Denníček (50)
aktuální
ju
uf
Pěkný den v pohybu vám přeje Natálie*
www.spokojenazena.eu
Případ Rosol
Od: romcaJak Rosol převálcoval fotbal
Na tuto noc nezapomenu.Měl jsem šichtu v hotelu,kde neustále běží na velké obrazovce fotbalové Euro.Blížilo se zajímavé semifinále,byl však puštěn tenis.Fotbaloví fanoušci usedli na místa,dali první pivka a v očekávání si krátili čas tenisem Rosol-Nadal.Zprvu komentovali zápas jako selanku-Rafa se jen rozehrává,to on tak občas dělá.První set jim dával za pravdu.U druhého významě pokyvovali nad Lukášovou hrou,ale stejně chtěli vidět fotbal.Třetí set už začal mírný tranz,nechápavé pohledy a nesmělý aplaus.Mezi tím krátké přepínání-jen kouknem na stav a zpět do Wimbledonu.Čtvrtý set trošku zchladil horké hlavy,tak Rafa to přece jen nepustí.No a pátý set-neskutečná euforie od začátku!S přibívajícím množství zlatavého moku byla atmosféra připomínající finálová vítězství českých hokejek,Lukáš svou hrou a bojovností strhnul i ty,co tenis nesledují ani po očku.Spousta se začala pídit,co ten kluk je vlastně zač.Obdivuhodný výkon.V žádném případě si to Nadal neprohrál sám.Lukáš si to sakra vyhrál.Jen trošku brzděme euforii,Je to jen 2.kolo a může přijít pád.Ale po včerejší noci je jasné,že máme dalšího tenistu o kterém mluví celý svět.Krásná práce pane Rosole.A díky za pohádkový sportovní zážitek,který se zase tak často nevidí.Astinas - 26.6.2012, 13.24
Se snad lidi ohlednou,
Z minulosti se poučí
A do světa vylétnou
S otevřenou náručí.
Lásky plná srdce jim budou bít
A přírodní nektar štěstí pít
Pomáhat si navzájem,
Ne jak dnes,
Předstírajíc nezájem.
Doufám, že se budou smát,
Možná je to naivní, ale já si to
Chci přát.
V dáli Boží zvony zní
A já toulám se s ní.
S mojí vílou krásnou.
Ona mi pomohla,
Cestu ukázala,
Múzou se mi stala.
Možná mi zamilované brýle nasadila,
Svým tělem a srdcem ránu zasadila,
Přesto za tyhle city má smysl žít
Stát se bohémem a jediný život
Naplno s úžasem prožít.
Chápeš člověče, co ti chci říci?
Co ti chci tímto předat?
Zamysli se, kterou cestou se ty plánuješ vydat…
Astinas
w
Má pravdu?
Saskia Repčíková Trosku vela slov a teta sa dost opakuje - jedinou novinkou je recept ako udrzat ocny kontakt pocas tukania do mobu, ale ani ten neposkytla ;-) ale v zasade ma pravdu. Preto si teraz ideme s mojimi blizkymi opekat a cy cas si budeme pozerat do oci, do taniera, do pohara, do oblohy a do zeme, ci uz vyrasila cibulka. Pekny den aj Vam! Zdvihnite oči od mobilov komentare.sme.sk Online zariadenia poskytujú tri predstavy: že nás vždy niekto vypočuje, že svoju pozornosť môžeme zamerať tam, kde ju chceme mať a že nikdy nebudeme sami...
A pak že nerostou.
Hledám film.
Taky hledám film.
Mohl by být tak ze 70. až 80. let. Francouzský či Italský. Dospívající kluk má divoké rodiče, nerozumí si s nimi, tak si vyhledává osamělé manželské páry ve středním věku, které jsou bezdětné a usazuje se u nich a nalézá u nich pochopení a příjemný hovory, přesně to, co mu chybí v jeho bouřlivé rodině.
Ten pár, který si vybral, tak oni jsou rádi, on taky, a nevadí jim, že ví, že není jejich. Jenomže pak na něho narazí někdo z rodiny a mu nezbývá, než utíkat jinam. A tak ho nakonec zase ten manželstký pár, co jim přilnul k srdci uvidí jinde, u jiného páru...Takhle to nějak bylo. Zná někdo ten film?
Kde se vzal?
Kanada, 48 min
Odkud se vzala známá podoba Ďábla? Jaký má význam? A proč nás zároveň přitahuje i odpuzuje?
Dokument představuje Prince temnot v novém světle prostřednictvím jeho zpodobnění v umělecké a populární kultuře - od Bible až po rokenrol a internet. Budeme se pohybovat na hranici mezi náboženstvím a populární kulturou s Ďáblem jako ústřední postavou a setkáme se s odborníky z oblasti teologie, umění, kultury a hudby, jejichž výzkum je dovedl doslova "tváří v tvář" Princi temnot. (oficiální text distributora)
Více na http://movie-library.cz/film/310736-dabel-jak-ho-zname-tv-film/
Doktor či mág?
