dud

Wolverine získává cenu za naprosto neuchopitelnou motivaci postav, která se bez důvodu mění podle toho, kolik chlastu do sebe scénáristi nalili. Pokud tenhle fakt pominu, jsou první dvě třetiny filmu relativně snesitelné, místy nudné, avšak úplně bez humoru, sarkasmu a drsnosti Wolverinovi vlastní. Závěrečná - asi 40 minutová - akce je pak úplná slátanina rozsekávání nindžů frézou (PG-13, no fun allowed), samurai robota z adamantia a tří ženskejch, co se v tom všem zmatku motají. Zoufalost a debilitu adaptace Kapitána Ameriky Wolverine nepřekonal, ale není to ani na blbé ***. (Extended cut)

Tak kde začít... Bla, bla, bla, revoluční, nikdy nepoužité, dlouhé záběry, bla, bla. Je nutno uznat, že vizuál je tak vymakaný, že si ani neuvědomíte, že vše je pouze CGI. Největší sílu pak mají plynulé přechody kamery z volného prostoru do first person pohledu z helmy kosmonauta a zase zpět. Fakt síla. Příběh je pak prostý survival sestávající ze skákání z jednoho kosmického plavidla na druhé, přesto jsem byl cca 30% délky snímku (což je fakt hodně) napnut jako sražené kšandy a plebs, jenž se přišel do kina nažrat, se svého popcornu a nachos celou dobu ani nedotkl. All hail to Cuarón! Bohužel, není to dokonalé a na to, že si režisér hraje na super realismus, je ve filmu až příliš chyb, které jsou bohužel většinou na nejvíce exponovaných místech, takže strašně bijí do očí a nejsem schopen je překonat. Jedná se jak o fyzikální (Clooneyho rozloučení), hollywoodské hovadiny (poloha plodu - ugh!, vytí, závěr), tak fyzikální + hollywoodské hovadiny (hasičák). Naprosto zbytečné vady na kráse, které bylo možno snadno udělat jinak/vypustit. Gravitace je technologický cutting edge, který si zaslouží návštěvu IMAXu, avšak nezaslouží si 5 hvězdiček.

Refn, pravděpodobně nabuzen úspěchem mlčícího autistického drivera, se rozhodl, že tenhle koncept povznese na vyšší level a natočí totálně autistický snímek, ve kterém budou všichni jen čumět, mlčet a pohybovat se v záběru jako připosraní. Plán splněn minimálně na 110%. Upřímně, je to zhovadilost, která si hraje na velký art s lynchovskými prvky, kdy po každém prapodivném střihu můžete s klidem vsadit scénu s tupě zírajícím Gosem, krájícím pečené kuře. Díky zajímavé hře se světlem a dlouhým táhlým záběrům však film člověka tak nějak zhypnotizuje a překvapivě udrží v napětí, přestože si v jednom kuse říkáte, že je scénář úplně na hlavu a režisér smaží víc jak Keith Richards v nejlepších letech. 50% za karaoke a ladyboye.

Vřele doporučuju shlédnout na jutubu video "Opie & Anthony : Two Headed Girl", ve kterém banda buranů komentuje tuhle dvouhlavou saň s hrbem. Brečel jsem smíchy a dalo mi to víc než sledování nascriptovaného "dokumentu" ze života Abby a Brittany.

Po několika letech od Boyleova Sunshine zase někdo dokázal natočit kvalitní sci-fárnu za málo prachů a předvedl Hollywoodu, že to jde i bez tisíce lens flareů, stupidních scénářů, megalomanské produkce, rozhadrování poloviny Metropolisu a nevysvětlených twistů. Celý film je pojat jako dokument, ve kterém se prolínají záběry z kamer na lodi, mířící k Europě, s výpověďmi pozemního teamu, přičemž všechny tyto záběry jsou důkladně nechronologicky promíchány tak, aby člověk až prakticky do poslední chvíle nemohl tušit, co se přesně může stát, ale přesto byl stále držen v napětí a zasypáván náznaky, že se něco posere. Tenhle koncept funguje naprosto bez problémů a aktéři se chovají jako opravdoví lidé, k čemuž přispěly i dobré herecké výkony spisovatele Mikaela Blomkvista, Ukrajinky z House, Rudyho z Dextera, Wikuse van der Merwe, roztomilé krátkovlasé holky a jednoho Číňana. Jediný problém jsem měl se závěrečným komentářem filmu, jehož absence by dodala takový ten pocit výkřiku "Ty krávo!" do běžících titulků, ale chápu, že s pojetím filmu jako dokumentu o misi na měsíc Europu, to chtěli autoři nějak rozumně uzavřít.

