hellstruck

Film s naprosto úžasnou atmosférou, bez přehnaných fórů a zbytečných dramat, zkrátka takový ze života. Mélanie Laurent, Christopher Plummer i Ewan McGregor odehráli svoje role výborně a všichni se mi moc líbili. Problém spočívá v pomalém tempu, kterým film plyne. Zpočátku mi to nevadilo, ale stopáž by přeci jen mohla být kratší, prostě mě to úplně nepohltilo. Za mě 4 slabší *.

Mám-li být zcela upřímná, kvůli tomu imbecilnímu klukovi v hlavní roli bych nejraději dala odpad. Přechytralé děti jsou zlo a tohle by strčilo všechny takové do kapsy. Jenomže příběh se mi jinak dost líbil, aneb o jedenáctém září trochu jinak. Nebylo to tak dobrodružné, jak jsem čekala, ale něco do sebe ten film zkrátka měl.

Zprvu dojemný příběh o malém klukovi a pak hodně nudný dojezd o tom, jak nakonec chudák kluk ke štěstí přišel. Nejsem necita, zezačátku jsem měla opravdu na krajíčku, ale zbytek mě prostě strašlivě nudil a musela jsem to přetočit na konec. Mě tedy silný zážitek z "The Kid" minul obloukem...

The bad news is that time flies. The good news... is that you're the pilot. Hodně podivné dojmy. Příběh stojí za starou belu, pokud se tedy vůbec dá o (neexistujícím) příběhu mluvit. O nudě ani nemluvě, protože ta film provází celou dobu. Na druhou stranu se tu najdou zajímavé myšlenky polemizující o lásce, vztazích a celkově životě. Bohužel je to celé podáno tak rádoby filosoficky a vážně (celou dobu hraje hudba,jako kdyby se film týkal někoho umírajícího), až je to zkrátka nesympatické. Našlo se pár dobrých fórů, ale kdyby jich bylo víc a příběh by byl mnohem propracovanější, tak bych to dokázala ocenit, takhle se to vážně vleklo. Sexuální náboj celého filmu je jinak zajímavý, zato ono "zmrazování času" šíleně otravné.

Zrovna nedávno jsem viděla Elle s'appelait Sarah, který je zaměřený na stejnou "událost" a pokud mám porovnávat, tak La Rafle je jednoznačně lepší. Už proto, že se soustředí na celkový odsun, ne jen na jednu rodinu, navíc ukazuje i co se stalo předtím a krátce potom, ale přesto není zbytečně natahovaný. Smutné a dojemné je to hlavně z pohledu mateřského, jak už tu někdo zmínil. Děti hrály vážně skvěle, Jean Reno a Melánie Laurent taky mile překvapili, jediným opravdovým přehmatem je Hitler. A jeho knírek. Pro ty,co se zajímají o holocaust povinná záležitost.

První polovina naprosto výborná, příběh dívenky, která zamkne před francouzskou policií bratříčka do skříně a následně uteče z tábora, aby jej mohla zachránit, se mě zkrátka dotkl. Prolínání s přítomností mi nevadilo, i když mě to novinářské šťourání tolik nechytlo. Jakmile však byla z malé dívky dospělá, film začal ztrácet dech a to co přišlo potom byla jen nastavovaná kaše. Je to škoda,původně jsem chtěla hodnotit 100%. Každopádně film krásně ukazuje, jak události té doby zasahují i do dnešní a je spousta lidí, které ty hrůzy ještě pamatují. No, nechtějme vidět historii naší skříně.. ( pro vyznavače morbidního humoru jako jsem já doporučuji komentář uživatele Fr:)) )

Příjemná dobrodružná podívaná s mysteriózními prvky, úsměvnými fórky, pěkným vizuálem a zajímavými výměnami názoru o církvi. Nic víc bych v tom nehledala. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdičky, ale ten konec mi zkrátka připadal moc (než všichni dorazili do města, drželo si to takovou tajuplnou atmosféru, ale po příjezdu jsem si připadala, jako když sleduju Van Helsinga 2). Přesto si myslím, že tak málo procent si to nezaslouží. Ale abych nezapomněla, musím ještě vyzdvihnout výkon Roberta Sheehana, nejdříve se mi tam nehodil, ale pak skvěle zapadnul a jsem ráda, že přežila právě jeho postava:))

Stejně tak jako většina diváků se po prvním shlédnutí cítím trochu rozpačitě. Eternal Sunshine má po celou dobu divnou atmosféru, divné postavy (celou dobu jsem nevěděla, jestli je Clementine rozkošně divná nebo jenom hysterka) a zkrátka se musím přiznat, že jsem koukání nejdříve dvakrát vzdala. Film, který vypadá komplikovaně, ale na konci vlastně komplikovaný ani tak není ( i když chvílemi vážně matoucí ) a tak trochu se snaží prvoplánově tvářit geniálně, ale budiž. Nebýt toho konce, tak moc nadšená tedy nejsem (navíc mi vážně vadila hudba, která občas zněla jako z béčkových hororů), ale asi se na to pro ujasnění svých dojmů podívám ještě jednou.:) A pak uvidíme..

Citová ždímačka o tom, že s vírou, trpělivostí a vytrvalostí se dá zvládnout i téměř nemožné. Skoro po celý film jsem měla na krajíčku, ale to mi vůbec nevadilo, příběh byl dojemný a motivující zároveň. Surfařské scény mě už tolik nebraly, holt jsem opravdu antisportovec ve všech směrech.A u Carrie Underwoodové bylo znát,že se jedná o její první roli (příšerně přehrávala..) Ale AnnaSophia odvedla výbornou práci a skutečné Bethany držím palce :)

Bílé ploty, dokonale posekané trávníky, silikonové ženušky jak vystřižené ze Stepfordských paniček. Předměstí může být pro někoho nebem ale pro Tessu, která se přistěhovala z Manhattanské džungle, je to spíše peklo na zemi. Jako oddechovka funguje výborně, obešlo se to bez umělého smíchu v pozadí a doslova zbožňuju to, s jakým cynismem Tessa nahlíží na své vyumělkované sousedy. Je to sice dost zkreslený pohled na americké předměstí a příběh to není nijak originální, ale mě to prostě baví.(PS:A srovnání s Emmou Stone? Stejná barva vlasů,jinak je Emma daleko hezčí!)