Léčitel mezi dvěma světy (TV film) (2010) Dokumentární
Rakousko, 58 min
Heinz Valentin Hampejs se narodil ve Vídni. Během studia medicíny byl ze všeho naprosto unešený. Prolínalo se v něm hodně přírodních věd, fyzika, biologie, chemie a další. Když ale po získání doktorátu nastoupil na kliniku, začaly hlodat pochybnosti. Přestával si být jist, zda metody klasické medicíny mohou skutečně dát odpověď na to, co je příčinou nemocí. Co představuje pravou podstatu chorob. Co je základem zdraví a taky uzdravení. Právě tehdy začal hledat. V době, kdy nastoupil v Rakousku do nemocnice, byl ještě plný iluzí, díky existenci přírodovědeckých poznatků. Očekával, že všechny tyto znalosti z biochemie, fyziky či dalších oborů, jimiž se během studia dopodrobna zabýval, erudovaně a účelně využije. K ničemu takovému ale nedošlo. Panovaly...
I to je štěstí?
Příběh Susan Boyleové je téměř neuvěřitelný. Za necelé tři měsíce se stala z nepříliš pohledné a do sebe uzavřené Skotky hvězda první velikosti. Susan se narodila do chudé dělnické rodiny a matka jí od malička připomínala, že bude mít v životě problém: nedokázala se totiž spřátelit. Všechny bolesti léčila zpěvem, který se jí tak stal útěkem z reality. Už její první vystoupení naznačovala, že má mimořádný talent... Snad teprve matčina smrt v roce 2007, po které se cítila obzvlášť osamocená a smutná, jí probudila k životu, se kterým se odhodlala něco udělat – jak by si to konečně přála i její matka. V roce 2009 se přihlásila do soutěže Británie má talent. Když vystoupila na jeviště obstarožní obtloustlá žena s huňatým obočím a prohlásila, že je jí 47 let, sklidila jen úsměšky a pohrdavé pohledy. Podobně se tvářil i jeden z porotců – Simon Cowell. To vše ale skončilo ve chvíli, kdy otevřela ústa, aby zazpívala píseň z muzikálu Bídníci „Snila jsem sen“. V té neuvěřitelné chvíli se zrodila hvězda. A Susan udělala první krok na cestě ke splnění svého snu: stát se zpěvačkou... (oficiální text distributora)
Škoda nedostatku legrace
Nemá z vás někdo moc domluvit Mackovi a Jindrovi, aby neodcházeli z PP, bude tu zase o něco méně legrace. A to je smutné.
Dluhy je třeba zkrotit!
25. 1. 2012, 21:40 - ČT 1
Zábava, 35 min, Premiéra, Skryté titulky, stereo vysílání
Příběh maminky dvou malých dětí. Měla smůlu, nebo je tak nezodpovědná? Zvládne finanční poradkyně zkrotit rozpočet matky samoživitelky na rodičovské dovolené, která bydlí v rozpadlém domě na hypotéku?
Dnešní díl bude o Barboře Kuchaříkové, mladé mamince dvou malých dětí, která nemá možnost pracovat a její příjmy tvoří jen dávky od státu a alimenty. Každé dítě má svého otce, ale na děti i závazky nakonec zůstala Bára sama. Romantický rozpadlý dům na hypotéku, který se měl postupně opravovat, je dnes Bářinou noční můrou. Utáhnout provoz domu a náklady na domácnost Bára nezvládá. Všechny závazky zatím hradí v termínu, ale jen díky své skvělé rodině. Situace se ale pro všechny stává neudržitelnou. A tak Bára musí učinit zásadní rozhodnutí.
Evangelium podle Piláta (Schmitt, 200 stránek)
Herdefredik:
Kdesi jsem četl, a utkvělo mi to nádherně, následující: "Čím víc jde církev do popředí, tím víc Ježíš ustupuje a naopak, čím víc ustupuje církev, tím víc vystupuje Ježíš."
Upřímně řečeno, mluví mi to z duše.
Bohužel směr téhle doby je nastaven na ignorování obojího, což je příčinou spousty věcí. Nesnažím se někoho přesvědčit o skutečnosti, že se musí nutně následovat to či ono. Ale vyhmoždění veškerého duchovního ze samotné podstaty člověka musí zákonitě takovému člověku, a takové době, nesmírně ublížit. Odduchovnění téhle doby dovedlo lidstvo na rozcestí. Buďto půjde do prdele nebo do prdelí dvou. Jiné alternativy nevidím.
Budoucnost prosta všech prdelí je možná v nalezení ducha v sobě samém.
Svým způsobem neskutečně lituju lidi, kteří k duchovnu přistupují jako k nakaženému. S odporem a jistým výsměchem.
Kdesi jsem četl, a bylo to od českého filozofa Šafaříka, že končí doba spasení a začíná doba spásání. Hrůzná vize, která se bohužel právě děje.
Bez duchovna ztrácí smysl věčné otázky - proč jsme tu, co jsem já a další z řad nepostižitelných. Ztrácí, protože bez duchovna získávají zcela jednoduché a pravdivé odpovědi - jsem tu, abych snědl tento rohlík, jsem to já, protože jím tento rohlík. Vzrušující nepostižitelnost se rázem mění na položku v seznamu v kterém odškrtáváme jako výběrčí daní.
