Mikeel

Epická výprava bohužel nedokáže zachránit obsahově tak prázdný a povrchní film. Zpomalené artové pasáže alá Matrix působí spíš sebeparodicky a sedmdesátkovej rockec v jejich podkladu evokuje spíš Vietnam než druhou světovou. Tak či tak, klobouk dolů před Poláky, minimálně za to vymazlené vizuální zpracování. 50%

Marťana považuju za vůbec nejhorší knihu, jakou jsem kdy četl. Byl jsem proto mile překvapen, že film mi zas tak moc idiotský nepřipadal. Díky bohu došlo ke značnému osekání Markova neskutečně trapného humoru - a to zcela na minimální počet pseudo vtipů, a logicky také na vymazání technických pasáží, díky kterým kniha působila spíš jako chemicko-fyzikální příručka pro přežití na Marsu. Film měl oproti knize trochu lepší spád, gradaci, napětí a také kýžené emoce. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem byl tak moc rád za to patetické tleskání a poplácávání po ramenou. Tak či tak, Marťan je pro mě ekvivalent Stoletého staříka - neskutečně přeceňovaný.

Na Looking je sympatický hlavně to, že si na nic nehraje. Jede na vlně trendu sondy do vztahů, ale nesnaží se rozehrávat zbytečně široké příběhy. Seriál pak nedrží jen skvělí herci, ale hlavně opravdu dobrý a uvěřitelný scénář, který vlastně přestává být jen obyčejným televizním scénářem - slova plastičnost a autenticita nabyla s Looking opět nového rozměru. A je fajn, že také ta hořkost, která je nedílnou součástí našich životů, prosákla i do děje. Američani se v nedělání prvoplánové romantiky fakt zlepšují. Škoda, že se tvůrci rozhodli to po druhé sérii utnout, protože takový silný potenciál jsem dlouho u žádného seriálu neviděl.

Na české poměry je Až po uši nadprůměr, je krásně natočený, má skvělé obsazení, ale samotné příběhy asi nikoho na lopatky nepoloží. Jsou vcelku ordinérní a obsahově průměrné. Scénář, ač není tak pitomý, jak jsme u většiny českých skvostů zvyklí, občas šustí papírem a ne všechno vyznívá přirozeně. Na zábavnosti seriálu to ovšem nijak neubírá.

Komedie, která vlastně ani moc komedií není, protože jediný vtipný aspekt je Melissa McCarthy a její fekální a sprostý hlášky. Ale je to trochu málo na to, aby z toho vyšel alespoň průměrnej film. Děj je rozbředlý a takový trochu nahodilý, což se u těch roadtripových filmů stává docela často. Nejvíc mě ovšem fascinuje, jaká jména se do tohoto projektu navezla - Kathy Bates, Susan Sarandon, ale ani Toni Collette bych v takovym škváru nečekal.

Krásná a naivní pohádka o lásce - takové jsou vlastně vůbec nejlepší a je jedno, že téma je stokrát omleté a tak moc schématické. Animace byla milá, celou dobu jsem si říkal, že něco takového by se určitě líbilo Burtonovi. Není divu, Kniha života má k Mrtvé nevěstě poměrně blízko, jak tématem, tak vizuálním zpracováním světa mrtvých, který hýří barvami. Trošku nadbytečnou složkou je přemíra hudebních vsuvek.

Vcelku průměrná Marvelovka, kterou z rutiny vytrhává především nadhled a humorná nadsázka - i když Strážci galaxie měli těch povedených zářezů mnohem víc. Film se mnohem víc soustředí spíš na osobní motivace postav a na celou vatu okolo Ant-manana než na akci, a tak nemá tak zdařilou gradaci, ale všechno zachraňuje finální bitva na dětském vláčku, která je rozhodně důvodem, proč se na film podívat. Byla totiž geniální.

Naprosto bravurní krimi seriál, který k celému ztvárnění přistupuje s osobitou severskou dikcí - seveřani zkrátka tenhle žánr ovládají, ať už knižně nebo televizně. Most je ponurý, chladný, nekompromisní a základnou jeho úspěchu je především ústřední dvojice vyšetřovatelů. Saga Norenová je pak jednou z vůbec nejlépe napsaných a zahraných postav poslední doby. Drobné nelogičnosti v ději zachraňuje skvělá atmoféra a napětí, které by se dalo krájet.

Gyllenhaal v luxusní formě, samozřejmě nejen fyzické, ale především herecké. Film jako takový je bez debat jedno velké klišé, sledujeme hrdinův propad na absolutní dno, ze kterého se jako fénix z popela znovu zrodí a klestí si cestu zpátky na vrchol. A vlastně mi ta předvídatelnost byla úplně ukradená, Southpaw je skvěle natočený, a na to, že box bytostně nesnáším, mě záběry z ringu zcela pohltily.

Poslední díl Hunger Games se konečně dokázal přiblížit pocitům, které jsem měl z jedničky. A ačkoliv ta v mých očích zůstává stále tím nejlepším ze série, finální část byla vskutku důstojným zakončením - tak akorát akce, dramatu i patosu. Technicky vlastně skvěle zvládnuto, ale nemění to nic na tom, že kdyby se Síla vzdoru nerozdělila, zážitek mohl být ještě lepší a silnější. Jakkoliv kriticky budeme na Hunger Games nahlížet, nemůžeme popřít, že celá série má ambici přesáhnout hranici žánru skrze svou základní myšlenku. Existují určitě i důmyslnější dystopie, které mohou sloužit jako lepší a sugestivnější varování před totalitní budoucností, ale v rámci young adult nabízí Hunger Games dobrou alternativu. Víc vlastně netřeba.