Stanmi

Avengers v čele s Captainem Americou (Chris Evans) čeká po jejich poslední misi (která se jim příliš nepovedla) nelehká volba, buď se stanou bojovou jednotkou pod dohledem OSN, nebo budou postaveni mimo zákon. Tony Stark (Robert Downey Jr.) je pro první možnost, s tou se však Steve Rogers nehodlá smířit… Filmový rok 2016 bude s největší pravděpodobností znám jako rok soubojů komiksových superhrdinů, protože poté co přišel do kin Batman v. Superman od vydavatelství DC, Marvel na to odpověděl svou Občanskou válkou (no a X-meni asi taky nebudou mezi sebou jen tak nečinně klábosit). Třetí Cap se ve svém příběhu drží dvou tematických okruhů, tím prvním je v duchu komiksové předlohy registrace superhrdinů (v tomhle jsou si oba filmy Marvelu a DC vlastně velice podobní), tím druhým je však téma mnohem osobnější pro Stevea Rogerse (jinak by se snímek opravdu měl spíš jmenovat Avengers) a tím je pátrání po jeho kamárádovi Buckym (Sebastian Stan), kde snímek plynule navazuje na předchozí díl. V rámci příběhu dostaneme hned tucet superhrdinů a všichni od Ant-Mana po Winter Soldiera si užijí svoji chvilku slávy. Oproti předchozím filmům tady máme dva nováčky, a sice Black Panthera (Chadwick Boseman) a Spider-Mana (Tom Holland) a oba jsou příjemným zpestřením, akorát u Spideyho je trochu škoda, že jej tady máme opět jako školáka (osobně bych jej uvítal již jako dospělého a zkušeného bojovníka), ale na druhou stranu má aspoň opravdu sexy tetu (Marisa Tomei), což potvrdí i samotný Tony Stark. Děj tak pěkné odsýpá, pořád se něco děje, velkolepé scény se střídají s těmi komornějšími a je to prostě kus dobře odvedené práce. Opět nechybí i tradiční marvelovský odlehčující humor, osobně bych však uvítal o něco vážnější tón (v zásadě takový jaký byl v dvojce Capa), protože díky tomu vypadá například ikonický souboj obou protistran na letišti jako takové v zásadě neškodné škádlení (v tomto směru mně více vyhovoval souboj Batmana a Supermana, kde člověk měl opravdu pocit, že se ti dva moc nemusí). Ale na druhou stranu zase musím uznat, že závěr snímku už není žádná sranda a obě strany konfliktu do toho jdou naplno. Herci a herečky v čele s Robertem Downeyem Jr. a Chrisem Evansem odvádějí ve svých rolích kvalitní práci a jde vidět, že jim jejich postavy sedí (jak taky ne, když někteří už je hrají i osm let). Vzhledem k předchozímu textu asi nevybalím žádné velké překvapení, ale Marvel to zase dokázal. Opět tady máme kvalitní komiksovku se silným příběhem, zábavným dějem, sympatickými postavami a solidními triky a režírující bratři Russoovi (a vlastně i všichni zúčastnění) si mohou připsat další pecku (byť aspoň u mne zůstal Captain America: Winter Soldier nepřekonán).

