Mr. Sandman

Lidé kteří nevědí kam jdou, co budou dělat, ale přesto stále pokračují dál jsou charaktery interesantní již ze své podstaty. Omračující je zvláště vizuální složka tohoto díla, připomínající klasický Hollywood, především filmy Johna Forda. Téměř každá scéna je natolik výmluvná, že by se dala zarámovat a pověsit na zeď jako skvostný pastorální výjev. Nevídané propojení s hudební složkou pak už pouze dotváří zážitek z ryzí kinematografické a vypravěčské dokonalosti.

Okouzlující génius ztrácející se v lucidním snění, o němž se nikdy skutečné davy nedozvědí a který, ač dostal šanci na absolutní štěstí (v podobě ženy, která ho milovala a byla hodna toho, aby ji zbožňoval), nedokázal se zbavit těch krutých pout všední skutečnosti, která ho svazoval na místě jež tolik toužil opustit. Paradoxem je, že tato domnělá zbabělost byla v jádru motivována nesobeckostí a soucitem ne pouze neschopností čelit vlastnímu osudu. Složitost života ho utloukla jako mnoho jiných, byť třeba ne tak nadaných a jedinečných jedinců, jež jsou denně drceni masami šedých tvorů bez fantazie, kteří jim pouze staví do cesty překážky a brání tvůrcům ve vymýšlení si, neboť jsou schopni tak ušlechtilou věc jakou je fantazie označit za lhaní.

Jednoznačně nejvtipnější americká late night show a to samozřejmě díky Conanovi, který s přehledem válcuje Kimmela, Lena, Kinga i Lettermana.

Za pár let se nejspíš nebudu příliš lišit od Jimmyho Portera.

Jeden z mých oblíbených filmů mikrožánru Hranice konstruktu.

Bill Cosby je komik s neselhávající zásobou mimických nonverbálních gest a nevkusných svetrů.

Earl je skutečně pevně zarostlý do svého sociálně kulturního prostředí a to se mi na něm líbí. Zároveň je "žijícím" důkazem toho, že institucionální vzdělání vám neposkytne životní moudrost.

Ke shlédnutí na Youtube

Opravdu zvláštní příběh o člověku ke kterému zároveň cítíte obdiv i lítost.

Skutečně netradiční Stockholmský syndrom.