Obľúbené filmy (10)
Deň kobyliek (1975)
Další šťastné tvůrčí spojení Johna Schlesingera s Waldo Saltem, pro které byl Den kobylek příležitostí jak se znovu za hollywoodské peníze vymezit vůči americkému snu, výsledné dílo však v mých očích přesáhlo i záměry samotných tvůrců a rozměr Westovy předlohy. Vizionářská báseň, filmařsky opojná i drtící, a nastiňující vývoj společnosti, kultury i celé naší (nejen) západní civilizace pro další epochy. Umění ovládané lůzou a sloužící jejím potřebám, pragmatičtí intelektuálové hynoucí v davu, slabost ducha, jako jediná půda, která ještě rodí cit, ovšem bezcenný a bezbranný. A lynčující kobylky, ať už je jejich politické přesvědčení jakékoliv. Doufám, že tento film bude jednou - až budeme na kulturu 20. století nahlížet s větším odstupem - patřičně doceněn. A samozřejmě i kniha. "Její krása byla téhož rodu jako krása stromu; čistě fyzická, nesouvisela s duchem či srdcem." Nathanael West jakoby v této prosté charakteristice postavy Faye Greenerové předznamenal vnímání krásy pro další století...
Dr. Divnoláska alebo Ako som sa naučil nerobiť si starosti a mať rád bombu (1964)
Pro mě jednoznačně nejlepší Kubrick. Zatímco u nekomediálních filmů mi jeho efekty plýtvající režijní styl a vedení herců k přehrávání přijdou trochu otravné, tak u Divnolásky právě tento přístup funguje dokonale. Až člověka zamrzí, že se Kubrick nepokoušel svoje filmy odlehčit humorem častěji. (Ale u Američana, který opovrhuje Hollywoodem, se to dá pochopit. Čím víc seriózní, tím víc umělec.)
Frajer Luke (1967)
Lovec jeleňov (1978)
Pat Garrett & Billy the Kid (1973)
Planéta opíc (1968)
Na Planetě opic je krásné, že pohltí desetiletého kluka hledajícího na plátně dobrodružství, užije si ji nihilistický teenager, jenž k smrti nenávidí moderní civilizaci, a plně uspokojí i třicátníka schopného ocenit něco, co mu při dřívějších projekcích připadalo zcela samozřejmé - jako je třeba kamera veterána Leona Shamroye či Goldsmithův životní soundtrack. Jsem si zcela jist, že tenhle film se mi nepřestane líbit už nikdy. Filmová radost pro každý věk a pro každé životní období.
Rok draka (1985)
Stanley White. Zatvrzelý, trochu zahořklý, nedělá kompromisy, nedá se koupit a jde tvrdě do boje za svoji věc i za cenu toho, že ohrozí svůj život a někdy i životy těch, kdo ho mají rádi, přestože mu nezřídka - a ne zcela neprávem - připomínají, že je ve svém úsilí často bezohledný a sobecký. Jedna z nejkrásnějších dvojznačných postav, jaké v kinematografii znám a Ciminovo zapomenuté mistrovské dílo. A pokud vám Stanley aspoň trochu nepřiroste k srdci, tak jste touhle zbabělou civilizací zdegenerovaní ještě více, než jste si mysleli...