Wade Wilson (Ryan Reynolds) je bývalý voják, který se živí jako nájemný žoldák. Poté co zjistí, že onemocněl rakovinou, se rozhodne využít možnosti experimentální léčby, díky které jeho tělo zmutuje a Wade se tak stane prakticky nesmrtelným (bohužel už ale není takový fešák jako předtím). Protože však ještě má nevyřízené účty se svými „léčitely“, nasadí si červenou masku a vydává se na cestu pomsty jako Deadpool… Vytoužený projekt Ryana Reynoldse ukázal svůj potenciál už v rámci reklamní kampaně k filmu, která byla svěží, vtipná a originální a přesně takový je i samotný film. Debut režiséra Tima Millera je sice v jistém smyslu klasický origin o zrodu komiksového superhrdiny, akorát, že Deadpool není zrovna klasický superhrdina (už jenom proto, že si uvědomuje, že je ve filmu) a navíc není ani hrdina (minimálně se sám za něj nepovažuje, byť zlým hochům dá co proto). Zkrátka Wade rozhodně není žádný správňák typu Stevea Rogerse a jako Deadpool je prostě ukecaný, hláškující, dětinský, sexistický a násilnický vtipálek, díky čemuž je rázem z této komiksovky svěží a zábavné filmové dílo, které se stejně jako jeho hlavní hrdina nebere příliš vážně a fórky, hlášky a všemožné narážky jsou tady prakticky na každém rohu (podobnou kadenci nám nabídnul snad jen Sacha Baron Cohen v Diktátorovi), ale je třeba dodat, že se nezapomnělo i na nějakou tu akci v podobě přestřelek a bitek (těm patří především úvod a závěr filmu). Ryan Reynolds za své ztvárnění Deadpoola (a vlastně i za realizaci celého filmu) zaslouží pochvalu, protože přesně vystihl podstatu své postavy a ztvárnil ji na výbornou. Ale film pochopitelně není jenom o Ryanovi, máme tady krásnou Morenu Baccarin jako Wadeovu holku Vanessu (díky které je Deadpool vlastně love story) a zábavnou dvojici X-menů Colossuse (Stefan Kapicic) a Negasonic Teenage Warhead (Brianna Hildebrand). Akorát záporáci Ed Skrein (mimochodem tomuto herci jsem se postaral o profilovou biografii) a Gina Carano, nejsou tak výrazní, jak by si jakožto Deadpoolovi hlavní protivníci zasluhovali. Když už jsem u těch výtek, tak on by se samotný film dal rozdělit na dvě poloviny (byť ty jsou díky tarantinovské nelinearitě vyprávění pouze teoretické) a sice na tu, kde Wade má masku a tu, kde ji nemá, tedy když je Deadpoolem a kdy je pouze Wadem Wilsonem a asi není příliš překvapivě, že větší šmrnc mají ty pasáže, kdy má na sobě onen červený oblek. Za mě tedy můžu konstatovat, že se Deadpoolova sólovka povedla, není sice úplně dokonalá, ale je to zábavná, neotřelá, vulgární a násilná komiksovka, která má svůj styl a šarm, stejně jako samotný Deadpool.

Osamělá žena Rachel (Emily Blunt) při svých cestách vlakem ráda pozoruje jeden idylicky vyhlížející manželský pár, jednou však uvidí něco šokujícího… Po povedené Zmizelé Davida Finchera jsem si řekl, že by nebylo od věci zkusit podobně laděný snímek Dívka ve vlaku (který je také natočený podle úspěšné knihy, jenž jsem stejně jako v případě Zmizelé nečetl). Takže o čem snímek vlastně vypráví (tedy kromě toho, že jedna voyeurka viděla něco, co neměla? No je toho dost, protože příběh filmu nakousává spoustu témat od manželského soužití, těhotenství a dětěch, sexu a nevěře, alkoholu až po smrt, respektive vraždu, takže je tady zaděláno na hutný thriller. A po pomalejším úvodu, při kterém jsem se jen ztěžka do filmu dostával, příběh krásně graduje (byť je trochu roztřištěn neustálými flashbacky), tak někde v polovině stopáže bylo napětí a má pozornost na maximu, jenže pak se to začalo sypat, jako ten zprofanovaný domeček z karet, takže film už pak nabízel jenom podivné náhody, klasická žánrová kliše (kdy se už filmové postavy naučí, že vyhrožovat se prostě nevyplácí, stejně jako říkat vrahovi, že je vrah) a nikterak překvapující závěr. Jinak je však film velmi dobře natočený a Emily Blunt svoji traumatizovanou, voyerskou alkoholičku zvládla na výbornou, ale musím se přiznat, že si mě žádná z ústředních postav nijak nezískala, takže jsem prakticky neměl komu fandit (asi jsem holt moc velký cynik), ale na druhou stranu film je spíš určen ženám než mužům (kteří jsou zde vyobrazeni krapet stereotypně). Dívka ve vlaku je tak trochu rozpačitý film, na jednu stranu je kvalitně natočený i zahraný a má sice napínavý příběh se slušnou zápletkou, ale na druhou stranu nedokáže překvapovat a udržet diváka v napětí po celou dobu stopáže, což je v konečném důsledku docela škoda.

