Gaja Gamini

Neměla jsem velká očekávání, takže mi to nepřišlo tak hrozné, jak jsem zvyklá slýchat z různých stran. Vlastně mi film docela pěkně pasoval na náladu dnes večer. V klídku jsem u něj opravila pár testů (maminka je učitelka tak jí občas pomáhám), nakrmila jsem jehňata, navečeřela se.... všechno zatímco film běžel. Co stojí za podívání je rozhodně Priyanka. Rozhodně bylo vidět rozdíly mezi jednotlivými 12 characktery, které ztvárnila, a plně využila opravdu všechno od grimas, způsobu mluvy, gest, chůze i intonace. Bohužel všechno ostatní je strašně mdlé, ze všeho nejvíc hlavní hrdina. Pěkný chlapec co dobře tančí, ale takový nemastný, neslaný, nezajímavý... chybí mu X-faktor. Že jeho postava je strašně jednoduchý hodný chlapec bez vlastní osobnosti ničemu nepomáhá. Samotná záminka k hledání nevěst byla pěkně divná. Já mít bratra, který nadělá takové dluhy, tak ho do vězení pošlu sama, ne že se celá rodina zblázní, aby mu pomohla, zatímco on už zase přemýšlí, kde by rychle našel další peníze.

Po všem rozruchu, který film vyvolal, jsem od něj čekala mnohem, mnohem víc. Od prvního momentu v něm panuje určitý smutek, protože prostě víte, že to nemůže dopadnout dobře. Ale všechen ten smutek je takový povrchní, jelikož příliš mnoho pozornosti se zaměřuje na všechnu možnou ošklivost, a příliš málo prostoru je dáno postavě Silk. Vidíme, co se s ní děje, ale ve skutečnosti moc nechápeme, proč jedná jak jedná, jak se cítí a proč. Mezi divákem a hlavní postavou tak nvzniká žádné pouto, což takto pojatý snímek dost poškozuje. Rozhodně je to "dirty", první polovina víc než druhá, ale jelikož druhá polovina ukazuje ošklivost lidské duše, je vpodstatě mnohem více vulgární než první "obnažená". Vidyabyla skvělá. Emraan neměl moc co dělat, a připadal mi takový nějaký dřevěný. Jeho podoba s Anilem Kapoorem (vizuální i v chování) mu v mých očích opravdu nepomohla. Film vlastně vypráví on - a jeho přednes bez jakékoliv intonace hlasu je takový nijaký. Celkově mě film zklamal, jelikož jsem měla poměrně velká očekávání, takže bych ho označila slovem "přeceňovaný".

Jeden z nejslavnějších filmů Yashe Chopry..... a připadám si jako vyvrhel, protože se mi zdaleka nelíbil tolik, jak všichni předpovídali. Příběh byl nesmírně roztříštěný a dějové linky příliš nevyvážené (a špatně sestřihané). Jinými slovy dělo se toho příliš a postav bylo přespříliš - a Yash Chopra nezvládl to všechno poskládat.

Něžný, tichý příběh, který vás vtáhne do děje ve svém vlastním čase, a ke konci už do něj budete dokonale pohrouženi. Mlčení Waheeda Rehman není vůbec tiché. Křičí bolestí jejích očí, šeptná únavou její šíje, upívá ve vzácných okamžicích jejího klidu. Žije, aby sloužila ostatním, bez ohledu na to, že jí samotné krvácí srdce. Překrásné a přesmutné.

Dobrá zábava, lehká a nekomplikovaná. Abhishek a John tvoří jednu z nejlepších "uni-sex" dvojic. Priyanka vypadala krásně a hrála schopně. Co se mi na filmu líbilo nejvíc bylo, že kdykoliv děj hrozil nějakým vysoce emocionálním nesmyslem (které v komediích opravdu nepotřebuji), objevil se nějaký veselý zvrat a jelo se dál. Pravda, mohlo to být celé tak o dvacet minut kratší.

