kaylin

Nemůžu si pomoct, ale poslední dobou mě ty filmy, co jsou podle americké distribuce označovány jako komedie, vůbec vtipné nepřijdou. Tahle trojice otravných debilů se mi v prvním díle celkem líbila, ale až tady jsem si uvědomil, že to nebylo vůbec jimi, ale jejich šéfy. I tentokrát jsou to vedlejší postavy, které zaujmou mnohem více. Ta trojice je místy opravdu tak protivná, že doufáte, že se ztenčí na nulu.

Výborně vyvážené komediální drama, kdy komedie má tedy rozhodně navrch, což je dobře, protože Marlene to tady neskutečně sluší a ti chlapíci, co jí visí na sukních, jsou prostě směšní. A pak přijde takový frajer jako John Wayne a všichni ostatní jsou prostě jen takoví troubové, kteří se ale ještě snaží kolem sebe kopat.

On je to vlastně takový jednoduchý příběh, ale to poučení v něm je krásné. Možná i proto, že ve skutečném životě nefunguje. Normálně by ho manželka na konci nejspíš zabila. Ale právě v tom je krása tohoto příběhu, která je ještě doplněna Trnkovou kresbou, která není animovaná, což je velká škoda, ale Trnka se jako výtečný umělec ani tak nezapře.

„Amityville: Dollhouse“ rozhodně patří k tomu lepšímu, co bylo v sérii „Amityville“ natočeno, což je velmi povzbuzující, protože pět filmů před tímto opravdu za moc nestojí. „Amityville: Dollhouse“ nedosahuje kvalit prvních dvou filmů, ale přesto budete mít v některých scénách celkem příjemný hororový zážitek. Především proto stojí za to na tento film kouknout.

Samozřejmě, že to jsou hodně body z nostalgie, ale tohle je prostě tak parádní film, kdy na konci na mě pokaždé padá smutek. Vím, že jako dítě jsem u filmu řval jako želva. Vinnetou by si tohle zasloužil jako poslední film, což není úplně pravda, protože se později objevil v dalších, které samozřejmě tomuto dějově předcházely. To bratrství na mě pořád dělá dojem.

Trnkovy filmy, hlavně ty delší, mají takovou zvláštní poetiku. Jsou to většinou pohádky, ale přitom je v nich něco temného, něco nepěkného, co je pod povrchem. Zároveň je to takové snové a tajemné. Trnka byl v tomhle mistr, stejně jako byl mistr animace. Tady nesmírně potěší animace akčních scén, která je opravdu skvělá a dynamická.

Ten film je moc divný na to, aby byl skutečně skvělý, a má až moc zvláštní konec na to, aby vás tím ohromil. Mark Wahlberg pro mě ale podává velmi dobrý výkon a alespoň z části je to výborná ukázka toho, jak dokáže být člověk sebedestruktivní, a to tak, až ničí blízké kolem sebe. Někdy je pozdě, když si tohle dotyčný uvědomí. Někdy je ještě naděje.

Co si budeme povídat, je přece jen mírně unavující sledovat stále stejnou zápletku. Three Mesquiteers někam přijedou a Waynova postava je obviněna ze zločinu, který nespáchala. Přesto se pak dá sledovat to, jak se správňáci z průseru dostanou a dobro samozřejmě vítězí. Klasický waynovská oddechovka 30. let.

Takový je vlastně celý film „Live Feed“. Není to snímek pro slabé žaludky, není to film, který by měl pobavit každého. Zhnusí, to ano, bohužel některé možná i kvalitou obrazu, která není dána špatným formátem, ale jednoduše špatnou kamerou. To je podtrženo i otřesnými hereckými výkony, což je jednoduše dáno tím, že tohle vám velké studio nezafinancuje ani omylem. Snaha je hezká, ale jen pro pěkné efekty a gore triky pro mě „Live Feed“ nebude mistrovským dílem.

Kara ben Nemsi je natolik zajímavou postavou, že stojí za to na filmy kouknout. Tenhle film v sobě dostatečně kvalitně snoubí dobrodružství, akci a humor, že je to jeden z nejvyrovnanějších filmů, které byly natočeny mimo vinnetouovskou sérii. Hlavně ty komické postavy jsou skutečně zapamatovatelné.