Špičkový chirurg Dr. Stephen Strange (Benedict Cumberbatch) je na vrcholu své kariéry, vše se však změní, když Strange havaruje se svým autem a dojde tak k nevratnému poškození jeho rukou. Strange se však i po nezdařencýh operacích odmítá a vzdát a vydává se na Dálný východ, protože kde nemůže pomoci věda, může pomoci magie… Doktor Strange byl pro mně dlouho poměrně záhadným hrdinou. V marvelovských příbězích, které jsem četl, měl většinou pouze vedlejší či hostující úlohu, která jej stavěla do role rádce či záchrany na poslední chvíli. Naštěstí se ke mně dostal jeden z jeho vlastních příběhů (výtečná minisérie Přísaha), ve kterém si mně tento Nejvyšší mág Země naprosto získal na svou stranu. Tímto dlouhým úvodem jsem chtěl jenom napsat, že jsem na jeho filmovou verzi nehorázně těšil a jsem jenom rád, že mne Marvel (opět) nezklamal. Jasně na jednu stranu je Doctor Strange jen dalším z řady originů, kterých jsme už v posledních letech viděli víc než dost, akorát, že tentokrát nikoho nic nekousne, nikdo si nevpíchne supersérum a už vůbec nikdo si nevyrobí superhrdinský obleček, tentokrát půjde o magii. A právě díky magickému světu, který Stephen Strange v Himálajích objeví, se jedná (aspoň v rámci komiksových filmů) o svěží a neotřelé dílko, které se jednak může pochlubit zajímavým a neotřelým vizuálem s efektními scénickými hrátkami (ať už s dimenzemi nebo časem), slušným příběhem o tom jak se z bývalého špičkového chirurga stane neméně špičkový mág a lahůdkovým hereckým obsazením. Benedict Cumberbatch sice nebyl pro hlavouny Marvelu první volbou, ale pro mně osobně nebylo lepší volby a Ben dokazuje každou sekundou na filmovém plátně, že on je ten správný Stephen Strange. Akorát, když se tak člověk na Bena dívá, tak prostě hraje Strange prakticky jako Sherlocka (inu arogantní génius je zdá se jeden jako druhý). Tilda Swinton i Chiwetel Ejiofor jsou fajn, stejně jako Rachel McAdams, která zde sice funguje především jako onen ženský prvek, ale určitě by si zasloužila více prostoru. To Madds Mikkelsen se i přes veškerou svou snahu zařadí do stále se rozšiřující skupiny nevýrazných jednorázových marvelovských záporáků. Na druhou stranu se, ale možná jeden úctyhodný nepřítel v tomto snímku zrodil, ale jestli naplní svůj potenciál, to ukáže až čas (a další filmy). Marvel tak opět vyprodukoval svůj typický, až „strojově přesný“ blockbuster, který sice má pár chybek (slabší záporák, vtipy za každou cenu, zrychlený výcvik ústředního hrdiny), ale přesto se jim podařilo představit opravdu zajímavého hrdinu, který by v jejich filmovém univerzu mohl pořádně zamíchat kartami, tak nashledanou příště, pane doktore.

