SensationW

Avatar a the hurt locker..oba favoriti letošních Oscarů a ač jsem do pondělního večera druhý nominovaný neviděla, sázela jsem na jasný Cameronův trhák...omyl, zvítězila dáma jménem Katheryne Bigelow se svým The hurt locker..neuvěřitelný, co se stalo, že úspěšný velkofilm, jež má na kontě rekordní tržby a návštěvnost, neproměnil mnohých očekávání ve zlaté sošky..ano získal tři, ale pouze vedlejší ocenění - film efekty, výprava a kamera...The hurt locker mě zaujal svým svérázným pojetím..není to určitě film, u kterého bych si dala popcorn, colu a jen tak nezaujatě sledovala..Příběh nijak složitý, myslím, že jde o naprosto jasnou věc - válka v dnešní podobě(Irák), o nic méně ale vážná..Skupinka pyrotechniků v Iráku zažívá během své mise mnoho akcí, monentů, které rozhodují o jejich životě a smrti, je zde vidět totální nasazení, absolutní oddanost, sebevražední atentátníci, bomby snad na každém rohu, bolest, smutek, mnoho mrtvých...Po roční misi se vracejí zpět do svých domovů..Opětovné začlenění do běžné společnosti s vyhlídkami na plnohodnotný život bez nějakých následků je pro někoho opravdu nelehký boj, který mnozí často prohrávají. Pro mě film spokojenost - za 90%

Snímek zachycuje rodinu anglického původu, jež v sedmdesátých letech přišla do Zimbabwe (tehdy ještě součást GB, nezávislost získala až v 80. letech). Zde si rodina zajistila potřebný majetek pro svou existenci. Součástí majetku byla i půda, na jejíž koupii se museli zadlužit. Vzali si tedy úvěr z banky a za dvacet nelehkých let tuto půjčku splatili. V roce 2000 však vstupuje v platnost pozemkový zákon, který prosadila Mugabeho vláda. Zákon říká - půda patří pouze Zimbabwanům, jinými slovy nepatří bílým. Tato rodina byla bílá, a proto ji chtěla vláda znárodinit její půdu. Byl to těžký boj, ale rodina se však nezdávala, svého majetku se za žádnou cenu nechtěla vzdát, chtěla se domoct svého práva, tudíž vše dotáhla až k mezinárodnímu soudu..

Ne zda jsou, ale na kolik jsou objektivní naše média a veškeré sdělovací prostředky? Tak např tato otázka mi vyvstala po shlédnutí snímku Videokracie. Zajímavý ponor do italského mediálního světa ovládaného zástupcem vlády Berlusconim. Tato osoba je neustále terčem kritiky od evropských zemí, že díky jeho podílům v oblasti médií ovlivňuje veřejné mínění ve svůj prospěch. V Itálii je dost velký problém uvěřit tomu, co řikají média. Lidé apriori zpochybňují vše, co se prezentuje jako možná "pravda", eventuálně je "pravda" už ani nezajímá.. Ve filmu se objevují další dvě postavy, mezi neimiž je vzájemná vazba..Berĺusconiho přítel italský producent Lele Mora a Mory přítel Corona, jež fotografuje celebrity v různých nečekaných situací a následně fotky za vysokou cenu prodává. Je zde vidět vysoká propojenost politiky, médií a celebrit. Vtipná byla hláška mega narcistického metrosexuála Corony, který prohlásil: "Jsem Rodin Hood moderní doby - bohatým beru, chudým nedávám, ale vše si nechávám". Nebo v další scéně se Lele Mora během rozhovoru přiznává k obdivu fašistického vůdce Benita Mussoliniho, vytahuje mobil a pouští fašistickou hymnu.. lehce komické, nic méně jde z toho mráz po zádech..brrr. Snímek se mi líbil, následná debata s režisérem Erikem Gandini také byla výborná ( režisér je príjemný, ukecaný, inteligentní a vtipný:)

Fakt něco, zejména když si člověk uvědomí, že jde o příběh podle skutečné události.. Na začátku profesor kurzu "autokracie" pokládá otázku: "Myslíte, že je reálné, aby v současném Německu byla ještě možná diktatura?" Z prvu se tato otázka zdá naprosto směšná a zbytečná..nicméně během velice krátké doby(týden) se shledáváme s naprosto šokujícím zjištěním.. Profesor Wenger dokázal svým bravurně vypočítavým jednáním zmanipulovat téměř celou skupinku nazvanou Vlna..šlo o sehraný team-komunitu, kde všichni fungují společně, pomáhají si..Kdo se však nechce přidat, je zavržen, jako by odsunut na okraj společnosti.. Vše se ale začíná vymykat kontrole, členové Vlny se stávají víc a víc agresivnější..totálně zaslepeni svou "vírou".. Kdo může vše zastavit a celé to šílenství ukončit je profesor Wenger....Není ale už pozdě? ..film naprosto supr, nadčasová tématika, spokojenost, doporučuji..za 100%!

- 95% - Film pro mě zajímavý tím, jakým způsobem dokázal zachytit zásadní momentý dvacátého století, na které se jen tak nezapomene. O co šlo - 6.dubna 1994 extrémističtí členové kmene Hutuů se zasloužili o sestřelení letadla, v němž býl prezident Rwandy a Burundi. Tímto aktem započala jedna z největších genocíd v dějinách lidstva..během několika dní duben-červenec 1994 se počítá, že bylo zabito 800tis -1mil Tutsiů a umírněných Hutuy. Nejhorší na tom je fakt, že vše probíhalo za pasivního přihlížení OSN, která nic neudělala. I přesto, že armáda OSN působící ve Rwandě poskytovala jasné důkazy o blížícím se plánovaném masakru ze strany Hutuského kmene, nic se nezměnilo. Armáda OSN neměla povoleno jakkoli zasahovat, jen přihlížet..Po prvních útocích na složky armády OSN přišlo nařízení o stažení téměř veškeré pomoci OSN. Beznaděj i bezmoc se stupňovaly.. Film nabízí naprosto věrohodné záběry, které obcas i rozpláčou..Pěkná podívaná..škoda jen, že jde o film podle skutečné události..