V litánii pokračovat, jen čím dál víc klesat v očích skepticky lazených.(22.01.2012)
Mezi cizinci
Jednou stačilo. Zajímavější filmy čekají a čekají, až je shlédnu. A času ubývá.
Pláž
Mladý batůžkář Richard přiletí do Bangkoku, ubytuje se v hotelu a seznámí se tam s podivínem Daffym z vedlejšího pokoje. Ten mu vypráví o tajemném ostrově a pláži v zapomenuté laguně. Druhý den má na dveřích připíchnutou mapu ostrova. Jde za Daffym a najde ho mrtvého. Policie případ uzavře s tím, že si Daffy podřezal žíly. Richard se domluví s mladým párem, Etiennem a Francoise, kteří také bydlí v hotelu, že se společně vydají najít ostrov. Ten leží v chráněné oblasti, takže je tam nikdo nedopraví. Rozhodnou se tedy dojet lodí na nejbližší ostrov a zbytek, cca 2 km, doplavat. Večer se Richard seznámí se Zephem a Sammym, kteří mu vyprávějí legendu o ostrově a pláži, kde je všechno naprosto dokonalé, ale nikdo neví, kde ten ostrov leží. Navíc tam prý roste spousta marihuany. Ráno jim Richard nechá v pokoji kopii mapy...Richard, Etienne a Francois vyrazí na cestu lodí a pak doplavou na ostrov, kde objeví obrovské marihuanové pole. Richard si všimne spícího muže, který pole hlídá. Hlídače probudí křikem jeho opice, která vidí Richarda, a za chvíli už pole pročesává spousta mužů se zbraněmi a hledá vetřelce. Těm se podaří utéct a rozhodnou se pokračovat v hledání pláže. Cestou potkají Keatyho, který je zavede do tábora. Tam se dozvědí, že Daffy byl zakladatelem této komunity. Vedoucí komunity Sal chce vědět, zda Daffy dal mapu ještě někomu, nebo zda ji někomu ukázali. Všichni řeknou že ne a Sal mapu zapálí, protože chtějí zůstat utajeni. Pak zavedou cestovatele k pláži, která je opravdu nádherná...Komunita je soběstačná a na pevninu jezdí jen minimálně. S farmáři, kteří pěstují marihuanu na druhé straně ostrova, mají dohodu, že pokud do komunity nepřijdou další lidé, mohou zde zůstat. Richard, Etienne a Francoise se s komunitou sžijí, ale Richard stále víc touží po Francoise a on se jí také líbí. Jednou v noci na pláži se spolu vyspí. Etienne to zjistí a dívku mu přenechá...Jednou jde Richard rybařit a objeví se žralok, ale Richard ho zabije. Po čase je potřeba dojet na pevninu pro rýži a Sal si vybere Richarda, aby s ní jel. Ve městě jdou večer se Sal do baru, kam přijdou i Zeph a Sammy – děkují mu za mapu a těší se na výlet. Richard se jim snaží namluvit, že je to podvrh, ale oni mu nevěří. Richard Sal nepřizná, že jim dal kopii mapy, a pak s ní stráví noc. Jednoho dne napadne rybáře žralok a těžce jej poraní. Sal ho chce odvézt k lékaři na pevninu; nedovolí, aby doktor připlul na ostrov. Zraněný muž nechce odjet, a tak ho komunita odnese do lesa a tam ho nechá napospas...Nedaleko pláže se najednou objeví s přítelkyněmi Zeph a Sammy. Sal je rozčilená a nařídí Richardovi, aby čekal na kopci, sebral jim mapu a vyhnal je z ostrova. Sal také všem řekne o noci, kterou strávila s Richardem, a Francoise se s ním rozejde. Richard žije na kopci sám už několik dní, komunita mu přestává chybět a on začíná pomalu bláznit...
horor,
Kdo zde je a kdo není?
Ty kráááávo, miluju ty rána, když ještě spameři hnípou a já tu noční show prolítnu ... closed.eye zase nachcaná jak svině (zřejmě opět půlka flašky červenýho), do toho novej manik do party lusibEL (krasavec) no a .... a ..... fantassia.
Muckovní
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
Nin: Ninko, řekni mi, jen tak mezi náma ;-) trpěl jsi po dobu (zdánlivý) nepřítomnosti? Svrběly tě prstíky nebo ses vyřádil v tý memopauze jinde a v klidu ses zase vrátil? ;-)
17.1.2012 08:48 odpovědět Z0oMb3E (hodnocení, komentáře)frajerka: citovo labilna a sexualne frustrovana juvenilna samicka so sokujucim prehlasenim...to tu uz dlho nebolo
17.1.2012 02:12 odpovědět hororwatch (hodnocení, komentáře)kdyby ne*
17.1.2012 02:12 odpovědět hororwatch (hodnocení, komentáře)ajajaj všechno kvůli jednomu Martyrs co se uchyláčkovi líbil, mno hrůza. a pán pochopil ten zapeklitej scénář hmmm. kdyby tak máš asi IQ pod 100.
17.1.2012 00:45 odpovědět Nin (hodnocení, komentáře)škoda, že horrorwatch pokračuje v poště, je s ním docela sranda... hmm... sbírá někdo kokoty?
