Teabag

Pokud je Inception označován za Matrix 21. století, tak to není označení přesné. Zejména proto, že Matrix sám bych dělil na první díl a zbylé dva. Zatímco díl první je vystavěn na téměř bezchybné logice a perfektně zahlodaném brouku v hlavě, který neustále opakuje „co kdyby?“, další dva díly z celého příběhu udělají omalovánky pro děti. Inception je na tom jinak. Nesnaží se o mystifikaci, která by nás měla znepokojit otázkou, zda jsme opravdu jen napojeni na nějaký systém a naší realitou je svět tvořený z nul a jedniček. Nesnaží se nám říct, že je MOŽNÉ, že právě NYNÍ sníme. A protože tenhle aspekt chybí a logických děr je tu víc než dost, nemůže se ani stát, že se objeví Inception Reloaded, které celý první díl zkompromituje jinak než svou případnou samoúčelností. To, co nám tu Nolan představuje, není CO KDYBY, ani nějaký exkurz do lidské představivosti (snad kromě scén s ohýbajícím se městem nebo krajinou v limbu). Jedná se prostě „jen“ o bezchybně konstruovaný a výjimečně napínavý akční film se skvělou hudbou a úžasnými hereckými výkony, který donutí navštívit kino víc než jednou…