Mates Hradecky

V TV vysíláno pod názvem Špioni.

V TV vysíláno pod názvem Šokovaná.

Uvedeno na 34. MFF Karlovy Vary pod názvem Škola odvátá větrem.

V kině promítáno pod názvem Černá Marie.

Snímek plný lidského humoru i citu, dramatu obyčejných dní i tápání v dospívání. Naprosto přirozené herecké výkony diváka dojmou i rozesmějí a umožní mu ztratit se v ději a prožívat spolu s hlavním hrdinou první opravdovou prázdninovou lásku. Vše laděno do retro stylu s padnoucími hudebními hity Christiana Steiffena. Sním o styku pohlavním jsem si pobrukoval ještě druhý den. Nenácházím zde žádnou nedokonalost a proto dávám plný počet.

Pan režisér patří do skupiny mých oblíbených režiserů. Po famózním Requiem za sen a Černé labuti ovšem přišla ledová sprcha, tedy vlastně Potopa aneb gladiátor Noe zasahuje. Nejzmatenější je nevyhraněnost žánru - snímek balancuje na pomezí filmu katastrofického (tedy spíše katastrofy), historického, biblického a fantasy. Nejhloupější nápad byl implantace padlých andělů převlečených za kamenožrouty s lampičkami místo očí do role ochránců archy. A co ten praotec inseminátor toužící po nedostatkových borůvkách, pojídající před potopou rulík zlomocný? A dějově úplně zbytečná postava brutálního krále konzumujícího během konce světa vzorky zvířat? Některé otázky nechal scénář otevřené, např. proč jeden syn Noemův mohl užívati tělesné lásky s nalezenkou a druhý nikoliv? A kde dvojčátka, až přijde čas, seženou ženichy? Přilétnou snad ufoni, nebo to zkusí se zástupci opičí říše? Se zachmuřenou tváří dávám dvě hvězdy- jednu za trikovou scénu migrace párů zvířat a druhou Jennifer Connelly jako dík, že tentokrát neproběhla prezentace bobra.

Depresívní díl Cestománie na místa naší zeměšišky, kam se našinec s Regiojetem nedostane, nasnímané dokonalou kamerou. K hlavním hrdinům, pokérovaným členům gangu, si nestačíme vytvořit nějaký vztah, neboť se stačí rychle vymydlit mezi sebou. Jediné, co si budu pamatovat z tohoto filmu, je jen nádherné dívčí jméno Sayra.

Zahajovací snímek festivalu La Película - sociální drama nezaměstnané matky s dvěma dětmi. Dlouho se mi nestalo, abych ve filmu nefandil ani jedné postavě. Udělejme si jejich inventuru - devítiletý chlapec, který si neustále něco nechutného patlá na hlavu. Jeho homofóbní hysterická matka ho podezírá z menšinové orientace. Další postava je její slizce odporný šéf, který ji přijal zpět na místo ostrahy ve vrátnici výměnou za prasečí soulož, na kterou se chudák chlapec musel dívat, aby mu matka demonstrovala krásy heterosexuality. Pak tu máme obézní chlapcovu kamarádku v příšerných šatičkách a tuze veselou černošskou babičku, která chlapce učí tancovat a zpívat odrhovačku Mi limón mi limonero. Tato skladba se mě navíc nevypnutelně aplikovala do mozkových laloků, takže si ji přehrávám již druhý den v šílené smyčce stále dokola. Z vedlejších postav zbývá ještě mladý trafikant neustále se povalující u sportovního vysílání, jehož hlavní hrdina obdivuje pro krásu očí a soused motorkář, který ochotně zasune, když matka potřebuje ukojit lidskou potřebu. A takových hrdinů tam byl celý obytný panelový blok, co blok, celé předměstí! Až jsem se přistihnul při myšlence poslat GPS souřadnice tohoto prokletého místa jako cíl soustředěného bombardování spojeneckým jednotkám. I přesto nechal tento film nesmazatelný otisk v mých vzpomínkách.

Projekce na MFFKV 1990.

Soutěžní snímek na MFF Karlovy Vary 1990.