16.1.2012 23:56 odpovědět Nin (hodnocení, komentáře)Z0oMb3E: Čus, jak to jde?
16.1.2012 23:55 odpovědět jhr (hodnocení, komentáře)frajerka: Toho se asi nedočkáme, protože pak by jistě musel nastat konec světa.
ROK 2011
51. týden roku 2011 - Co vlastně byl? Z čeho v něm bylo nejvíce? Dobrodruha, stěžovatele, vůdce, umělce, kriminálníka, řečníka apod.
50. týden roku 2011 - Zimní slunovrat se blíží.
Jsi na něj dobře připraven?!?
49. týden roku 2011 -
Sleduji hru Jágra. A rád. Není na ledě tak často, jako dříve, ale jisté je, že je to na dlouho poslední legenda NHL.
48. týden roku 2011 -
Už je téměř jisté, že rychlost světla není ve Vesmíru nejrychlejší. Ale to se čekalo, jen chyběly hmatatelné důkazy a ty už se vyklubávají na povrch zemský, a výsledně to pro lidstvo znamená co? Bohužel jen že o tom bude vědět.
47. týden roku 2011 -
Zvláštní krize nás zasáhla. Poprvé v historii lidstva je víc spotřebních zboží a potravin v zemích civilizovaných, než jejich odběr. Ekomonika práce je mnohonásobně vyšší než dříve, nezaměstnaných je skrz to stále více. A paradoxů, které sebou nese tato doba rovněž.
Bylo snad nějaké desetiletí klidné? Tak proč by i tato zdánlivá bizarnost neměla zaměstnávat hodně spekulantů či i běžných lidských myslí co občas zapřemýšlí?
46. týden roku 2011 - Výzva uživatele prengelo:
...načo mám žiť keď to aj tak neprežijem...
... kde začať ?
45. týden roku 2011 - Odpověď na otázku - K č e m u j s o u k n i h y ?
ponorka - - 18.11.2011 v 01:09:33 Praktické použití:1. Ke čtení
2. Dekorace k předstírání sečtělosti
3. K podložení nábytku
4. Tepelná izolace stěn
5. Palivo, když náhodou dojde dřevo...
6. Zbraň, hlavně větší folianty :-)
ad 1:
a) duševní potrava
b) informace, vzdělávání
c) zabíjení času
atd. atd. :-)
44. týden roku 2011
T a k c o v l a s t n ě ch c e t e
Touhle větou končí jeden úspěšný český film z 80. let 20. století.
Kluci nabízí kolemjdoucím dárek, ten má svou cenu, a občané reagují každý po svém. Jelikož jich dost odmítá, protože nabídka je stále stejná, tak na závěr na kameru jeden z nabízejících řekne tuhle větu.
Její význam je ale mnohem širší.
Co člověk od života nedostává, co ale potřebuje, potom strádá a cítí se nenaplněný.
Potřeby každého jedince ho vedou k činům. Jinak by neměl důvod se ani pohnout z postele. A postel je pro tělo trénink na dobu, až bude tlít v zemi, či až si na něm zamlsá žár v krematoriu. Postel je taky místo k odpočinku, k načerpání sil. rovněž je to místo, kde se stoná, když něco není v lidském organismu v pořádku.
Naše planeta má už sedm miliard potencionálních nebožtíků, jak nás informuje statistika.
Naše planeta má před sebou už jen sedm miliard let, než ho pohltí Slunce. Někomu se to zdá daleko, jinému zase moc blízko.
Je pravda uprostřed?
43. týden roku 2011
S t u d e n t i
Časté stížnosti studentů - mám moc učení.
Jen málokterý napíše - mám málo učení, potřeboval bych přidat. Mám málo učení, nechci skončit v nekonečných řadách hloupých.
Člověk se učí celý život, hlavním oborem je - l i d s k ý ž i v o t.
A lidský život = zkušenost.
Kdy jindy by ale student chtěl být pod tlakem než ve škole?
A že se mu mnozí dokáží ubránit a zařídit si to jinak viz PF Plzeň? A podobné školy?
Kdy jindy si hlavou prohnat hodně informací než na škole?
Pak, jen školu člověk opustí, tak už si ten tlak na sebe buď činí sám jedinec, nebo pracoviště. A co si budeme povídat, většina prací je na úrovni ovčáků a čtveráků. Takže práce samotná není problém, ale uspokojení z ní... To už často problém je. Ale ne pro všechny...Co je společného pro všechny, tak to je dočasnost života, takže kdy jindy se věnovat něčemu než hned, či jen co to půjde.
Tím něčemu myslím, co člověka baví, co ho naplňuje.
A není právě ta dočasnost našich životů tím správným bičem?
Věřící to mají snadné, prý stačí chodit do kostela a bůh se o ně už postará, ale prý ti co nechodí, tak se o ně bůh prý nepostará...
Je to ale opravdu tak?
Kdyby nebylo dějin, tak by to bylo fajn. Ale dějiny nelžou, nemohou, jsou to fakta.
42. týden roku 2011
S e b e k r i t i k a
Kdo ji provádí, dstává se více sám k sobě, do sebe, je opakem útoku navenek, je opakem obrany svého já v diskusích atd.
