Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny

Recenzie (631)

plagát

1492: Dobytie raja (1992) 

Film mě nenudil ani trochu (a to dlouhé filmy moc v lásce nemám), Dépardieu je úžasný, Vangelisova hudba slavnější než film sám a Ridley je prostě filmový malíř - měl by točit jen historické filmy, kde může svůj cit pro estetično plně využít. Jinak hodně nedoceněný film. Scény odplutí, přistání, zvedání zvonu či hurikánu jsou přesně tím, co na filmech miluju. Navíc mi vykreslení Columbovy postavy přišlo i dost komplexní.

plagát

Tridsať prípadov majora Zemana (1974) (seriál) 

Ano je to nechutná propaganda, ale některé díly (hlavně ty kde je propagandy nejméně) jsou dost dobře koukatelné. Navíc je tu výkvět českých herců. Díly jako Studna, Strach či Kvadratura ženy jsou docela zajímavé. Ovšem je to spíše nostalgická záležitost pro ty, kteří zkoukli seriál ještě za normalizace. Jinak to NENÍ kvalitně udělaný seriál, jak se někdy říká - v mnohých dílech je nejen nechutný scénář, ale i pokulhávající řemeslo.

plagát

Pán prsteňov: Dve veže (2002) 

Rozdělením Společenstva na skupinky se děj zrychlil a filmu to dost prospělo. Navíc se objeví krásně monumentální bitvy - především ta závěrečná u Helmova žlebu, která již vešla do dějin. Při jejím vyvrcholení mi na pár sekund přestalo tepat srdce - opět úžasná kombinace obrazu a fenomenální hudby mistra Howarda. Snad mě jen trochu nudily ty věčně pochodující stromy, ale jen maličko a navíc mi to pak pěkně vynahradily.

plagát

Pán prsteňov: Spoločenstvo Prsteňa (2001) 

Film plný krásných obrázků, úžasných scén, výborných herců (a dost zajímavých postav), nicméně dějově je poněkud chudší. Skupinka lidí a tvorů prostě jde někam za určitým cílem a na cestě musí překonávat mnohé překážky - na tři hodiny trochu málo. Ale ztvárnění je prvotřídní, navíc to co složil Howard Shore je samo o sobě mistrovské dílo. Například přechod přes most Khazad Dum je díky spojení hudby a obrazu až "fyzický zážitek".

plagát

Titanic (1997) 

Milostná linie mi přijde dost nezajímavá, neoriginální, málo vtipná a prostě nudná - tj. první polovina filmu je pro mě utrpení. Pak se ovšem v dálce objeví ledovec začne to. Akční scény jsou velkolepé, geniálně natočené, podbarvené skvěle padnoucí Hornerovou hudbou a prostě jsou strhující. Kdyby Cameron tu první část zkrátil, mohlo to být za pět.

plagát

Tmavomodrý svět (2001) 

Reklama zbytečně a mylně mluvila o velkolepé podívané. Nic takového by ovšem divák neměl očekávat (na velkolepé scény ať si zajde na Pearl Harbor), jde v podstatě o komorní příběh o přátelství a lásce, o hrdinství a zradě. A jako takový je ten příběh skvěle odvyprávěn a zahrán (skvělí jsou všichni). Za výborný nápad považuji zarámování příběhu o letcích scénami z mírovské věznice - ať si dnes lidé připomenou jací byli komunisti svině.

plagát

Titus (1999) 

Snaha o modernost přináší do starověkého Říma moderní techniku (motorky, mikrofony) i paralelu s fašistickými vůdci. Hopkins hraje skvěle, stejně jako i další členové hereckého štábu, dost velkou oporou je hudba Elliota Goldenthala (manžela režisérky). Oproti běžné produkci je filmu množství silně krvavých a naturalistických scén - musím říci, že někdy mi jejich drsnost až vyrážela dech. Za zmínku stojí krásná Hopkinsova paralela s jeho nejslavnější rolí v závěru filmu - o co více mě mrazilo právě při této scéně oproti všem Hannibalům a Červeným drakům.

plagát

Temný spln (1996) 

Tento vlkodlačí horor nepřináší do žánru nic nového. Jenže kromě originality zde chybí i klasické řemeslo - hodně je to vidět i zvláštních efektů, které jsou skutečně zvláštní. Nejlepší postavou je nakonec vlčák Thor (hraje ho vlčák Primo), herci nestojí za řeč. I neoriginální horor, který by mě bavil, může dostat pět hvězdiček, u tohoto filmu jsem se ale spíše nudil (přes krátkou stopáž) a to by nemělo být.

plagát

Tele Tele (2000) (relácia) 

Dívám se na to spíše výjimečně, úroveň humoru je velmi kolísavý - od velmi vtipných scének (především parodie na novácké pořady a reklamy) až po často trapné a stupidní. Navíc (ale jinak to asi nejde) velmi zřídka přichází nové originální nápady a pořád týden co týden se opakují stále stejné vtipy - viz třeba pořad Na vlastní bulvy, jehož pointa je často na jedno brdo.

plagát

Taxikár (1976) 

Film se nese převážně v pomalém, klidném tempu, kdy zhnusený De Niro projíždí ulicemi New Yorku za doprovodu hudby Bernarda Herrmanna (překvapivě u něj v jazzovém duchu). O to více pak šokuje závěr, kdy náhle naplno propukne dlouho skrývané šílenství hlavní hrdiny. Film byl nominován na Oscara za film (získal to Rocky!), hudbu, a herci Robert De Niro a Jodie Foster. Na režiséra se zapomnělo (a přitom - opět - tehdejším vítězem byl velmi průměrný Avildsen za Rockyho).