yenda1

Film o tom, jak že se to mělo s narozením nám všem dobře znémého robátka. Opravdu těžko říct, a já si to netroufnu hodnotit, jestli tento film přišel v tu pravou dobu. Myslím z výpovědního hlediska, protože z hlediska byznysu je to sázka na jistotu. Železo se musí kout..... Je Facebook na vrcholu a nemá kam dále jít nebo je to stále ještě dítě s budoucností před sebou? Jako přiblížení toho co se dělo za oponou, tento film shledávám jako přínos. I když samozřejmě nikdo neví jak to bylo(či to byl vlatně nápad), možná ani skuteční aktéři. Každý má svou "pravdu", která je jako příběh ve kterém je vypravěč v právu. Genialita ideje Facebooku se popřít nedá. Vystihuje jak naší odvěkou touhu přátelit se, sdružovat se (imparativ přežití), tak zároveň ukájí choutky ega, chtění se předvést, nepřímo se povyšovat, ukázat se. Ale zpět k fimu. Film se vás pokouší nenásilně vtáhnout a vnutit vám představu, že jste svědky zrodu něčeho vyjmečného.Já se vtáhnout nechal. Velmi mile mne překvapil Timberlake. Hodnocení se mi zdá trochu přepálené. Dost lidí tu nadsazuje jen díky tomu, že to režíroval Fincher, to je zjevné. Což je bohužel prokletí mnoha filmů se slavnými režiséry. Pro mne -10% od současného hodnocení. Takže mírně nad 70%. P.S. Což takhle natočit vznik CSFD, bylo to taky takový drama? :)

Dokument ,který se stal mým hudebním učitelem. Opravdu podstatným způsobem změnil mé vnímání hudby. Rozšířil mé obzory. V tomto díle jsem poprvé naplno ochutnal 60. léta (nebo spíše jejich závěr). Je pro mne zlomový, poněvadž jsem přišel poprvé do kontaktu The Doors. Jiskra byla zažehnuta a plamen hoří dodnes. V mém životě jasný milník - dále jen dělení na před a po tom co jsem slyšel( viděl) The Doors.

Můj vztah k tomuto filmu se nerodil zrovna přímou cestou. V prvních sekundách po zhlédnutí bych ho ohodnotil jako čistý průměr. Výrazně mě nepohoršil, ale taky ani hlouběji nezasáhl. Červíček začal hlodat až pozorným nasloucháním Springsteenově titulnímu songu. V hlavě sem si při jeho tónech přehrával v paměti nejvýrazněji otištěné scény. Ráno po probuzení rezonance trvala. "Dám čtryři hvězdy", říkám si pro sebe, ale víc ani ťuk. Po několik dalších dnů sem film nemohl dostat z hlavy. Osud Randyho mi začal korelovat s životním příběhem Rourka. Právě díky jeho výkonu a pro mě jeho naprostým ztotožněním se s postavou mne donutili dát hodnocení nejvyšší. Uteklo pár dalších dní a já už uvažuju o přiřazení filmu do mé osobní topky. Film na mne zapůsobil mnohem víc než Requiem a je pro mne Aronofskyho jedničkou. Díky všem tvůrcům za skvělý pocit, který sem z filmu už dlouho neměl.

Viděl jsem asi 5 minut. Vypadalo to jako klasická telenovela. Takže nic pro mě. Ale hodnotit, to si nestroufnu. Nechápu tu vlnu odpadů. Zajímalo by mne co by mi tito přísní kritici a vysoce kulturní diváci odpověděli. Většina z nich takto: " Já to vlastně vůbec neviděl, ale dávaj to na Nově a je to telenovela, takže sračka." Tito generalizující pozéři jdoucí s proudem jsou vlastně ti skuteční hlupáci, ne ti kteří se na to se zálibou dívají.

Pěkně sis mě Hačiko omotal kolem prstu, jen co je pravda. Je fajn jednou za čas potkat takovýhle film a dát emocím zelenou. Člověk se pak vnitřně očistí, projde určitou katharzí. Hudba krásně potrhuje to, co se děje na plátně a za moje slzavé oči může vedle Hačikova smutného kukuče také ona.

Nelíbilo se mi to ani trochu. Je to tím že Doors jsou moji srdcovou záležitostí . Na plátně se to hemží těmi známými scénami z Jimova života a všechny vyznívají dost pozérsky. Jimovo ztvárnění je dost nešťastné. Kam se poděl básník a veselý chlapík? Když jsem četl knihu a poslouchal hudbu, bylo to intimní. Tohle nemá s podstatou Doors nic společného.

Par dobrých scén s Budařem. Pár laciných vtipů od "tvďáka" Donutila. Oblečená neoblečená Táňa. A pro mě osobně nejhorší zážitek z filmu byly ty pseudovážné scény, které na mě občas působily jako z jinýho filmu. Jinak se na platně neodehrálo nic co by stálo za to vypíchnout.

Jan Kačer se do toho pěkně opřel. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu s jakou náléhavostí a zápalem podal Vincentovu korespondenci Theovi. Pro fanoušky Vincenta také doporučuji přečíst knihu Žízeň po životě.

Nenudil. Neurazil. Postava Juldy Serafína je v podání Vetchého výborně zmáknutá. Díky Vetchého osobitému uchopení se pro mě postava Juldy stala jednou z nejoblíbenějších filmových postav.

Viděl jsem dva díly a zatim slabý průměr až podprůměr. Kuchařská superstar zatím nenadchla. Čím více mne bavilo Ano, šéfe! , tím méně se mi nedaří přijít na chuť nožům.