Euky27

Předchozí filmy Denise Villeneuva jsem hltal každou vteřinou, byly podle mne dokonalé, co se formy i příběhu týče, proto sem se těšil na Maelstrom. Bohužel jsem dostal něco úplně jiného. Film se mi zdál hluchý a téměř o ničem v jeho první polovině. Chápu, že potrat je vážná věc, ale ponurost snímku a snaha navodit v divákovi depresi rozkladem hlavní hrdinky mne do jejího vcítění vůbec nepomohla a nezdařilo se tak. A pak druhá polovina - obrat o 180° a najednou hodně černá komedie? Ne, děkuji, celou druhou plovinu sem se divil, že můj oblíbenec Villeneuve mohl tak šlápnout vedle (i když, byla to jeho skoro prvotina). I přes krátkou stopáž hodiny a půl se mi film zdál nekonzistentní a že neví, jakým žánrem či směrem se ubírat.

Film o holocaustu a koncentračních táborech, kde všichni, ať už Židé či Němci mluví anglicky? To by mi ještě tolik nevadilo, jako fakt, že Oscar Schindler je ve filmu podáván jako neposkvrněný hrdina, který chce pouze pomáhat, a proto jej všichni zbožňují. Bohužel tomu tak úplně nebylo. Další věc, kvůli které se neshoduji s vysokým hodnocením tohoto filmu na ČSFD, je přítomnost dokonalé Spielbergovy kamery, jež zaručuje čistý obraz a udělá tak i ze špinavého gheta skoro "čistý ráj". Na druhou stranu, herecké výkony byly na velmi vysoké úrovni, ale z tohoto žánru mám radši Polanského Pianistu.

Mistrovské dílo režiséra Jasudžiró Ozu, které je v různých žebříčcích filmových kritiků řazeno vždy na přední příčky. Statická kamera v úrovni podlahy zachycuje vztahy mezi rodiči a jejich dětmi, které už ale vyrostly a mají vlastní život, starosti. I přes absenci výraznější akce si postupem času všímáme, že děti se rodičům nevěnují, jak by se slušelo a patřilo. Zajímavé je, že film nám tuto skutečnost nesděluje přímo v určitém rozhovoru, situaci, ale na naši mysl nám vyplyne sama o sobě a je potvrzena v úplném závěru filmu, kde ovdovělý otec děkuje své taktéž ovdovělé snaše za to, jak se o něj a hlavně jeho zesnulou manželku v Tokiu starala, víc než jejich vlastní děti. Co z toho plyne? I když každá nová generace má už své vlastní životy, neměli bychom se ke svým rodičům otáčet úplně zády, po jejich smrti jim projevená úcta už k užitku a radosti nebude.