Barghest

I když tenhle film je především přehlídka kvalitní filmařiny, vhodně uchopeného těžkého tématu a parádních hereckých výkonů, musím vyzdvihnout hlavně autenticitu, s jakou Thomas McCarthy celý film natočil. Až po skončení filmu jsem si uvědomila, že jsem celou dobu měla pocit, že jsem v tý redakci taky a koukám těm čtyřem přes rameno. Režisér pojal film trochu odtažitě a nezúčastněně, což je v tomhle případě jen dobře, samotné téma a práce novinářů diváka strhne tak jako tak. Tenhle film nepotřebuje samoúčelné scény a ždímané emoce, aby s divákem zamával. Ze scény se zvoněním telefonů mě úplně zamrazilo. Jo a Mark Ruffalo by si toho Oscara opravdu zasloužil, tak snad se mu letos zadaří. P.S.: Na toto téma doporučuju ještě na Oscara nominovaný dokument Zbav nás všeho zlého, v němž hovoří jeden z prznitelů.

Čistokrevný film pro holky. Dokonce i pro ty, co nerady nakupujou. Scénář se sice ubírá stokrát prošlapanou cestou a narativní oblouk neskýtá pražádná překvapení, přesto jde o zábavnou podívanou s mile trhlou Islou Fisher v hlavní roli. Občas jsem se dokonce řehtala nahlas. Co víc může člověk od podobné podívané očekávat?

"Každý musí zemřít, ne každý však skutečně žije" Tahle epická podívaná mi trochu připomíná staré hrdinské eposy, v jejichž nejlepším duchu se nese. Silný, osudový příběh umístěný do překrásných lokací a podpořený dobrými a dobře zvolenými herci, to vše pod jistou režisérskou taktovkou. K tomu ještě skvělé a patřičně krvavé bitvy a výborný soundtrack a výsledkem je nezapomenutelná historická podívaná, která mi svou působivostí bez skrupulí uťala protiargumenty, jako by to byly končetiny všivého Angličana. Alba gu bràth!

Tohle byla hrozně moc příjemná feel good podívaná. Robert De Niro je tu za moudrého gentlemana ze staré školy a Anne Hathaway za typickou moderní matku-podnikatelku, co se marně snaží skloubit péči o prosperující společnost s rodinným životem a dohromady tvoří nečekaně parádní dvojici. A taky je to opravdu sranda.

Firma Appel jde těžce mimo mě a Steve Jobs mi přišel vždycky hodně nesympatickej, ale to, že ovlivnil svět, se mu upřít nedá. Tenhle film jsem si proto nemohla nechat ujít (zvlášť kvůli obsazení), i když bylo jasný, že na něj do měsíce zapomenu. Sorkinův velebený scénář ve mně vzbuzoval obavy už před projekcí a nutno dodat, že oprávněně. Prostě mi zrovna dvakrát nesedí. A ta záplava odborných termínů sledování taky moc neusnadňuje. I když ostatní odvádějí dobrou práci, především úvodní dvojka Fassbender-Winslet, a Jobsův charakter a komplikované vztahy s okolím se taky podařilo načrtnout poměrně dobře, jako celek to ve mně nezanechalo příliš hluboký dojem.

Konečně opravdu vtipná marvelovka! Klišovitý příběh a matný záporák jsou v tomhle případě vedlejší, vše zlé je zapomenuto pod přívalem skvělé zábavy, akce, hlášek, retro rekvizit a parádních charakterů. Je to jako strčit děcko do cukrárny a nacpat mu do ruky pětikilo. James Gunn hned na začátku sešlápne plyn až na podlahu a zabrzdí teprve se závěrečnými titulky. Šikovně zaměstnává divákovu pozornost a nedá mu až tolik prostoru pro to, aby se zabýval negativy. Srdcem a duší tohohle snímku je hlavně ústřední looserovská pětka, díky níž divák nad lecčíms ochotně přivře oči. Strážci Galaxie jsou vlastně jeden velký team building z donucení. A proč ne, když to tak dobře funguje. Někoho možná překvapí, že nejkomplexnějším charakterem ve filmu je mýval (Rocket rules!). Pro mě byl největším překvapením perfektní Chris Pratt, který se do role Starlorda vážně hodí a mě si získal velmi rychle na svou stranu. Jasně, výsledek není až tak troufalý, jak se z trailerů zdálo, a takhle ohraný scénář už autorům příště neprojde, ale doufejme v zářnější zítřky. Teda jestli nenažraný myšák nechytne Jamese Gunna za koule. P.S.: Prý jsem se v celém kině smála nejvíc já a jeden devítiletý klouček. Trochu mě to znepokojuje.

...aneb když se z nedostatku učiní přednost. Loutky a jejich vodící nitě vedoucí do nebes poskytují velký prostor metaforickému vyjádření lidského života, díky čemuž lze zobrazit skutečně efekntě a působivě jeho běžné součásti, třeba zrození, smrt, lásku, milostný akt. Na druhou stranu kvůli absenci mimických svalů postavy obtížně vyjadřují emoce a tudíž obtížně vyvolávají v divákovi ztotožnění s tou kterou stranou. Samotný příběh je x-krát použité téma mocenských tahanic. Přesto se tahle hamletovská variace snaží o jakýsi přesah. Výsledek může působit trochu odtažitě, takže váhám s hodnocením, jenže je nápaditý a podivný a já mám opravdu ráda podivné pohádky.

Správní chlapi se nikdy neokoukají. Viděla jsem to poprvé v roce 2012 a stejně se mi to líbilo (narozdíl třeba od vetřelce). To svědčí buď o nadčasovosti snímku nebo o mém pochybném vkusu. Druhé nezavrhuji, leč myslím, že tentokráte platí předchozí bod. Superman sice má z dnešního pohledu pár much, ale je tak neodolatelný, vtipný a krásně nadnesený, že nad nimi mávám rukou. Romantika, dobrodružství a humor jdou tady ruku v ruce a hvízdají si do kroku. Lex Luthor a Perry White se předhánějí v hláškování, Lois taky není jen přívěšek na Supermanově krku, ale veškerou pompézní pozornost na sebe po zásluze strhává Christopher Reeve. Naivní nemotora Clark je roztomilý, Superman je mužný a charismatický a všechno to Reevovi lze uvěřit. Ať si říká kdo chce, co chce, Superman je stále jedním z nejzásadnějších superhrdinů a tohle je důstojné vtělení na velké plátno.

O fous horší než jednička.

Nechápu, proč studio Donnera odvolalo, když měl v hlavě TOHLE. Vždyť je to mnohem lepší než Lesterova verze! Christopher Reeve je coby Superman prostě úžasný. Celý film jsem obdivovala, jak dokázal levou zadní zvládnout přerod z Clarka v Supermana. Z uťáplého ňoumy se mrknutím oka stal muž s velkým M. A nemusel přitom ani shazovat oblek. Strašně mě bavilo to kočkování s Lois, která na Clarka líčí pasti ve snaze odhalit své podezření, že Clark není tím, za koho se vydává. Víc než důstojné pokračování skvělé jedničky. Requiescat in pace, Superman.