Mladý britský magizoolog Newton „Mlok“ Scamander (Eddie Redmayne) přijíždí do New Yorku. Brzy po Mlokově příjezdu dojde k záměně jeho kufru (který je plný magických tvorů) a hned několik jeho svěřenců se rozuteče po městě, to však není jediný problém, kterému bude muset kouzelnické společenství čelit… Asi nikdy by mne nenapadlo, že by někdo někdy mohl natočit film podle útlé knížky, která je prakticky jenom encyklopedií magických zvířat, ale v Hollywoodu je možné zfilmovat prakticky cokoliv, takže po Harrym Potterovi tady máme další adaptaci knihy od J. K. Rowling. Ta se tentokrát postarala také o scénář (který obsahuje zcela originální příběh, který s původní knihou nemá skoro nic společného) a ve spolupráci s osvědčeným potterovským režisérem Davidem Yatesem vytvořili až překvapivě zábavný a poutavý film. Velkou předností tohoto snímku je to, že už od prvního záběru působí velmi sympaticky a to jak v případě postav, příběhu, prostředí, efektů, celkové estetiky a stylu, tak i v onom prostém faktu, že se (aspoň v této fázi) příběhově příliš neopírá o značku Harry Potter a snaží se jít vlastní cestou. Samotný příběh by se dal rozdělit do dvou rovin, v té první jde především o nalezení všech kouzelných zvířat, což pobaví především dětské publikum, protože tyto pasáže jsou vcelku vtipné i zajímavé a ztvárnění všech těch tvorů, ať už kůroleze, hrabáče, bouřňáka nebo polovida se povedlo na jedničku. Nu a druhá rovina, která se točí kolem šéfa bystrozorů Percivala Gravese (v podání solidně hrajícího Colina Farella) a spolku Druhých salemistů je přece jenom temnější, což si užijí především ti odrostlejší diváci a příběh tak není jen zábavný, ale také napínavý a to od začátku do konce (jasně pár slabších či méně zajímavých scén se tu sice najde, ale není jich tolik, aby se člověk začal nudit). Eddie Redmayne je jako Mlok Scamander sice trochu bláznivý, ale přesto milý kouzelník, který miluje své svěřence a samotný Eddie zde svým hraním ukazuje, že tuhle sérii dokáže vcelku bez problémů utáhnout. Vtip je v tom, že není jediným hrdinou tohoto filmu, protože ještě tady máme (bývalou) bystrozorku Tinu Goldstein (Katherine Waterston) a její sestru Queenie (Alison Sudol) a také nečara (či mudlu jestli chcete) Jacoba Kowalskiho (Dan Fogler). Příznám se, že tuto trojicí hereckých představitelů příliš neznám, přesto předvedli velmi přesvědčivé výkony, což platí především o Danu Foglerovi jehož postavu Jacoba jsem si opravdu oblíbil i díky tomu, že se velmi dobře doplňuje s Mlokem Eddieho Redmaynea (mimochodem zajímavý byl také herecký výkon Ezry Millera). Co se týče řemeslné stránky filmu, ta je také na vysoké úrovni (holt ty prachy od Warnerů jdou vidět), kamera i hudba šlape jak má, prostředí New Yorku let dvacátých je velmi pěkně vykresleno, což souvisí také s digitálními efekty, které mají svou kvalitu (snad jen ten Ron Perlman byl takový divný). Snímek Fantastická zvířáta a kde je najít je tak vskutku kouzelnou fantasy, která je povedeným příspěvkem do svého žánru a já jen doufám, že i v příštích letech dostaneme podobně zábavná pokračování.

Mladý Američan Desmond Doss (Andrew Garfield) se dobrovolně přihlásí do armády. Pro své přesvědčení chce sloužit jako zdravotník a odmítá nosit zbraň, což se nelíbí jak jeho nadřízeným, tak jeho spolubojovníkům… Mel Gibson se stále pokouší o svůj hollywoodský comeback a tentokrát se posadil na režisérskou židli a natočil film inspirovaný životním příběhem zdravotníka armády Spojených států Desmonda Dosse, který během 2. světové války odmítal nosit zbraň a zachránil přes 75 vojáků, za což obdržel nejvyšší americké vojenské vyznamenání Medaili cti. To bylo jen tak na úvod a nyní už k samotnému filmu, jehož děj by se dal rozdělit po švejkovsku na dvě části a to V zázemí a Na frontě. Zatímco první polovina filmu, která se tváří jako rodinné drama a romantický