (pořád se nenapravil) a Gustavo (ten se pro změnu napravil). Jediné co bylo v prvním díle dobré - hororové prvky, zřejmě moc děsily cílovou pubertální skupinu a tak vymizely. Místo toho tam je plno nesmyslných vztahů, které produkují ještě debilnější dialogy jako: "Když jsem Tě poprvé viděl, vypadal jsi, že se strachy posereš, až jsi zapomněl jméno. No, hned mi bylo jasné, že Tě budu následovat i na smrt...." No a když už to konečně vypadalo, že Tomík zhebne a diváci budou ušetřeni dalšího debilního pokračování, zázračně ho na pustém ostrově zachrání pomocí destilované koňské moči. Chudák kluk bude muset v dalším díle plodit jako o život, aby zachránil lidstvo - i když tohle pokračování by alespoň mohlo být regulérní porno. Prostě z tohodle shitu dostanete rakovinu!

Od Shapes of water jsem očekával hodně. Film jsem viděl až po tom, co dostal čtyři Oskary. Taky mám rád režiséry s výrazným rukopisem a tím del Toro bezesporu je. Získal si mě už labyrintem a i teď se mu podařilo mě vtáhnout do jeho pohádkového vidění světa. Předností filmu jsou kvalitní herecké výkonu v čele se skvělým Shanonem, který mě už po několikáte hrozně bavil. Nejsem ale bohužel fanoušek amerických brakových hororů z 50 let a tak tenhle pomník nedocením. Nádherná výprava, ale ten příběh, odkazy a tentokrát dokonce i emoce šli mimo mě.

Za mě skvěle vystihnutej českej feeling. Mnichovská zrada a Benešova kapitulace je už zakódovaná do naší DNA a asi se jí nezbavíme. Dokázala jsem s Masarykem cítit až do konce. Jinak atmosféra dobře vystihnutá, zajímavá kamera a očekávaně perfektní herecké výkony. Jako vidět by se to mělo, zase tolik pecek se u nás netočí.

V jednoduchosti je síla. Taková pohádka pro dospělé s příjemným pocitem smutku na konci. Jinak Vorel na csfd standardně podhodnocenej.

Tento komentář píšu po několikátém shlédnutí v průběhu mnoha let. To poslední je nejintenzivnější, i když všechny byli úžasným zážitkem. Není mnoho filmů, které by dokázali tak jemně vyprávět příběh lásky a morálních hodnot jako je Tygr a drak. Za doprovodu výborného, cilivého soundtracku (stojí za to mrknout na tvorbu Tan Duna), se na obrazovce odehrává herecký koncert. Bojové scény jsou spíše tancem než bojem, létání je epické a scéna v bambusovém háji až zenová. Nemám co vytknut. Tradičně odsuzované pomalé tempo naopak oceňuji.

Takovej ten film, kde příběh je o tom, že někdo jede z bodu A do bodu B, tečka. Dva týpci po cestě kosí panáky a snaží se přitom bejt cool a vtipný, ale moc jim to nejde. Vše doplňují béčkové efekty. Cením scénu z restaurace a obchodu - takovej světlej moment, jinak ale nuda.

Příběh má pomalý rozjezd, atmosféra nasedá ale hned od začátku a drží až do konce, ve mě pak i následující dny. I díky skvělým hereckým výkonům (doporučuju originiál, například dikce Farrela byla pro mě výrazným prvkem) se Lanthmosovi povedlo natočit kvalitní psychothriler s prvky hororu. Silně je cítit jeho rukopis, od dob Kynodontasu se ale posunul a The Killing of a Sacred Deer už není festivalová záležitost, ale film z multikina (I když podle hodnocení na csfd je vidět, že je stále daleko od mainstreamu a pro většinu hodnotících je špatně stravitelný). Sám jsem si na začátku opakovaně pokládal otázku, na co se to vlastně dívám a nebylo snadné sledovat to psycho, co se postupně rozjíždělo a dlouho mi nedávalo smysl. Zvědavost mi ale nedala a nakonec to bylo supr. Na podkladě antické tragédie s jednoduchými hybnými prvky příběhu se podařilo Lathimosovi vytvořit originální umělecké dílo. I přes dusnou atmosféru se našla řada komických momentů a já prostě cením ten jeho úchylný humor - anestezie, rozhovory s rodinou před výběrem oběti, závěrečný pohled dcery na Martina, nebo MP3 přehrávač. Btw. Barry Keoghan je velký talent, ten kluk jednou bude někde hodně!