Někdo může namítnout, že sebekritika je zbytečná, že člověk dobře funguje i bez ní, že bez ní žijí lidé v různých institucích, a že se neosvědčila historicky, ani u církve (zpově(d), ani za socialismu (sebekritické zhodnocení své práce, svého počínání, které se obvykle psávalo), takže proč sebekritika,když dokáže žít většina lidí bez ní?
Je sebekritika i meditativního rázu? Myslím, že ano, že jelikož je každý člověk nekonečně chybující, tak i tenhle lidský svět je nekonečně chybující a tak si při sebekritice mohu vyložit svůj vztah nejen k sobě, ale i k tomuhle světu, bez něhož bych přece, jako lidský jedinec nemohl existovat.
Sebekritika není možné pojmout tak, že budu kritizovat jen sebe, a to proto, že nikdo na svět nepřichází dobrovolně, je součástí tohoto světa, lidského života, a přece i při ní platí všehomír, neb ten jak schází, tak věšeho moc škodí a i sebekritika, pokud by se jí člověk věnoval nadmíru, tak to škodí.
Takže co se sebekritkou?
Řada lidi to slovo louská možná poprvé v životě, natož aby ho kdy používalo, to ale neznamená, že nemá svůj význam, či se ztratil.
U institucí se slovo sebekritika či zastarale zpověď neosvěčilo, ale pro jedince mít význam může a snad někdy i má.
41. týden roku 2011
T ý d e n z k o u š e k
S kým se dá bavit a kým ne? Kdo stále provokuje a je to jeho důležitá potřeba? Kdo je blbý a chce se ukázat, že ještě dokáže být blbější? Kdo je zajímavý a díky čemu je zajímavý?
Otázek je tolik, že než by se na ně odpovědělo, tak by to trvalo dlouho. Navíc i kdyby se to ukázalo na konkrétních projevech. Každý ví, že z černého se dá udělat bílé, a obráceně. Každý taky by měl vědět, že nadávat je snadnější než se pokusit o smír. A každý taky ví, že s někým se smířit nedá, protože ten človějk smír nesnese a dál bude pokračovat v záškodnické činnosti proti někoho.
Jeden příklad za všechny - ZOoMb3E Má své neoblíbené, v pořádku, ale co je zvláštní, že na svých neoblíbených neustále hledá co mu na nich vadí, a když už neví, tak zase něco vymyslí, a díky tomu dál v sobě pěstuje zášť proti některým. Baví ho to? Je to zjevně jeho potřeba. A takových je i v životě hodně. Třeba mnozí katolíci, líbí se jim chodit do kostela a nemyslet, a když jim to někdo vytkne, tak začnou být zlí. A to jenom proto, že by museli i myslet a číst a to se jim přece nechce. A tak budou atakovat proti překážce jejich pohodlných iluzí a představ.
Víc než mužských, tak vynikají v discipílěn napadání a nenávisti pudové ženy. Jeden důvod a ten hlavní je ten, že trpí komplexem že jsou slabší než mužské, než muž jim nařeže kdy se mu zamane, a zde už dlouho vyniká (falešná) matrikářka - lola3121. Důstojně reprezezentuje - nenávist, zášť, zahořklost, to vše v ní je, a jen zezadu vše komentuje, krátce a jasně a přece si myslí, že hloupá není a nečitelná taky ne. Pokud někdo chce úmrtní list, na osobu, která ještě žije, tak vám ho vystaví. Podobně i na nenarozené dítě, pokud potřebujete sociální dávky...
Je zde ale hodně uživatelů co sociální vztahy nesledují, zabývají se jen svým. A tak je to taky všude.
40. týden roku 2011
D e n ch v á l e n í
Proběhl 4. 10. Vůbec se neujal, jak se dalo předpokládat. Neujal, ale zaujal aspoň několik uživatelů. Takže i tento výsledek je nějaký. Jsou zde tací, co žijí v tak bojových podmínkách už od narození, že chválení se bojí jako čerti dobrého slova. neví totiž jak na chválu reagovat...Musí se to učit...A to se jim nechce...
"Chlapáci a frajerky" chválení, jako pojem zcela vylučují ze svého života. A přece tu a tam se dá i něco považovat za pochvalu, protože už dříve jsem si všiml že systém pochval je různorodý a košatý...Někteří se mezi sebou chválí taktickými nadávkami, z nichž je cítit jejich dobrota, jen vyjádřená právě trochu nezvykle, ale je z toho cítit, že si tak projevují úctu, respekt, a obě strany jsou spokojené.
Uvedu jen jeden z příkladů, který sice nepatří k těm extrémnějším, spíše mírnějším: Deviants v minulosti řekl, že má dobré komentáře. Napsal to na volnou, a ihned se do něho pustili, že to není pravda, že nemá dobré komentáře. A Deviants se nedal a bránil se slovy, že tady ten malý chlapeček mi je pochválil. Myslel tím Nina, ale to narazil, protože Nin si zde už dlouho pěstuje pověst šťourala a najížděče do druhých, takže ihned napsal - Ne. To já nebyl (dotčeně, že je mu přisuzován takový klad). Tím jen očekávaně potvrdil, co jsem právě napsal, tedy že by raději provedl harakiri, než by někoho pochválil. Deviants ale mazaně z této šlamastyky vycouval a pochválil se sám, jak to dělá většina uživatelů. Pro mě je Deviants originální, řekne co si myslí, neskrývá to někde za bukem, a má i smysl pro humor, který mi vyhovuje (jistěže částečně). A komentáře píše tak jak se očekává. Po svém, jak to vidí a cítí.
