umbjaz

páni vědí o čem mluví. celkem zajímaví pohled na práci skutečných badatelů propojený se záběry toho nejlepšího typu zábavy, jakou jsem kdy poznal v nejkrásnější lokaci, jakou jsem kdy viděl. jen bych si v kluzáku za pár tisíc dolaru fakt netroufl do větší výšky, jako 2000 metrů nad mořem.

poměrně zajímaví je, že film, kterej by měl patřit do povinný školní četby, tady hodnotilo jenom 137 uživatelů k dnešnímu dni. asi nějak tak to dopadá, když necháte děcko růst na ulici. rodina bez náznaku funkce, nebo normality. inteligentní dorůstající klučina s poruchou odobnosti a hlavně sebeovládáním. k tomu všemu jeden novej kamarád v utrpení a snaživá -ložka. děj 5*, příběh 5*, vyústění masakr.

tak jsem to poprvé v životě viděl od začátku až do konce. je to prostě děs... bez ohledu na to, co se zpívá v písničce Plexis, Sid Vicious byl doopravdy vinnej. především tím, že v jeho stopách pokračuje spousta lidí, kteří mají IQ na bodu mrazu a nevidí dál, než za další pivko. Heroin lidi ničí, ale tahle troska byla zničená už před tím. celkově v zato, je zde hezky ukázáno, jak vlastně kluci po punkáčsku na všechno sraly, až se vlastně dostali na vrchol pop-scény. tak to fakt nebyl sen a jak Johnny trefě poznamenal: "to punkáči zkazili punk tou uniformou. my jsem neměly na kožený bundy a drahý boty, museli jsem si poradit jinak.... Punk se stal přijatelným a tím skončil." hudebně za 5* dokumentárně za 3* lidsky za 4*.

mno... dalo se určitě vytěžit mnohem víc, na druhou stranu jsem byl celkem překvapen, že se tam dostali záběry i z mého velice blízkého okolí. každopádně jsem ji v loni nikde nepotkal při natáčení :D co se týče dokumentární hodnoty, bylo by to mnohem lepší, kdyby to netrvalo 25 minut.

No... Co dodat... celou dobu je to jasná 3* záležitost, pak se to začne pohybovat kolem 2*, když člověk zjistí, že je to tak hrozně upovídanej film. pak se to velice rychle dostává místy až na 5*, ale ve výsledku nemůžu dát 4. hvězdu, protože je to fakt hrozně dlouhý. nakonec mě ale hodně rozštípla jediná pořádná hláška za celej film: "I'm not your bro..."

Krásný sen o pomáhání lidem a především zvířatům v zemi, kde vládnou drogové kartely a kterou osobně znám jen díky fotbalu... ušlechtilá myšlenka propojená s ještě ušlechtilejší myšlenkou, která funguje bez podpory státu. celkově mi to přijde po té spoustě let už jako historická událost, ale snad se drží do dnešních dnů. Jinak by mě celkem zajímalo, jak by takový projekt byl zrealizován v Evropě. třeba ve znovuzavedení prasat a krav do "divoké" přírody :(

Exorcisty snesu jen bez bible v ruce a bez snahy se prodat do každé domácnosti. jinak mě velice pobavilo spojení Dokument/Sci-fi a úvodní věta pořadu: "uvidíte výpovědi skutečných lidí, kteří popisují osobní zážitky. záběry byly záměrně upraveny."

hoši, hoši, hoši, hoši a chlapci navrch. tohle fakt není košér dokument. cílem rozhodně není informovat, nebo snad osvětlit cokoliv o jakýchkoli ze zmiňovaných zbraní pro nás hledače informací. stačí jen dodat, že je to natočený stylem: "Bubububububububu. bububu. pičo bubu"

film hezky ukazuje, že mocní světovládci hází slovo terorismus na všechny strany bez ohledů na to, kdo je terčem. V hlubokém totalismu u nás jsme pro takové lidi měly výrazů dost, všechny odráželi, jak moc je ten člověk nepřítelem těch ostatních. (Podvratný živel, diverzant, nebo třeba imperialista) dnes nás temný Korporacionalismus naučil terorismu, který drží poslušný plebs hezky na uzdě. to je ale trochu mimo, tito lidé opravdu nejsou teroristé a jediné, co s nimi mají společné, je pouze zájem Federal Bureau of Investigation. film ukazuje rozdíl mezi poklidným světem "teroristů" a hektickým světem korporací, ze kterého se (správně vychovaný) otec snaží uniknout, aby našel milovaného syna. cestou se snaží pochopit motivace a svět, který je pro něj tabu. nakonec se ukáže že rozdíl v těchto světech je tak markantní, jak jen je to možné. hvězda dolů za příšerně deptající (pro americkou levnější tvorbu typickou) klepající se kameru.

přes celkem značné problémy s porozuměním v jistých částech díky nepříliš kvalitnímu zvuku, jsem skončil unesen kdesi na pokraji okouzlení a úžasu. tenkrát hodl ještě věděli, jak se mají točit filmy. herecké výkony jsou na svou dobu víc než perfektní a všichni se chovají před kamerou hodně přirozeně. o Bélovi nebudu psát, je to dokonalej stroj na strach z obrazovky.