Brasi

Asi jsem byl špatně naladěnej. Co mělo být atmosférou bylo nudou. Co mělo být poslestvím bylo nudou. Co mělo být uměním bylo opět jenom nudou. Prvních čtyřicet minut pak můžu považovat za nejnudnější filmovou pasáž, kterou jsem kdy zhlédl. Objektivně si zřejmě film ohodnotit odpad!em nezaslouží, zatím ale nemůžu jinak. Za nějakou dobu tomu ještě dám šanci.

Such a cliché.

Vrazi! Mordýři! Ničemové! Všichni, kdož se podíleli na tomhle masakru mýho nejoblíbenějšího fantasy světa. Absolutní zruinování veškerýho potenciálu, který příběh Zeměmoří pro zfilmování má. Mnou udělenej "odpad" nikdy nebyl tak případnej jako tady. Odpornost a naprostý pohrdání původním dílem. Na druhou stranu musím uznat, že takhle silný emoce ve mně film nevzbudil už hezky dlouho...

omg Excelentní! PS: Psa do každýho kláštera! :D

Ksakru, taky bych sedl do osmiválcovýho sedmilitru a brázdil nekonečnou krajinu po prázdnejch nekončících asfaltkách. Příjemnej, moc příjemnej film.

Kouzelná cesta autobusem z Prahy do Karlových Varů (potažmo Žatce) s řidičem panem Honzou, Barborkou, Karlem Koníčkem - milovníkem pasívním, hodinářem Kadetem, kouzelníkem, iluzionistou, eskamotérem a mistrem varieté Čusem a spousty dalšími pány, paními, soudruhy a soudružkami, tentononci Havrdy a fanoušky fotbalu. A všichni dohromady se účastní té nejoriginálnější jízdy autobusem na dvaapadesáté rovnoběžce. :D

Zkrátka: Výborný! Hledal jsem něco na kouknutí k obědu v přestávce mezi důležitějšíma věcma na práci, ale tohle je s přehledem odsunulo stranou. Skvěle (rozuměj vtipně!) napsaný charaktery a hláškující Nathan spolu s jednoznačně plusovou maintheme od The Rapture...ještě jednou: Výborný! edit k 21.11. 2011: Po čtvrtém díle třetí série kvůli mi dochází trpělivost, dávám hvězdu dolů a Misfits mažou pryč z topky. Není to kvůli absenci Nathana, ani tak moc kvůli těžce nekonzistentnímu ději, který jde ode zdi ke zdi, ale za vola scénáristům nebudu. Kéž by se to s koncem řady ukázalo jako ukvapený rozhodnutí...

Zábavná komedie, která se bohužel tváří vážně a podle všeho vlastně vůbec komedií být nechce.

Patos mířící na schůzku s patosem skrze renoirovsky dokonalý, přesto však v zásadě plytký svět, kde na něj na každém druhém rohu číhá klišé připravené mu cestu jakkoliv znepříjemnit. Film, který by díky svému vizuálnímu zpracování zasloužil diváka v emocionální krizi, aby lahodil jeho zraku, a u něhož by snad dokázal rozbrnkat ty struny, na které se po celou dobu snaží hrát. PS: Rodinnou reklamu na United Colours Of Benetton (která přirozeně ničemu nevadí, avšak působí minimálně podivně) jsem doopravdy nepochopil.

Muž, muž, žena. Salón, salón, chodby, táflování, dekorace, jediná hra v různých variacích, avšak vždy identickým vyústěním. Komnata, chodby, mnoho lidí. Mnoho lidí beze jména, mnoho strnulých výrazů, nespočet nehybných úst neslyšně hovořících – nahlas šeptaje, potichu řvouce. Chodby plné živých soch. Obrazy, lustry, židle, zrcadla, zrcadla. Zrcadla. Okna. Představy, realita, pravda, lež, fikce, čas – minulost, přítomnost, možnost. Pokoj, který nebyl, není, který by mohl být. Bludný labyrint života. Nebo snad labyrint bludného života? Hypnotické tóny rozháraných varhan. Dialogy beze slov, slova bez rozhovoru, rozhovory bez aktérů. Smrt? Tápu.