Je jasné, že většina uživatelů se chválí tiše samo, rozumí si nejlépe se sebou, tudíž ani chválu nepotřebují, hnali by vás kulometem, či obdrželi by jste velké pohrdání, kdyby jste je pochválili.
Pochopitelně mluvím pouze o uživatelích na diskusích.
Na diskuse chodí ale pravidelně jen málo uživatelů.
Takže den chválení proběhl jen na volné diskusi.
39. týden roku 2011
R a d o s t
Vrána k vráně sedá a vydrží na jedné větvi tak dlouho, dokud to jde.
Takže mi dělají radost Ti uživatelé, spíše konkrétně uživatelky, s nimiž živě stále komunikuji a stále máme o čem mluvit, protože se zajímají o tatáž témata více a mají vytrvalost, což je základní předpoklad pro dobrou komunikaci.
Je to smysluplné pro obě strany. Kdyby nebylo, tak by se to unulo. Jak tomu bývá.
Což tady taky zažívám, jak jinak.
Na čas komunikujeme, a pak konec.
Faktem ale je, že to byly z mého pohledu chladnější typy, bez doplňování si citů a informací, takže se vypotřebovali. Mluvím o obou pohlavích.
Taky jsem rád, že se někomu líbí mé povídání a že díky tomu si mě uživatelé přidávají do oblíbených. Nemusí mi dávat body, stačí, když mě šoupnou do oblíbených a napíší, že se jim moje povídání líbí.
Poměr mězi kladnými a zápornými je zatím 4 : 1.
Dříve jsem to měl na háku, ani jsem si druhých zde nevšímal, ale nyní zjišťuji, že je to vlastně milé zde lidi poznávat, že je to klasický vzorník skupiny osob, jako všude jinde.
38. týden roku 2011
D o n G e n e r o
Díky němu jsem se dostal k filmům a seriálům, které jsem měl pouze ve vzpomínkách.
Udělalo mi to velkou radost a moc mě to uspokojuje.
Je to jako potkávat své staré dobré zážitky, zase je oživit.
Takže tímhle mu za to děkuji.
37.týden roku 2011
S a n k c e, f a l e š n é či n a i v n í a m n o h d y n á h r a ž k o v é k a m a r á d s t v í, d ě t i d ě t í, h r y
Více uživatelů mě navedlo k této zprávě, tedy udělat si v bodech pár poznámek na výše uvedená témata.
Těžký život nejednoho muže
1) Koncem 80. le 20 století bylo běžným jevem, že v 22 letech měl za sebou mladý muž či žena nejen stavbu, ale i rozvod.
Mluvím za Brno, ale myslím, že podobné to bylo i jinde.
Uvedu jen jeden příklad - Sedím s hochem na obědě a divím se, že jí tak málo, říká, že nemá peníze. Moc jsem ho neznal, jen kšeft nás spojil, tak mu říkám, mladý člověk a nemá peníze a kdy je chceš mít? A on, že ještě řeší rozvod, takže ho to stojí nějaký chechtáky. A já se usmál, neb tak mladý člověk (22), a hlavou mi projelo, že když řeší rozvod, tak už stihl i svatbu, a sám jsem měl dva spolužáky, co ještě neskončila škola a už byli ženatí, a jinde jich bylo ještě více. A ten hoch zvážněl, a jako médium si vybavoval průběh toho svého manželství a říkal, že si nikdy nemyslel, že bude muset ženu mlátit jako žito, až se rozhodl, že už ji mlátit nebude, protože do ní nenamlátí trochu rozumu a smyslu pro fungování vztahu, tak raději volí rozvod, protože už ho to nebaví ji pořád mlátit a a´t to dělá někdo jiný. Výaz jeho tváře byl klidný a vyrovnaný a spokojený, že už si svou práci vykonal a už má klid. Bylo na něm vidět, že se snažil a pořádně, ale cíle nedosáhl, tak ji přenechal jiným.
A tak bych mohl pokračovat, neb takových vztahů bylo, je a bude.
2.) Falešné vztahy? - fungují i zde a jde o to, že někteří muži - uživatelé se zastávají uživatelek, snad s vidinou, že někdy by mohli spolu něco mít. Vztahy přitom mají jen fantazijní - jak to nazval jeden člověk, neí důležité kdo, ale myslím, že podstatu vystihl. Byl to vychovatel, a říkal, že jeho svěřencům schází partner, a tak si ho domýšlejí. A mě pak napadlo, že tohle domýšlení je někdy lidské, protože potřeby jsou v člověku jaké jsou a tak cokoli používá pro jejich uspokojení je tedy lidské.
3.) Děti dětí.