Tak takhle nasrán jsem kino už dlouho neopouštěl. A můžou za to pánové Goyer a Snyder. Především ten prvně jmenovaný. Scénář je psaný pro typického tupého diváka megalomanských letních blockbusterů, který jde do klimatizovaného multiplexu v pobryndaném XXL tričku s Skem na hrudi a odchází s hřejivým pocitem, že se nažral popcornu a napil coly, aniž by přemýšlel o tom, na co posledních 143 minut čuměl. Snyder načal první půlhodinu na Kryptonu dostatečně strhujícím způsobem, který dokáže zamaskovat i to, že motivaci postav by člověk hledal marně. Zod je fanatik, genetický fašista a má slabost pro Jor-Ela. Jor-El posílá Kal-Ela na Zemi s podivným posláním. Kryptoňané disponující technologií k vytvoření červích/černých děr čekají na planetě na smrt. Huh? Proč? Neptejte se. A pak už to jde jen dál a dál z kopce. Krátké flashbacky mísící se s hrdinskými scénami ze Supermanova života tempo filmu tříští a dialogy v nich jsou založené na krátkých, rádoby epických, přitom ale úplně pitomých větách. Superman roztříská polovinu Smallville, protože Zod urazil jeho matku a prohodil jí domem pick-up. Jedna nesmyslnější akce střídá druhou, do toho všeho se mísí Lois, která je prostě VŠUDE, aby se mohla neustále dostávat do průserů a Superman ji mohl zachraňovat. Superman v kostele. Smrt starýho Kenta. Nokia product placement. Vše vrcholí totální destrukcí Metropolisu, kdy už nikdo nebere ohledy na to, kolik lidí asi zařve a proč že je vlastně Kal-El spásou Země, když jen kvůli němu tenhle Saigon vzniknul, hlavně že se dostaneme k cicmačce s Lois a závěrečné scéně filmu, za kterou by si tvůrci zasloužili waterboarding. Něco takového snese Iron Man, možná i Avengers, ale v temně se tvářícím Muži z oceli to byl poslední hřebíček do rakve. Dvě hvězdičky přidávám jen kvůli skvělému soundtracku Hanse Zimmera, velice efektnímu CGI a i přes všechnu tu megademolici přehledným rvačkám (až na to chapadlo světového motoru, uff...). Snyder pro mě tímto skončil a Muže z oceli nominuji na průser roku.

Refnovo pokus o next level art, který je v konečném výsledku jen hrozně nudnou směsicí scén, zachycujících nanicovaté slow-mo rvačky a Hardyho pindíka.

Úplně pitomá pohádka o šesti suprehrdinech gangsterobijcích - jeden je ultračestnej drsňák, jeden geniální špion, další je kňourající švihák, pak tam máme ještě černocha, co metá kudly jako ninja, dědu, kterej bambitkou snajpruje lidi na desítky metrů se zavřenýma očima, a... mexikánce Peňu. Směšným charakterům a jejich směšné motivaci zdatně sekunduje ubohý scénář, doplněný o nepřehledné akční scény, ale korunu všemu nasadí závěrečná přepadová akce. U té už jsem si říkal, že se režisér se scénáristou totálně zbláznili, a jestli jsem v průběhu filmu přemýšlel o ušmudlaných třech hvědičkách, tak teď mi ** připadají naprosto adekvátní. PS: Thompsony ještě nikdy nestřílely takhle nepřesně.

70%. Docela příjemná oddychovka, která zhruba v polovině ztrácí koule a vtip přílišným tlačením romantiky a vztahu Johna a Lori. Fun fact: Mark Wahlberg v mládí napadl vietnamského spoluobčana a způsobil mu trvalé oslepení na jedno oko. Vietnam fucking shit.

Kde začít... Scéna s Ku-klux-klanem je geniální. Ve filmu stříká hodně krve, ustřelujou se hlavy, a rozstřelujou mrtvoly na cucky. Django vesele prostřeluje jednou kulkou 3 chlapy za sebou a jeho projektily se zastavujou až ve vedlejším okrsku, přitom se sám kryje jednou mrtvolou, případně rozpadlou almarou. Ale na to si nehodlám stěžovat, to je prostě Tarantino. Vadilo mi ale, že film často dost ztrácí tempo a scény, které by měly správně člověka našponovat jako kšandy, mě vůbec nerozrušovaly (např. ty s DiCapriem). Při brutální stopáži 165 minut je pak docela problém se u Djanga chvílemi nenudit a nečekovat očkem twitter, fejsbuk, google+, tumblr, instagram, linkedin, posterous, pinterest, vkontakte a nepřemýšlet nad otázkami typu "Uvědomuje si Tarantino, že moc neumí hrát?", "Jaký UV filtr mají Djangovo sluneční brýle?" a "Byl Jan Tleskač černoch stejně jako Alexandre Dumas?" Škoda.