Mikeel

Bylo zajímavé vidět, jak začínal a vznikal největší fenomén dnešní doby, jakými stádii prošel, jaké s ním byly problémy. Nijak zvlášť mě to neupoutalo, vzhledem ke své dokumentární povaze. Ovšem přiznávám, že někdy mě to i slušně pobavilo, například ve scéně, kdy dívka svému příteli vyčítá, proč má "relationship status" single :D Jinak samozřejmě slušně zahrané, ale podruhé bych to už vidět nemusel.

Celkem dobrá oddychovka, kde je však už obsaženo všechno, co jsme viděli. Chlapec s nadpřirozenými schopnostmi, co se zamiluje do obyčejné dívky, která se postupně dozvídá děsivou pravdu, ale naštěstí se její vztah k němu nezmění! Noo, ale co, u takovýhle filmů, kde se koukám hlavně na efekty a na akci ani nevyžaduji nějakou složitou zápletku, abych byl na konci neskutečně překvapen. Jsem zvědav, jestli to bude mít pokračování, vzhledem k velice otevřenému konci...

Určitá variace na Devil Wears Prada, ale z trochu jiného úhlu. A mě se to líbilo, přišlo mi to vtipné. Hlavně mám taky trochu slabost pro Shoping. Bydlet ve městě jako je New York, se stálým, nadprůměrně dobrým platem, tak je ze mě shopaholik raz dva! Jsou tu vtipné momenty - oživlé figuríny, vnitřní myšlenky atd. Je to jednoduchý film, který nenudí, netáhne se a není extrémně dlouhý, takže se na něj někdy klidně podívám znovu. Dalším plusem byla krásná hlavní představitelka a samozřejmě stylová zelená šála, která je vážně moc hezká a ta kvalita je vidět už na pohled! :D

Woodyho novější filmy mám daleko radši než ty starší. A zvláště miluju přesně filmy tohoto typu, s tím jeho nepřekonatelným tragickým humorem, to jak Vám to tak suše podá, přesto to ve výsledku je vlastně vtipné. Vždyť i úplný konec toho filmu, Woody si prostě z diváků dělá prdel! :D

Kultovní věci jsou ošemetná záležitost, protože tradičně rozdělují populaci na skalní fanoušky a pak na ty, kterým je to úplně ukradený. A mě Star Wars jsou úplně ukradený. Z novější trilogie jsem viděl sice vše, ale z té původní jen první epizodu. Dějově mě totiž Hvězdné války absolutně ničím neoslovují. Jsou mi ukradené osudy Luka, Hana, Leii nebo Obi-Wana. Jediné, čím mě tak tahle sága může zaujmout je vizuální stránka a nějaký - snad mi to bůh odpustí - obecnější a hollywoodštější scénář, který bude přístupný i těm, kteří jsou kultem Star Wars nepolíbeni. A Síla se probouzí je přesně takovým filmem. Vizuál, který je pro diváka druhé dekády 21. století poživatelný a dobrá akce, osekaná o scénaristické propady či libůstky, kterými byly předešlé filmy napěchované až k prasknutí. Ale pokud budou další pokračování Star Wars vypadat takto, vůbec nemám problém na ně jít do kina. Pravda, nic hlubšího to ve mě nezanechá a skalní fanoušci možná taky nebudou překypovat blahem, ale aspoň se nebudu nudit takovým brutálním způsobem, jako u všech předešlých epizod.

Super naturalistický historický film se vším všudy. Na základě skutečných událostí, s láskou, zradou, hrdinstvím, nenávistí a závistí. Ze začátku mě to trochu nudilo, ale ve víru bitev už jsem zcela podlehl. A nepodlehl jsem jen filmu, podlehl jsem hlavně nááááááádherné hudbě Jamese Hornera, už jsem soundtrack stihnul poslechnout dvakrát. I když se ta hudba v průběhu filmu skoro pořád opakuje, patří bezesporu k vrcholu filmové hudby!

Já nemám absolutně problém s pozitivně laděnýma filmama, kde jsou k sobě všichni až nepřirozeně milí, zdvořilí a laskaví. Vlastně jsem po dlouhé době takovou sluníčkovou injektáž potřeboval a zhruba do dvou třetin jsem si jí i užíval. Ale pak to začne bejt až moc přeslazený a je z toho jen uslzený patos a chlácholení a přehršel šroubovaných životních mouder. A to je škoda. Kdyby Stážista dokázal udržet všechny ty emoce na uzdě, byl by prostě milým filmem, který pohladí po duši. Jenže je spíš takovým dospělým pohádkovým kýčem.

Stoletý stařík je dle mého jedna z nejpřeceňovanějších knih posledních let (nebo jsem zkrátka jen já divnej). A s filmem je to bohužel úplně stejné, jen tu nudu a rozvleklost knihy povýšil ještě o jednu úroveň. Nejenže tu absolutně nejzajímavější část knihy - tedy útěk z gulagu do Severní Koreji - zcela vypustil, ale taky všechny ostatní události z Alanova života podával zcela útržkovitě. Nemyslím si, že bych byl suchar, jen mi zkrátka nesedne děj, který těží jen z toho, jak šíleně je absurdní, ale ve výsledku nemá v podstatě ani jeden okamžik či prvek, kvůli kterému by stálo za to ho vidět. Nemám problém se suchým, ba dokonce černým humorem, to vůbec ne. Ale smutné je, že jak u filmu, tak u knihy, jsem se zasmál jen velmi zřídka, většinou jsem si spíš odfknul nad absurditou situace - a to mi u humoristického románu/komedie opravdu nestačí.

Fincher je v mých očích rutinér, nebavil mě Zodiac, Benjamin Button, ani Social Network. Zmizelá má výhodu, že staví na strhující předloze, kterou film (jaksi už klasicky) sice nepřekoná, ale i tak se jedná o poměrně zdařilou adaptaci. "Poměrně" jen kvůli první půlce, která měla trochu pomalejší spád než v knize. Škoda jen toho, že jsem už znal moment překvapení, a tak jsem si ho v podstatě nijak neužil. A Affleck je tak strašně plochej a jednotvárnej herec, že by za to už měl dostat nějakou medaili. Naopak Rosamund Pike bravurní.

Každý to haní, přesto se na to stoprocentně každý v dětství díval. Já teda jo, my si na to i hráli a já byl ten zelenej! :D