rawen

nedivím se, že je tento film v žebříčku nejrozoruplnějších filmů - obsah je zajímavý, ono celé to téma je zajímavé a fascinující, ale způsob jakým tvůrci toto celé prezentují je občas až trapně kýčovitý, směšný, dementní, prostě brrr :) ale nebojte se toho, pro zajímavost není špatné si to pustit :) jen trošku nadhledu prosím 5/10

Naprosto vynikající filmařina, zajímavý děj, skvělý herecký výkon hlavní představitelky - potřebujete od filmu víc? Já ano, přeci jen bych potřeboval ještě malinký kousek něčeho, co by mnou pohnulo, co by se mě dotknulo a zůstalo ve mně. Ang Lee je skvělý režisér, bohužel nemá ten ("andělský" :) dar, který by film povýšil na opravdové umění. přesto 8/10

Velmi zajímavý příběh, který se ke všemu zakládá na skutečných událostech se dostal do správných rukou, bohužel se v nepravých chvílích Seanu Pennovi tak trošku vymrsknul směrem k americky pojatému dojímavému přikrášlenému kýči. Scény s mladou zpěvačkou (příšerně zahrané), se starým Ronem nebo konečné bilancování s padáním do rodičovskému náručí Útěku do divočiny nesmírně škodí - Emile Hirsch podal skvělý výkon, povedla se kamera i polodokumentární styl vyprávění, Eddie Vedder odvedl v soundtracku naprosto perfektní práci --- proto tolik mrzí výše zmíněné dojímavé (až citově vyděračské) úlety atd... Ale film je to výborný to ano, ale mohl být ještě lepší... těsně ale přece 8/10 PS: druhé shlédnutí cca o rok později - nádherný divácký zážitek, tentokrát mi nevadilo téměř vůbec nic, opravdu povznášející, budu se vracet rád častěji :) 9/10

Moje první setkání s Truffautem přineslo příjemný zážitek s menším dopadem na mě samotného (než jsem očekával). Přiznám se, že ke shlédnutí tohoto filmu mě inspirovala kniha Kafka na pobřěží od Haruki Murakamiho a taky jsem pochopil, proč se zmínka o tomto filmu do knihy dostala. K samotnému filmu - je podán s obrovskou lehkostí, děj je ale poměrně smutný (i když ne tragicky smutný) a toto dohromady diváka od příběhu trochu oddaluje. Je možné, že při druhém shlédnutí se dostanu o něco blíž a zasáhne mě to trochu víc, zatím jsem se dostatečně blízko nedostal. Přesto hodnotím vysoko (intuitivně :)) 8/10 PS: na druhý pohled naprosto skvělé - jdu shánět dalšího Truffauta 9/10

Nevím co k tomu velice... 9/10

Naprosto jsem to nepochopil a podle vašich hodnocení je chyba na mém přijímači. Už podobné My sassy girl nebo Občan pes mi zrovna nesedly, tento rozňahňaný neautentický nepovedený ultrakýč jsem byl nucen po cca 70 minutách násilně ukončit (director's cut). Opravdu nechápu, pro jistotu si hodnocení nechávám pro sebe. PS: v zájmu objektivity jsem si to s odstupem pustil znovu celé - jde sice místy o kýčovitý sentimentální blábol ale i tak nerozbrečí jen mimořádně necitelné nebo zabedněné jedince. Výborně zahrané + silný námět. Dva posmrkané kapesníky. 8/10

Mám rád podivnosti, tahle podivnost míchá prvky poblázněného dandyismu, absurdního melodramatu, stylizované satiry (zřejmě protiamerické) a téměř sexuální lásky ke zbraním (jako prodlouženého penisu, jako symbolu sebevědomí). Nejvíc mi na tom všem vadila ta absurdní stránka - režisérovi asi přišlo vtipné film zakončit akční scénou "jak převést babičku přes náměstí" s následným vznešeným vyvražděním všech hlavních hrdinů - mě to film spíše znechutilo. Začátek příjemný, našlapaný - pak už jen křeč. PS: tento film by se neměl pouštět americkým teenagerům aby se pak v nějakých pseudoneoromantických návalech navzájem nevystříleli. PPS: největším kladem filmu je to, že mi přiblížil hudbu The Zombies, budiž tedy 6/10 PPPS: opravdu scénář napsal Lars von Trier? Hůůů můj oblíbenec, no teda...

Woody Allen si po cimrmanovsku vymyslel postavu lidského chameleona, který se po neradostném dětství začne bezděky přizpůsobovat okolí a ztrácí svou vlastní identitu. Nápad pojmout to všechno jako dokument o zvláštní postavě ze dvacátých let dvacátého století je geniální a pomocí různých video a audio filtrů to všechno opravdu vypadá reálně, včetně dobových záběrů a koláží. První půlka Zeliga nadchne, už samotná idea podpořená dokonalou formou diváka ohromí, druhá půle už je ovšem více epická a euforie mírně opadne... Přesto je pro mě tento film velmi příjemným překvapením a 7/10 dávám jen proto, že znám ještě daleko lepší Allenovy filmy (a to je co říct :))

Na Allena poměrně vážný a hořký snímek, který de facto kopíruje Bergmanovy Scény z manželského života (co do formy), ale pohled na manželství je čistě Allenův. Allen si velice zřejmě ujasňuje a uceluje svůj názor na partnerské vztahy a manželství (v době vzniku filmu už měl určitě zkušeností až nad hlavu), ženatý byl třikrát, jeho manželku hraje jeho (v té době už bývalá?) partnerka Mia Farrow, jejíž dceru si pár let nato vzal. Vyznění je trpké a realistické, nečekejte Woodyho obvyklou ironickou nadsázku, na dojmu ze snímku to ovšem nic neubírá, vše působí realisticky, herecké výkony jsou samozřejmé - celý snímek je mnohem více psychologickou sondou než komedií/dramatem - jak je to zařazeno tady. Romantické duše možná zapláčou, ale ani ony by neměly zavírat oči - třebas se jim něco z toho co uvidí jednou bude hodit :-) 8/10

Velmi působivý pohled do světnic a osudů lidí, kteří v sobě nosí tíhu mnoha desítek let, a kterým zbyla duše dob dřívějších. Nebojte se patosu, příkras ani povrchnosti - dokument je natočen s citem a přímo --- vše je doplněno krásnými fotografiemi Martina Martinčeka a hlasem L.Chudíka. 8/10