TheKiw

Vlastně taková příjemná filozoficko-náboženská přednáška. Bohužel postavy občas příliš násilně a zjevně přecházejí ze svých rolí do zbytečného předvádění scénáristových myšlenek a postojů. Nepřesvědčivý David Lee Smith v hlavní roli také dojem nevylepšoval.

Tvrdím o sobě, že jsem mainstreamový a primitivní divák. Asijské kinematografii nejsem schopný přijít na chuť. Aniž bych je viděl, přistupuji ke snímkům Von Triera či Tarkovského skepticky. Emocionálně jsem podobný menstruující ženě. S vrcholy většiny filmových žebříčků zcela souhlasím. Shawshank, Green Mile a Forrest Gump jsou pro mě nádherné snímky. Avatar, Temný Rytíř a Matrix zplození fantazie. O to víc mě mate, že nejsem schopný u některých filmů vnímat jejich úžasnost, všemi tak unisono hlásanou. Kmotr Byl první takový můj případ. Chci, aby se mi líbil, ale vidím v něm jen rozvleklost, dějovou prázdnotu a nudu. Nijak mě nezajímalo, co se které postavě přihodí, atd., atd., atd. Is there something wrong with me?

Dort se spoustou třešniček - třeba jemný "filozofický podkres" (ehm :-) se spoustou skvěle zprostředkovaných mouder, kultuhodný Master Oogway, výborný hudební doprovod nebo naprosto bombovní akční scény se skvělou choreografií. ] [ Dá rozum, že oním dortem je především Po respektive Jack Black, jehož každé zašklebení, zafunění a zařvání je perfektní. ] [ Jestli bych měl vyjmenovat svoje "guilty pleasure" filmy, Kung-Fu Panda mezi nimi rozhodně bude. Snímků, na které se můžu podívat kdykoli a se stejnou radostí je pokaždé dokoukám do konce není tolik.

Genialita. Nic míň. V každém ohledu, v každém aspektu.