Jestliže někdo tvrdí, že dnešní generace dětí je jiná, tak potom se nechává vést dětmi a nevede děti. ale vždy tomu tak bylo, že dospělý jedinec tvaruje dítě a ne obráceně.
Děti jsou od toho, aby zkoušeli dospělé, neustále do nich vrtali, ale nestačí na řadu vět, kterými je dospělý zabombarduje a dítě je rázem bez kyslíku. Má to jeden háček, dospělý musí umět věty, na které dítě nikdy nestačí. A pokud to neumí, což se děje u rodičů i ve škole, tak pak je děti ovládají a vznikají problémy, které se dají snadno a rychle uhasit, ale musí na to direktor mít. A právě těch pár vět rozhoduje, a tlak psychicko.-logický je silnější než pár facek. Kdo ho ale neovládá, a když narazí na mimořádně blbé dítě, tak pár pohlavků ho rychle zkoriguje.... Výsledně je jasné, že nic se nemění, podstata života jede stále ve svým rytmu....
Dost dětí a dospívajících má raději rychlé řešení, než dlouhé cavyky?
Jak kteří.
Když jsem jako dospívající nastoupil na internátní školu, tak jsem se ptal dvou starších starších hochů, kdo jaký je vychovatel. zdál se mi dobrý ten, co ho máme, ale oni prostestovali, prý každou blbinu rozmázne a řeší ji prý aby neublížil s kdejakým nadřízeným a to hodiny a dny. Tehdy jsem ještě nevěděl, že je to možné, bavit se dlouho o ničem. A tak pro tyhle dva byl nejlepší vychovatel chlapík, co když se opili a přišli pozdě, tak jim dal vybrat - papírování nebo po facce. A jejich oči zaplály spokojeností, že dostali facku a dál už se o tom nemluvilo, žádný zápis, nic. To obdivovali a tohoto vychovatele milovali. Když ho máš, přijdeš namazaný, tak dostaneš pořádnou facku, ale tím to taky končí. Je super, shodli se a dál se rozkošnicky usmívali, jak narazili na báječného vychovatele a jak se jim to líbí a pak porovnávají kdo dostal většího facoura...
4.) Hry
Stačí jich umět pár, a kdo je neumí, tak ten vám skočí na každý špek. Jsou primitivní, a díky nim dostanete každého blba, co si myslí, že není blb a že je nad vámi. A i v tom je život kouzelný. Ostatně kdo by neznal bitvu mezi Davidem a Goliášem? A o tom často vztahy jsou.
Skoro vždy hloupý lidi, neumí něco hrát. A to mají třeba i doktorát, ale dáte jim nějakou logickou hru, snadnou a koukají na to jako tupci. Ne nadarmo za "Teorii her" byla udělaná Nobelova cena. Ne že by vždy Nobelovka sedla na správného člověka, ale "Teorie her", to byla podle mě dobrá trefa.
Že Nobelovky dostávají ti, co je dostat nemají, tak to je jasná věc. Pokud ji ještě nemá v literatuře U. Eco, či M. Kundera, ale jiní a méně výrazní, tak je jasné, že ta cena je klam. Naštěstí jsou i jiné ceny a ty už uvedení mají.
36.týden roku 2011
U r á ž e j í c í a U r á ž e n í
Dvě oblíbené polohy uživatelů. Dá se o tom napsat hodně, ale taky jen pár vět. To už záleží na každém z uživatelů jak se dané problematiky chytí a jak s ní bude nakládat. Jisté je, že je zde dost zástupců obou stran. Někteří umí volně přecházet z jedné strany na druhou, jiní ne. Kdo jak je na tom, ať si udělá test, díky kterému bude rychle vědět, kam patří.
Každý si dá jeden až pět bodů, a pak si body sečte:
a) Urážím rád a kde mám přiležitost.
b) Urážím jen když jsem v ohrožení
c) Urážím pro radost z urážení
d) Urážím málo, mám co dohánět, jiní to umí lépe
e) Jsem rád - ráda, když mě někdo dobře urazí, protože pak cítím, že jdu do sebe nebo proti urážejímu a dík tomu duchovně rostu,
posílen/na o "prospěšný" konflikt a jeho zdárné vyřešení (blb je on, ne já...došlo k nedorozumí...blb jsem já ne on
a nevadí mi to, vždyť tohle mě nebere, nepotřebuji se tím zabývat...)
f) Urážka je běžná součást života, moc mě nevzrušuje
g) Nemám na urážení talent, ale díky CSFD umím aspoň něco
h) Potřebuji kurs jak se cítit uražený, jinak na CSFD neobstojím
Maximální počet bodů je - 40, minimální 0.
Kdo se chce podělit o své výsledky, tak do pošty.
35. týden roku 2011
O B L Í B E N Í a N E O B L Í B E N Í
Uživatel Attta si mě přidal mezi oblíbené a udělil mi bod na 33 minut. Je to můj asi nový rekordman.
Stalo se tak v 23. 50 - 0.23, a to ze dne 1.9. - 2.9. 2011. si si někde přečetl, že jsem taky takhle kdysi uděloval body, ráno jinak
než odpoledne a jinak v noci, než odpoledne. Tedy abych byl přesný, tak tak jsem si to usmyslel, ale pak neprováděl, ale napadlo
mě, že to není špatný nápad, body dělit mezi uživateli, když je těch bodů tak málo...
