m0lL!sS

Oprávněně patří Zlo mezi 200 nejlepších filmů a mám li konfrontovat tento snímek se Zkaženou mládeží, musím říct, že Zlo je na naprosto jiné (lepší) příběhové úrovni, za to Zkažená mládež má, tedy alespoň z mého pohledu, lákavější a radikálnější rozuzlení. Jak jsem již naznačil, příběh švédského fenoménu je opravdu propracovaný do nejmenšího detailu. Můžete se těšit na lásku, přátelství, nenávist, ale hlavně na obrovskou vůli a nezdolnost Erika, který se zocelený svým předcházejícím životem postaví vůči neprávu, násilí a nakonec i proti svému "otci". Ani na okamžik jsem neváhal o svém hodnocení. Film si bezpochyby zaslouží pět hvězdiček a zařazení mezi nejzajmavější a nejlepší snímky, jaké jsem kdy viděl. PS: Nemůžu si pomoct, ale v severských státech mají opravdu pro tento druh dramatu cit (viz estonská Zkažená mládež).

Blázni ze stadiónu, aneb úspěšné pokračování spolupráce mezi panem režisérem Claudem Zidim a čtyřmi výtečníky (nebo chcete-li Bažanty). Netajím se tím, že francouzská komedie je jedním z mých nejoblíbenějších žánrů a zároveň (po zhlédnutí Bažantů a Velkého bazaru) i tak trošku mojí srdeční záležitostí. Abych však nepěl pouze ódy, musím přiznat, že tentokrát mi příběh příliš nesedl, neboť z mého pohledu nebyl tak výborně propracovaný, jako například u Velkého bazaru (sbírání medailí ve všech disciplínách nebylo, teda alespoň pro mě, příliš atraktivní - i když se nejedná o podstatu celého příběhu). I přes to však panuje po zhlédnutí 87 mintové stopáže spokojenost, úsměv na rtech a těšení se na další filmy se čtveřicí Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner.

Co si budeme povídat...Arnold se ve filmovém podání rozhodně nepovedl tak, jako například Simpsonovi. Na druhou stranu budete těžko hledat lepší snímek vhodný do postele, u kterého si poměrně slušně odpočinete, aniž by jste museli sámodlouze přemýšlet nad hlavní dějovou linkou.

Trvalo několik hodin, než ze mě vyprchalo prvotní emocionální pobouření...i když nevím, jak přesně své pocity definovat. Náš vůdce je film založený na experimentu pana profesora Rainara Wengera, který v silně gradujícím snímku poukazuje na to, kam až může přehnaná iniciativa o názornost dojít. Originální a skvěle natočený snímek ze studenstského prostředí, se skvělými hereckými výkony (mimo Jürgen Vogela si absolutorium zaslouží i Max Riemelt a Frederick Lau) a neméně zajímavým rozuzlením, kdy teprve s příchodem tragické události přichází i nezkreslený pohled na to, kam až může diktatura dojít. Klobouk dolů, pět hvězdiček a mé vřelé doporučení...

FEMINISTKY VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE! (nebo že by jsme trošku přitvrdili, viďte pane Kodet..).

Nikdy bych od pana Šteindlera nečekal takto psychicky náročný film, který vás donutí zamyslet se, kam až drogová závislost může zajít. Neuskutečněná tragikomedicky pojatá pomsta Jakuba, který se ztrátou milované Věry ztrácí i sám sebe. Na české poměry úctyhodné herecké výkony v drogové oblasti, velmi zajímavý scénář s dosti překvapivým rozuzlením a neméně kvalitní hudební doprovod. Jan Dolanský a Radek Kuchař v tomto snímku naplno projevili svůj herecký potenciál.. "Prosimtě, držíš to jak prase joysick!"

Dobře, ústřední dvojice, tedy Adéla a Dalibor Gondíkovi působí poměrně sympaticky, avšak pouze do doby, než oteřou ústa a snaží se být vtipní. Nevkusný, nevtipný a místy i velmi trapný humor. Rady ptáka Loskutáka působí přeci jen trošku víc seriozněji a v porovnání s GO - GO šou jsou na nesrovnatelně vyšší úrovni. Další skvělý úkaz toho, že některé pořady se televizi Nova jednoduše nepovedly, minuly se účinkem a pouze zabíraly drahocenný čas na televizních obrazovkách.

Nikdy bych neřekl, že se mi filmy s určitou dávkou fantasy budou takhle líbit . Je pravdou, že po zhlédnutí Domu u jezera jsem začal mít drobné pochybnosti, které se (bohudík) u projekce "Zakletý v čase" potvrdily. Když už jsme u toho Domu u jezera, původně jsem očekával, že Zakletý v čase bude věrnou kopií svého mladšího bratříčka a jsem opravdu rád, že jsem se šeredně zmýlil. Ústřední dvojice Claire (Rachel McAdams) a Henry (Eric Bana) s sebou přináší naprosto nový a neokoukaný příběh, který není založený pouze na sladké romantice, ale také na hořkém utrpení. Jak se říká, jednou si dole, jednou nahoře a právě takto bych charakterizoval příběh hlavních hrdinů plný proměn, štěstí, lásky, ale i utrpení. Upřímně, jsem velmi příjemně překvapený a nadšený. Dům u jezera je pěkný romanticko-fantastický snímek, ale v porovnání se Zakletý v čase prohrává na plné čáře. PS: nádherný kontrast mezi přírodou a životem ve městě.

Kdo by si nevzpomněl na úžasnou Ariel, červeného krabíka Sebastiana a žlutou rybku Floundera...Pár let zpátky mě jejich mořské putování provázelo každé víkendové ráno. Jedna z nejlepších seriálových pohádek mého dětství, na kterou se jen tak nezapomíná. Věřím, že ještě mnohé generace se budou bavit stejně tak dobře, jako já...Nostalgie!

Tak přesně nějak takhle si představuji profesionální práci a člověka na svém místě. Jamie působí nesmírně sympaticky a zároveň vtipně...A teď ruku na srce, zkuste si vzpomenou na pana Babicu a jeho kuchařskou show...nepřijde vám to poněkud vtipné?