Sartorius

Resident Evil: Afterlife je důkaz o tom, že Cameronův Avatar není úspěšný pouze kvůli 3D. Tento padesátiminutový film natáhnutý zpomalovačkami na dvojnásobek jen pokračuje v sestupné tendenci celé série. Za celý film mě nezaujalo nic (pokud nepočítám úsměvné nesmysly nebo soutěž s bratrem, kdo objeví více vykradených scén). A ten úvod kde scénárista nevěděl jak navázat na předchozí díl a musel zredukovat armádu neporazitelných Alic na jednu a ještě ji obrat o její snad neomezené schopnosti byl až přehnaně vynucený. Ani zombíci už nejsou co bývali. Nic jsem od filmu nečekal a nic jsem taky nedostal. Jednu hvězdičku si to ale zaslouží.

An epic of epic epicness. Geekovský kultovní film brita Edgara Wrighta podle komiksu kanaďana Bryan Lee O'Malleyho je snad nejoriginálněji zpracovaný film jaký jsem měl tu čest zhlédnout. Nikdy by mě ani nenapadlo, že převedení 8-bitové hry do dvouhodinového filmu by mohlo fungovat. Edgar Wright má ale v rukávu nevyčerpatelnou zásobu nápadů, které ani všechny nestihnete vstřebat hned na poprvé. Příběh je jednoduchý v tom nejlepším slova smyslu. Akční scény jsou perfektně natočené a dokonale přehledné. Rocková hudba a chytlavé texty jsou šité na míru. M.Cera hraje stejné prkno jako v jeho ostatních filmech, ale za M.E. Winstead bych se mlátil stejně jako on a K.Culkin jako teplý spolubydlící je dokonalý. Jako další plus počítám to, že E.Wright neobsadil svoje oblíbené duo Pegg/Frost. Pro mě se tento Poutník vyšplhal ještě výše než Kick-Ass.