film v jednom, sice není špatná, ale mnohem zajímavěji působí film, až od chvíle kdy Desmond narukuje, protože armáda a její představitelé nejsou z Dossovy filozofie dvakrát nadšení a dávají mu to patřičně najevo a snad nebudu příliš spoilerovat, když prozradím, že se Dossovi (s malou pomocí) podaří stát zdravotníkem, aniž by musel nosit zbraň. Pomyslný vrchol filmu nastává ve chvíli, kde se Dossova jednotka vydává dobýt obávaný Hacksaw Ridge, protože zde Mel ukazuje v čem je jako režisér opravdu dobrý. Dokázal totiž velice věrně zachytit celý ten bitevní chaos ve své nejsyrovější a nejbrutálnější podobě (holt na tohle má Mel patent). Poté zbraně na chvíli utichnou a v tu chvíli se Doss vydává na svou misi za záchranu svých bratrů ve zbrani. A právě Dossovo zachraňování jeho druhů (mnohdy Japoncům přímo pod nosem) nepůsobí v konfrontaci s předchozím v zásadě reálným válečným běsněním dvakrát věrohodně (ale pokud se to skutečně stalo, tak jak to Mel natočil, beru svá slova zpět). Ale abych se nevěnoval jenom příběhu nebo Melovu režisérskému umu, Andrew Garfield podává vcelku příjemný herecký výkon, i když na zlatého plešouna to zase není (ačkoliv kdo ví, možná mně páni akademici vyvedou z omylu). Jinak mne zaujal především Hugo Weaving v roli Dossova alkoholem zničeného otce Toma (který nemá zrovna ty nejlepší vzpomínky na válku) a také Vince Vaughn, který sice vyfasoval poněkud šablonovitou postavu výcvikového seržanta Howella, ale zvládl jí se ctí, stejně jako třeba Luke Bracey v roli tvrďáckého vojáka Smittyho Rykera. Jedno je jisté, Desmond Doss byl bezesporu statečný chlap a jeho odvaha při záchraně spolubojovníků je obdivuhodná. Melův Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny (myšleno jako celek, protože některé scény jsou parádní) už tak oslnivý není, ale přesto se jedná o slušné válečné drama o jednom neobyčejném zdravotníkovi, což není zase tak úplně málo.

V době, kdy na obloze létají nezničitelní mimozemšťané, kterým z očí vystřelují smrticí paprsky, je dobré mít nějaké to eso v rukávu, to představuje tým Task Force X, ve kterém se pod vedením Ricka Flagga (Joel Kinnaman) sešli ti nejnebezpečnější zločinci, jaké lze ve věznicích nalézt... Komiksové vydavatelství DC to se svým filmovým univerzem myslí opravdu vážně, takže mimo své hlavní větvě plné těch nejznámějších superhrdinů, nabídlo jistou alternativu v podobě jednotky superpadouchů známé jako Suicide Squad. Film před premiérou mně pěkně navnadil, ať už svou marketingovou kampaní, nápaditými trailery, zajímavým hereckým obsazením nebo volbou režiséra, protože David Ayer netočí filmy pro slečinky. Po zhlédnutí filmu však musím konstatovat, že Jednotka sebevrahů rozhodně není žádný propadák (a vlastně je to docela fajn film), ale vyložená pecka to taky není. Dovolím se tedy o tom rozepsat trochu více. O příběhu toho věru moc napsat nejde, jednotka je zformována, vyslána na misi, kde postupuje z bodu A do bodu B, sem tam nějaká ta přestřelka (akci Ayer pořád umí), až k závěrečnému střetu s nepřítelem (plus nějaký ten příběhový twist a vedlejší linka s Jokerem), nic světoborného, ale vcelku to funguje. Mnohem zajímavěji působí jednotliví aktéři. Těch je v rámci filmu víc než dost (koneckonců jen samotný oddíl má 8 členů) a hned v úvodu dostanou slušnou porci minutáže na představení, tak v rámci děje pak dostavá prostor především dvojice Deadshot (tvrďácký Will Smith) a Harley Quinn (rošťácká Margot Robbie) a ostatní tak zůstavají krapet v pozadí (snad vyjma Ricka Flagga), byť nejsou o nic méně zajímavý. Postava, která bez nejmenších pochyb zasluhuje pozornost je šéfka celého tohoto programu Amanda Waller v podání Violy Davis (v zásadě obdoba marvelovského Nicka Furyho, akorát krapet drsnějšího rázu), která má vlastní představy o bezpečnosti, takže v konečném důsledku působí jako mnohem horší padouch než