Tak tohle byl bláznů svátek. Naštěstí šlo o hloupé-veselé, ne o hloupé-na zabití, ale i tak člověk při shlédnutí tohoto snímku občas pochybuje o vlastním duševním zdraví. Takže máme jednu ale s odpuštěnám vážně dementní rodinu, kde pravděpodobně všichni prošli nějakým úrazem hlavy, ať už je to dobráček Jeetendra nebo šílené zákeřná macecha. Pak vstoupí krásná, ale díky téměř nulovým dialogům skoro neviditelná Madhuri. Naštěstí ji z domu brzy vyženou, ovšem i tak krátký pobyt s Jeetendrou (který by mimochodem mohl být její otec), jí taky zamlžil zdravý rozum, protože ani ona už se od té doby nechová logicky. Naštěstí se brzy posuneme v čase a zjistíme, že Madhuri měla dceru - která příhodně vypadá zcela jako její matka (jak je to koneckonců u Indů v oblibě), a tato postava jako jediná dává smysl - a rozhodne se pomstít rodině, která se kdysi tak ošklivě zachovala k její matce. Příliš mnoho času je vyplýtváno na zcela nepříbuzné podkapitoly. Hrozné písně a divná choreografie. Jeetendra je nejhorším párováním pro Madhuri, dokonce i Rishi Kapoor s ní vypadal trochu roztomile, ale tohle prostě vážně nefunguje. Nicméně musím říct že jsem byla hrozně ráda, že role mstitele připadla dceři, a ne synovi, jak je to obvyklé.

Nejdřív jsem moc nevěděla, co si mám myslet, ale nakonec jsem ten film milovala. Ani ne tak pro poselství (protože to nemá moc "příběhu" ) ani kvůli skvělým hereckým výkonů, (Waheeda Rehman, Rishi Kapoor, Om Puri..... znáte to), ale protože krásně a citlivě zachycuje vlastní malý svět. Objevují se v něm všechny povahy, charktery známé nám všem, ať už žijeme jakkoliv a kdekoliv. Nikdo však není představen jako nesmyslná karikatura, nikdo není vykreslen jako padouch ani jako svatý. Krásná hudba podtrhuje atmosféru i pocity radosti i smutky, které ve mě film vyvolal.

Začalo to jako hloupé, stalo se pitomým a skončilo jako zcela šílené. Věci se děly bez jakéhokoliv důvodu a často i bez náznaku vysvětlení. Vpodstatně NIC nedávalo smysl, především ne opravdu nepraktické vydání dvojčat jeden druhému na milost v pohybech a pocitech. Nicméně díky Salmanu Khanovi a Anupamu Kherovi se celý ten nesmysl zdál být příjemnou zábavou. Karishma Kapoor je, jako obvykle, zcela vyplýtvaná v roli, která si nezaslouží její krásu, talent ani charisma. Film, který byl tak děsný, až jsem si ho užila.

Pokud je tenhle film něčím, pak hereckým koncertem Naseeruddina Shaha, Jackieho Shroffa a Juhi Chawly se schopnout asistencí Nageshe Kukunoora a Gulshana Grovera. Tři příběhy tří různých vězňů odsouzených k smrti, jejich životní cíle, jejich naděje a obavy zaznamenávané ženou, která však chce pomoci spíše sobě než jim. Čtyři pozoruhodně propletené osudy. Film se chvilkami vleče a nedovedla jsem ho zvládnout na jeden zátah, ale konec za to stál - vyloženě mi spadla brada.

Není moc o čem mluvit, když přijde na příběh. Co dělá film Awaara čistou klasikou je komlexní vykreslení pocitů, které mohou ovládat něčí srdce. Od zranitelnosti, lásky, nenávisti, viny až po hněv, pomstu, vášeň, obětování a oddanost. A všichni herci jsou perfektně perfektní v zachycování těchto emocí. Prithviraj Kapoor je stejně tak vznešený a impozantní, jaký se mi zdál býv v Mughal-E-Azam, je však lidštější. Nargis je zcela okouzlující a svoji roli zvládá s obdivuhodnou lehkostí. Jedná se také o můj první film s Rajem Kapoorem. Hodně jsem o něm slyšela, a nyní mohu potvrdit, že legendou je plným právem. Bohužel se Awaara nedotkla mého nejvnitřnějšího já, a nemohu vysvětlit proč, protože filmu nechybí vůbec nic.