AŤ je to jak chce - tak nyní - 2.9.2011 v 1.36 nad ránem tam jsem u 69 uživatelů v oblíbených a u 38 v jejich top 20.
Ty, které mám v největší neoblibě, tak rovněž zařazuji mezi oblíbené, mají tam své okénko, a časem jsem si je vlastně oblíbil, jen
jim zakázal přístup k mé poště, aby mě tam nepsali nějaké prasečinky...
34. týden roku 2011
R E M I N I S C E N C E
Uživatel LeoH, je asi první člověk, na kterého jsem tady na CSFD narazil, co pobýval na FAMU v 90. letech a připomenul mi a vlastně
se to i dobře vzájemně doplňovalo, co se dělo na katedře SCEDRAMU, s níž jsem vedl rok dost dadaistickou komunikaci, kdy
tamní kantoři mi připravili podivuhodné zážitky, kterým bych nevěřil že jsou možné, pokud bych je tam osobně s nimi nezažil a
nenažil.
33. týden roku 2011:
L á s k a ch o d í p o š p i č k á ch a b e z h u m b u k u
Uživatelka Colour mě posílá už delší dobu nejdelší maily, jaké jsem kdy na CSFD dostával. Miluje filmy, chodí kolem nich po
špičkách. Nesnáší alkohol a lidi, co mu holdují, tak jimi pohrdá. Dokáže pomoci lidem od alkoholu kvalitní nabídkou
nealkoholických nápojů. Proto, kdo má pocit, že alkohol ho ovládá, tak díky radám uživatelky Colour se může této závislosti
zbavit a nahradit ji třeba ušlechtilejšími zálibami. Colour má řadu návodů a vyžaduje jen trpělivost, pravdomluvnost a vytrvalost.
Myslím, že toho není tolik, co Colour, a její metoda požaduje, a odměna je za to patřičná!
32. týden roku 2011.
K d e n i c n e n í, t a m ch o d í s m r t p o z d ě j i ?
Uživatel headshot mě zaujal, neb až v poslední době jsem začal stále častěji narážet na víru lidských inidividuí, že je čeká život
dlouhý, když jsou mladí. Co má v profilu? "Sic jsem ještě mladý kavalír, rád zhlédnu i starší kousek." Co se z
té věty dá logicky usuzovat?
Že uživatel věří že se ho smrt netýká, že by měl sledovat jen nové kousky či čekat na ty kousky, které přijdou za deset, dvacet,
třicet let?
Anebo že starší kousky jsou pro starší lidi? Bohužel už je hodně lidí, co nežije a co natočilo ty starší kousky, a podobně
už nežije ani jejich publikum.
Ale proč bohužel, to je běh života na Zemi, jak je člověku vnucen.
Blbcem se člověk rodí, ale jelikož je do jistého věku roztomilý, tak se mu to pardonuje, ale pak už se jeho blbost projevuje a
může ji i odstraňovat, znižovat, ale víc nedokáže.
Jak nás historie i přítomnost učí, tak dost lidí je zjevnými blbci rádo, třeba se tím hodně chlubí uživatelka Ketri. Ale ta o sobě
netvrdí, že je super žena.
Ona uživatelka Ketri si to může dovolit, tvrdit, že není moc chytrá, protože má jiné přednosti. Ale uživatel headshot?
31. týden roku 2011.
Z A M Y Š L E N Í:
Uživatelka Darina.Gag mě velice poděsila, a to svým neobvyklým (pro ni obvyklým) řešením, jak dosáhnout pořádného zážitku.
Požádala mě, abych ji okamžitě přijel svázat a dát jí do pusy roubík. Nechtělo se mi jí vyhovět, chtělo se mi ji nahlásit
policii, a aby jí pomohl nějaký policajt. Ona ale tvrdila, že se tedy sváže sama, dá si roubík taky sama, že to tak často dělá, když
nemá po ruce pomocníka. A myslel jsem, že policista by jí v tomhle mohl odborněji pomoci, než já.
Otálel jsem, diskutoval.
Nakonec jsem tedy souhlasil, že tedy přijedu uživatelku Darina. Gag svázat a jako bonus jí vložím do úst roubík. Uběhla asi půl
hodina, když jsem jí to psal, ale odpově´d přišla za dalších deset minut - "Už je pozdě, že jsi to propásl, už jsem to provedla
umně sama.
Odepsal jsem jí, že jsem netušil, že je to pro ni tak důležité a myslel jsem si, že žertuje.
Odpověď přišla brzy a zněla: "Co se týče svazování tak nikdy nežertuji." Napsal jsem jí, že jsem to nevěděl. A ona, že je
to moje chyba, a že už je spokojená.
Inu poučení pro příště?
Ale bude nějaké příště a možnost svazovat uživatelku Darinu. Gag?
A dokázal bych jí vlastně vyhovět?
....uživatelka Darina.Gag mi odvětila, že všechno je možné. Takže vrátka úplně nezabouchla.