všichni její svěřenci dohromady. Samotnou kapitolou je přítomnost legendárního zločince Jokera. Jeho účast je však spíš lákadlem na potenciální diváky a většina jeho scén, tak působí poněkud nadbytečně. Přesto Jared Leto odvedl dobrou práci a jeho pojetí Jokera má určitý potenciál (a jsem velmi zvědav na jeho filmové setkání s Affleckovým Batmanem). Ono různých podivností či spíše nedotažeností se v tomto snímku najde vícero. Pro mne to byl třeba výběr oné hrozby, proti které má tento oddíl zasáhnout, protože se nemůžu zbavit pocitu, že to scénaristé poněkud přehnali, protože i leckterý superhrdina by měl s eliminací značné problémy natož SQ, ve které jsou sice schopní zabijáci, ale prakticky bez superschopností (snad s vyjímkou Diabla), takže možná měl být zvolen schůdnější (a zajímavější) protivník. Co se týče SQ a jejich členů, tak ti sice dělají v úvodu drahoty, ale poté se vlastně chovají jako klasičtí klaďasové, což jim krapet ubírá na zajímavosti (ale řekněme, že od úvodních titulků projdou do těch závěrečných určitým vývojem). Tvůrci se sice (především v dialozích) tak trochu po marvelovsku odvázali (ale ne zas tak jako ti v Deadpoolovi), takže film není tak temný a vážný jako BvS, ale pořád je to film z univerza DC, takže díky tomu SQ působí tak, jako by úplně nevěděla, který tón vyprávění by vlastně měla zvolit (takže zůstává tak nějak na půli cesty). Pokud bych si tak z letošních DC filmů měl vybrat, tak volím BvS (ten ve mně i přes své chyby zanechal lepší dojem), ale i Sebevražedný oddíl je i přes své nedostatky pořád docela zábavný film (a má skvělý soundtrack), který za to zkouknutí určitě stojí, akorát se u něj nemůžu zbavit určitého pocitu promarněné příležitosti.

Želvy Ninja jsou zpět. Bratři Leonardo, Donatello, Raphael a Michelangelo v naprostém utajení nadále chrání klidný spánek obyvatel New York City. Jejich schopnosti však budou znovu potřeba, protože jejich úhlavní nepřítel Trhač (Brian Tee) je opět na svobodě… Želváci se před dvěma lety opětovně objevili na plátnech kinosálů a byť se kvalitativně nejednalo o žádné veledílo, tak snímek vydělal skoro půl miliardy dolarů, což je slušný balík, takže tady máme pokračování, které kráčí v želvích šlépějích svého předchůdce. Tvůrci se rozhodli vyjít vstříc fanouškům a zároveň však ctili obecná pravidla pro sequely (alias všeho víc), takže se ve filmu představuje hned několik starých známých. Nejvíce prostoru dostává dvojka Rocksteady a Bepop, u nichž je jejich neotesané chování místy poněkud iritující, přesto je jejich účast fajn zpestřením. Nechybí také Krang se svým Technodromem a dokonce se tady objeví i vědec Baxter Stockman (Tyler Perry). Změny dostal také zloduch Trhač, který v tomto díle získal tvář Briana Tee (což nebyla vůbec špatná volba, ale díky tomu je tady většinu času bez své ikonické masky). Na straně želvích hrdinů k velkým změnám nedošlo, máme tady April (stále sexy Megan Fox), Vernona (stále vcelku vtipný Will Arnett) i mistra Třísku (byť ten mnoho prostoru nedostane). Jedinou posilou je pouze Casey Jones (Stephen Amell), který má pár slušných hokejových scén a mimo ně působí především jako potenciální objekt lásky April O´Neill. Co se samotného příběhu týče, tak ten opět není žádný zázrak, ale je tam akce, solidní triky a vlastně pořád se něco děje, takže přinejmenším nenudí. Humor se sice od minulého dílu o něco zlepšíl, ale v tomto ohledu mají tvůrci stále ještě co zlepšovat (nebo holt nejsem ta správná cílová skupina). Když to zkrátím, Želvy Ninja 2 působí jako taková namakanější jednička, některé nedostatky se zlepšily (postavy, humor), některé zůstaly prakticky beze změny (děj, digitální efekty) a některé, které fungovaly, se zhoršily (trestuhodně nevyužité bojové schopnosti samotného Trhače), ale jako celkem to naštěstí celkem funguje, takže je to vlastně docela zábavná akční oddychovka.

