KafuR

Přisprostlý a drzý výkřik do tmy, který se vás půlku stopáže snaží přesvědčit o své genialitě a snaze se co nejvíce vymezit vůči již uvedeným komiksovým filmům, zatímco pod tímto sarkastickým a nekorektním kabátkem se skrývá přímočará a neoriginální cesta za pomstou a záchranou šťabajzny jakoby z oka vypadlá nespočtu filmům, právě vůči kterým se Deadpool tak okatě vymezuje. V konečném důsledku tak tento červený drzoun svým úspěchem otevírá cestu dalším filmům s R ratingem, zatímco fádní zbytek umně skrývá pod kupou hlášek a žánrových narážek.

Americký film pro Američany a všechny, kdo jim to žerou. Emmerich tak plní sen většiny svých soukmenovců, kteří se vidí jako záchranci celého světa, a tam, kam se nevešel patriotismus, se naháže nějaký ten kousek klišé (dokonce ani záchrana domácího mazlíčka nechyběla). Digi efekty na svou dobu slušné, tempo filmu nesvádí ke spánku, takže film jako jednorázová lehkomyslná zábava pro chmurné večery svůj účel splní.

Nový útok se stejným průběhem jako ten předchozí. Emmerich odmítá jakýkoliv posun do pro něj neznámých vod, nepřínáší žádné oživení ani nic nového, ale spoléhá pouze na ohromné vizuální efekty, jednoduchý schématický scénář a patetický patriotismus. S filmu se tak stává přímo učebnicová ukázka všemožných klišé, v některých momentech dokonce vykrádající i tak neoriginální jedničku. Ovšem na druhou stranu zde platí i to pozitivní co v jedničce. O oddychovou zábavu se určitě jedná, i když svým způsobem dost lehkomyslnou.

Autentická a atmosférická jízdenka do doby divokých devadesátých let, kdy to u nás v mnoha ohledech vypadalo jako na divokém západě. K nesourodé skupině vyšetřovatelů jsem si chvíli hledal cestu, aby pak mě začal bavit každý po svém, jenom koncepce seriálu nebyla zpočátku úplně jasná, kdy částečně epizodické případy prvních částí seriálu nakonec ovládne ten hlavní - Orlické vraždy. A o strhující momenty a pořádný spád není nouze, přestože se tento seriál drží reálného základu více než většina ostatních.

Poslední díl zůstává velice silně napojen na závěrečné peripetie dvoječky a provádí nás finálními zákulisními tahanicemi, ve kterých jde o neodbytného pisálka, jeho potřebou strkat všude nos a také partičku vysloužilých důchodců s rozličnými chorobami a jejich tajným spolkem z mládí, kdy se rozhodli, že život jednoho zběha od Uralu je cennější než život dívčiny, která ráda dělá problémy tam, kde se to nikomu nehodí. Každopádně bylo toto justiční drama bojující za právní způsobilost jedné zlobivé dívčiny jakoby vystřižené z večerníčku pro dospělé velice záživné a zábavné a navíc s třešničkou na dortu v podobě závěrečného soudu, kterou můžete buď spolknout jako jednohubku anebo ji pomalu převalovat po jazyku a vychutnávat si ji jako chudák Lisbeth svého až příliš osobního doktůrka z dob dospívání.

Druhý filmeček o holce, co tak ráda zlobí a polévá ohněm, sice nepřímo navazuje na první zkušenost, kde si to po svém s golfovou holí a vibrátorem vyříkala s chlápky, co tak neradi její tak něžné pohlaví, ale toto jeho druhé zpracování už je o kapku nudnější, jelikož hlavní postavy i přes svou bezespornou zajímavost jsme si vrchovatě a ve všech polohách užili v prvním díle a tady už jenom pokračují v nastoleném trendu a pak hlavně celá ta kriminální zápletka už nepůsobí tak tajemně a neotřele, takže ani konec kromě narážky na Killa Billa nenabízí nic natolik natolik vzrušujícího, aby byla tendence si něco z toho zapamatovat.

Exotický koktejl začínající jako investigativní reportáž o svérázných obyvatelích jednoho příměstského okrsku, která se vzápětí mění v akční boj o přežití zoufalého člověka, jehož orgány najednou získaly větší cenu než jeho život. Blomkamp si zaslouží palec nahoru za originální koncepci filmu, ve kterém je smícháno mnoho žánrů dohromady, aniž by to působilo vyloženě rušivě. Tato koncepce však na druhou stranu neumožňuje divákovi být součástí příběhu, protože střídající se dokumentární styl naopak vyžaduje od diváka nezúčastněný pohled. District 9 tak působí jako unikátní filmařská perlička, která se nebojí být pyšná na svoji odlišnost. Škoda jen, že na úkor atraktivnosti.

Disturbia kombinuje prvky teenage komedie a thrilleru, který nakonec nabízí očekáváný, ale přesto dost vyhrocený závěr, navíc dost odlišný od pohodové první půlky filmu. Je štěstí, že hlavní roli si střihnul právě Shia, protože hlavně první polovina není o napětí a hutném ději, ale o zábavě, která se nezvrhává do trapné a nudné přehlídky právě jen díky němu. Mimo lahůdkového závěru a jeho výkonu však film nedokáže strhnout déle než na pár momentů a nabízí spíš multižánrovou exkurzi do života puberťáků, kteří měli přílišný zájem o své jinak netečné sousedy.

Řekl bych, že rozdělení společnosti na vidláky, snoby, sebevrahy, úředníky a hadráky a s tím související mír a blahobyt je na mě příliš geniální řešení, jelikož jsem jeho podstatu jaksi nepochopil, ale když jsem pak viděl, jak ti všichni začnou vyvádět, když má někdo náhodou předpoklady strkat nos do více škatulí, začal jsem dokonce uvažovat, jestli toto řešení nebylo příliš geniální i pro samotnou authorku. Jako autobiografická studie z budoucnosti to tedy moc použitelné není, ale pokud chcete pouze shlédnout nějakou lávstory z rádoby drsňáckého prostředí a mozkové závity šetřit na večerního Hercula Poirota, jedno zhlédnutí vám pravděpodobně nic neudělá.

Je zajímavé, že Divočina není ani tak o divočině, kterou Cheryl potkávala tam venku v horách, ale spíš o divočině, co nosila v sobě, ve svém srdci a vzpomínkách, které nepřešly. V tomto ohledu je paralela mezi cestou skrze Pacifickou hřebenovku a vsuvkami z jejího bývalého života jako osvětlení jejích motivů motorem celého filmu a tvůrcem jeho nejsilnějších momentů. Je však škoda, že film není silný ve výsledném dojmu, protože samotný konec nenabízí řešení problémů, které ji na cestu přivedly a které tvořily jádro filmu, ale představuje jenom cíl jedné daleké poutě, přičemž všechny zásadní impulzy k této pouti zůstaly nedořešeny a ponechány pouze s možným příslibem lepších zítřků. Ale kdoví, možná to tak mělo být. Člověk nemůže čekat, že s posledním krokem problémy přejdou, ale jen to, že se na ně bude jinak dívat.