Flarnytryl

Vizuálně pěkné a zajímavé, ale příběh se krčí někde v pozadí.

Syrové drama, jehož sledování Vám rozhodně náladu nepozvedne. Nicméně film musím hodnotit jako zdařilou výpověď o jednom z největších skandálů týkajících se týrání a sexuálního zneužívání dětí v historii a smutnou ukázku toho, jak zle se lidé mohou k dětem chovat. Za zmínku jistě stojí velmi dobré herecké výkony, z nichž se vymyká excelentní výkon Henry Czerného v roli vychovatele, který děti trýzní nejtvrdším způsobem a který se odmítá vzdát v momentě, kdy pravda o špinavých praktikách v sirotčinci začne pomalu vyvstávat na povrch.

Nádherná kamera a zajímavé téma - lidé mají tendence ničit to, čemu nerozumí.

Příběh je opravdu trochu naivní a snadno předvídatelný, ale vůbec mi to nevadilo. Film si mě získal jemným humorem, rychlým plynutím děje a především malou Tinke, kterou výborně ztvárnila Sarah Juel Werner.

Film, který se do Vás zakousne a jen tak nepustí. Málokterý jiný snímek má tak silnou vypovídající hodnotu o sexuálním zneužívání dětí (pedofilie je něco jiného). Sledujeme osudy dvou chlapců, kteří byli v útlém věku sexuálně zneužiti pravděpodobně pedofilním trenérem (on každý, kdo zneužívá děti nebývá pedofil, viz můj komentář k filmu The Woodsman). Tato zkušenost se na obou klucích silně podepsala, i když následky mají oba rozdílné. Pozornému divákovi ale neunikne, že vinu na potížích chlapců v období dospívání nenese jen trenér (i když jeho vina je samozřejmě velká a neoddiskutovatelná), ale i jejich okolí, především pak rodiče. Brian by se určitě dokázal s traumatem zneužití lépe vypořádat, pokud by zároveň nečelil šikaně ze strany spolužáků a necitlivému přístupu rodičů. Neměl se na koho obrátit s žádostí o pomoc a tak se zatáhl do sebe a těžkou realitu překryl imaginární vzpomínkou na únos mimozemšťanů. Ještě výmluvnější je osud Neila. Jeho sexuální vztah s trenérem byl konsensuálního (dobrovolného) charakteru, i když je pravdou, že trenér zneužil jeho potřeby lásky k tomu, aby s ním navázal sexuální kontakt, o který by osmiletý hoch sám od sebe nestál. Tyto zkušenosti navedou později Neila na dráhu prostituta, ale opět je třeba se zamyslet nad tím, zda by takhle skončil, pokud by se mu z jeho okolí dostalo tolik lásky, jako od pedofilního trenéra? Vždyť sám Neil ve filmu přiznává, že trenér byl jediným, kdo jej měl v životě rád a prostitutem se stal především proto, že si chtěl tento pocit připomenout.

Podmanivá výpověď o občanské válce v Salvadoru líčená z pohledu jedenáctiletého chlapce. Příběh se honosí, že je natočen podle skutečného osudu jednoho hocha, ale právě v tomhle ohledu u mě film narazil. Autoři především v závěru příliš tlačili na pilu, příliš se snažili vyždímat z diváků veškeré emoce, až tím podkopali hodnověrnost filmu. Škoda. Nevěřím, že je film natolik podobný skutečnosti, jak se smaží vsugerovat divákům a to je důvod, proč mu nedávám plný počet hvězdiček.

Velice zajímavý snímek, který je bohužel často mylně interpretován. The Woodsman se ve skutečnosti tématu pedofilie přibližuje nejvíce v momentě, kdy je v něm zmíněna Alenka v říši divů (jejíž autorem byl pedofil), jinak se zabývá úplně něčím jiným. Ostatně ve filmu, ani v oficiálních propagačních materiálech, není jedinkrát použit termín pedofil či pedofilie, vždy se o Walterovi píše jako o "sex offender" nebo "child molester", tedy volně přeloženo sexuálním násilníkovi nebo zneužívači dětí, což jsou slovní spojení významově odlišná od termínu pedofil (bohužel si to v současnosti plete příliš mnoho lidí). Málokdo ví, že většiny případů zneužití dětí se nedopouštějí pedofilové a většina pedofilů nikdy dítě nezneužije. Ale zpátky k filmu. Walter není autory zamýšlen jako pedofil a ani se tak nechová; zneužije čtrnáctiletou dívku a vůbec se otáčí po holkách, které jsou sice pod zákonem, ale pro pedofila většinou nezajímavé; nijak netouží po kamarádství s dětmi, ale pouze po sexuálním kontaktu s nimi; užívá si sex s dospělou partnerkou, ke které začne v průběhu filmu chovat velké city; má obrovské problémy se sebeovládáním, atd. atd. Walterovi by se zkrátka dala spíše diagnostikovat patologická sexuální agresivita, případně sociosexuální a psychosexuální nezralost. Ostatně, zkuste to posoudit sami z článku předního českého sexuologa Petra Weisse. Walter má po propuštění z vězení problémy zařadit se zpět mezi lidi. Jeho potíže jsou ve filmu dobře zachyceny, čemuž napomáhají nadstandardní herecké výkony. Jenže i scénář má svou velkou chybu v postavě Candyho, která je od reality odtrženou trapně stereotypní představou úchyla. Škoda, námět filmu v sobě nese obrovský potenciál, který nebyl naplno využit. Přesto se ale jedná o nadprůměrný snímek. Jen je třeba, aby si jej divák vyložil správně.

Brooke Shields je krásná a v Pretty Baby se na rozdíl od svých pozdějších filmů ještě alespoň snaží hrát, takže svým výkonem neurazí ani nenadchne. Námět filmu by mohl být zajímavý, jenže je žalostně nedotažený a děj často plyne kupředu nepříjemně pomalu. A tak jediné, čím snímek opravdu zaujme, jsou někdy poněkud samoúčelné záběry na nahou Brooke Shields, která divákům ukáže zhruba 99 procent povrchu svého těla - nejedná se však v tomto ohledu o nejodvážnější film sedmdesátých let, v Madynce jsou Jonna Liljendahl a Liv Alsterlund zabrány ještě odvážněji a to se přitom jedná o mnohem přirozenější záběry.

Čekal bych, že mě Piccole Labbra díky svému tématu hluboce zasáhnou, ale nestalo se tak. Žádná z postav nezískala mé sympatie a tak jsem nepříliš rychle plynoucí děj zrovna dvakrát neprožíval. I samotný vztah muže s dívkou byl zpracován průměrně a celkově vzato na celém filmu nebylo nic, co by mě zaujalo. Ale možná je chyba ve mně v tom, že nejsem schopen přijít na chuť italským filmům.

Na tenhle film jsem asi málo úchylnej. :-)