Natascha

Jednoduše zklamání. Když někdo cení tesáky, mění barvu očí a preferuje noc před zářivým sluncem, normálně radostí nadskakuju. Tady jsem ale spíš poposedávala nudou. Ještě, že jsem nic moc neočekávala, tak to aspoň tolik nemrzí. První Underworld jsem viděla už hooodně dávno, takže si z něj téměř nic nepamatuju (což by se mi při sledování Evolution hodilo – ze začátku jsem nevěděla, která bije). Zůstal ve mně ale pocit relativně příjemného filmu. Kdežto Evolution mě spíš znechutil – nudná akce, nezajímaví hrdinové, děj velmi fádní Kdyby to neosvěžila jedna erotická scéna a kdyby ten megaupír, či co to bylo, neměl tak ostrá a bodavá křídla, asi bych u toho usnula. Už nikdy více!

Detektivní pátraní umanuté Mathildy po údajně mrtvém snoubenci je místy velmi působivé (zejména scény ze zákopů), bylo by však možná lepší, kdyby byl příběh méně komplikovaný. Takhle musí člověk pořád uvažovat, kdo je kdo (pamatovat si všechny ty francouzské jména je téměř nemožné), co kdo dělá a kdo komu vyměnil botu nebo kdo s kým co měl Nechala bych se lépe unášet osudy postav, kdyby jich bylo méně. Ve filmu převládají spíše smutné okamžiky (válka, nebo když Mathilda znovu a znovu dostává důkazy, že Manech je mrtvý), přesto výsledek působí velmi optimisticky, zejména díky Mathildě (Audrey Tautou, stejně roztomilá jako v Amélii) a závěrečné happyendové scéně.

Tak tomu říkám jízda! Barvičky, písničky a k tomu Ewan McGregor;-) Často se píše a říká, že Moulin Rouge je na hranici kýče, což určitě je (zejména Sloní salónek hraje všemi barvami), málokterý film ale ve mně vyvolává takové nadšení. Hudebně je to sice mišmaš, který se jen tak nevidí, ale stejně jsou to všechno hitovky, které člověka rozproudí, nebo chytí za srdíčko:-) Obsazení skvělé, Ewan McGregor je fešák a před shlédnutím jsem netušila, jak skvěle zpívá, Nicole Kidman je přesvědčivá jako femme fatale i citlivá a milující dívčina, Richard Roxburgh je patřičně slizký, Jim Broadbent působí jako starostlivý taťulda i pořádný despota atd. Na konci jsem si hezky pobrečela a byla jsem spokojená. Pro mne bezkonkurenčních 5*.

Zase ten Jake Gyllenhaal, jestli bude pokračovat v takovýchle rolích i nadále, pak z postu mého oblíbeného herce brzo vyšoupne Ewana McGregora;-) Mimochodem za Jarhead by si oscarovou nominaci rozhodně zasloužil více než za Brokeback mountain. A teď tedy k filmu – tož dobré to bylo, to jo. Kdyby byly všechny válečné filmy takové, tak je snad začnu více vyhledávat. Válka bez válčení, trocha buzerace na poušti, pár vypjatých okamžiků a úplně to stačí ke spokojenosti. Jak nesnáším „fuckování“ ve filmech, tak tady jsem si ho užívala, od plic jsem se několikrát zasmála obhroublým mariňákům. Jen to co čekáte od takového filmu – že vás trochu vynervuje ukazováním válečné krutosti – tu téměř není. Mnohem víc mě zamrazilo hned na začátku po nenadálé smrti při výcviku, než při ukazování ohořelých lidí (i když to taky zrovna příjemné nebylo – Swoffordova reakce byla přesná). Navíc když oficiálně začal konflikt, bohužel to na mne působilo jako další cvičení a ne jako reálné ohrožení Těžko se mi pak věřilo, že mariňák svou pušku opravdu cítí ve svých rukách celý život. A ještě takový malý postřeh na závěr. Nechápu proč Swoffordova přítelkyně musela být hloupá husička, co je dobrá tak akorát na jednu věc (viz rozhovor – „Byla jsem s tvojí mámou navštívit sestru.“ „Jak se má?“ „Máma?“ „Ne, sestra!“ – to snad hovoří za vše!!!). Opravdu pochybuju, že by někdo, kdo čte Alberta Camuse, chodil s takovou primitivkou. Jak mám pak chápat, že se mu po ní strašně stýská???