V rámci výsadku Anthropoid přistanou na území Protektorátu Čechy a Morava dva českoslovenští vojáci Jan Kubiš (Jamie Dornan) a Josef Gabčík (Cillian Murphy). Jejich úkolem je spáchání atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha… To, že u nás sem tam natáčejí své filmy zahraniční produkce není nic nového, ale aby u nás natáčeli film na motivy z naší historie, to už se každý den nestává. Musím se přiznat, že když jsem se dozvěděl, že u nás Sean Ellis bude natáčet film o atentátu na Heydricha, tak jsem byl poměrně optimistický, protože toto téma je natolik silné a zajímavé, že pokud se bude Sean držet historických reálií, tak se to prostě nedá zkazit. A po návštěvě kina mohu s potěšením konstatovat, že se film povedl. Fotbalovou hantýrkou se dá napsat, že film je zápasem dvou rozdílných poločasů. V první půlce se dvojice Gabčík-Kubiš rozkoukává a zjišťuje, jak se tu vlastně věcí mají a začínají s přípravou na atentát (a do toho si užijí trochu té romantiky). Tedy ne, že by tato část filmu byla úplně nezáživná, ale není tu nic, co by člověka nějak zvlášť zaujalo, kromě toho, že tady všichni mluví anglicky s různými přízvuky, což pro českého diváka musí být poněkud nezvyklé, ale dá se na to po čase zvyknout. Pak už však dojde na samotný atentát a začne ta pravá jízda, ve které jedna dramatická scéna střídá druhou a prakticky tu není žádná slabší chvíle a tak to je až do samotného konce filmu. Ke cti Seana Ellise se musí nechat, že je místy až dokumentárně přesný (především v pasáži samotného atentátu), takže i díky tomu je druhá polovina snímku opravdu působivá. A svůj díl na tom mají pochopitelně také herci. Jamie Dornan sice není špatný herec, ale funguje spíš jako marketingový tahák, to jeho kolega Cillian Murphy je v roli Gabčíka naprostý profesionál a jeho výkon je ozdobou celého filmu. Potěší také Toby Jones a zahanbit se nenechají ani čeští herci a herečky, především Aňa Geislerová a Alena Mihulová. Anthropoid je tak zajímavým, napínavým a dobře natočeným dramatem navíc o jedné z nejpamátnějších událostí naší novodobé historie.

Věhlasná lingvistka Louise Banks (Amy Adams) stojí před největší výzvou své kariéry a to rozluštit jazyk neznámých návštěvníků z vesmíru a zjistit jejich úmysly s planetou Zemí a jejími obyvately… Sci-fi je u filmových tvůrců stále velmi oblíbené (a nejinak tomu bude i v dalších letech), ale najít opravdu originální žánrový snímek není žádný lehký úkol, naštěstí je tady Příchozí. Snímek režiséra Dennise Villeneuvea sice sází na osvědčený námět, ale zatímco většina ostatních filmů přisoudila mimozemšťanům roli agresorů (např. Den nezávislosti, Válka světů nebo Mars útočí!), tak v tomto snímku vlastně jejích motivaci neznáme (a hlavní hrdinové ji musí zjistit). Většinu času tak sledujeme Louise a její tým, jak se snaží komunikovat s tajemnými bytostmi (o kterých se toho pravda mnoho nedozvíme) a ač se to možná nezdá, tak právě to je na snímku nejzajímavější a byť by se snímek dal označit jako "pomalu plynoucí drama", tak právě toto originální uchopení celého příběhu dává filmu ty správné grády a udržuje diváka v napětí až do záveřečného rozuzlení (které mne sice uspokojilo, avšak nenadchlo), což je také zásluhou hudby Jóhanna Jóhannssona, kamery Bradforda Younga a samozřejmě též hereckého obsazení. O Amy Adams se samozřejmě ví, že není žádná herecká rychlokvaška, takže i zde předvádí velice povedený herecký výkon (který určitě bude odměněn minimálně nějakou tou nominací), Jeremy Renner sice dostává o něco méně prostoru (což už tak trochu prozrazuje plakát filmu), ale pro je Amy velmi schopným spoluhráčem. Příchozí je tak zdařílým filmem, který dokazuje, že i v dnešní době lze natočit svěží a neotřelou sci-fi.