Batyskaf

Oheň, voda, vítr být Samolepky lásky po kapsách desettisíc přátel mít jít v plátěnkách Takový vícevrstvý animák. Je jasné, že love story je tam nejviditelnější. Ale ani ty ostatní roviny mě neurážely, byznysové, imigrační, diverzitní, sociálně-třídní... Je jasné, že v americké popkultuře (ona tam ani jiná kultura skoro není) se spusta věcí recykluje, takže chvílemi se tam obejví jakoby scéna z T2, Titaniku, Avatara... jestli se to líbilo i dětem, to ukáže čas, jestli si na ten film někdy vzpomenou.

Radši vidět víc detailů z onoho absurdního městečka (jako v knize To snad nemyslíte vážně!)  než umořující soudní pře, které nebyly soudní. Jinak Richard P. Feynman se tam objevuje také – ten, co si nechce nasadit brýle při výbuchu a hraje na bongo. Sice je teď cool a in vidět všechno temně, ale chtělo to víc odvahy to všechno udělat víc s nadsázkou. Jinak to byl pěkný exurz do dobového myšlení. Židé vymysleli křesťanství, jadernou bombu a cherry rajčata, tak proč se něčemu z toho nepověnovat.

Mám rád evropské filmy, ten pocit duševního zmlácení při odchodu z kina. Je to jakový Die Welle 2.0, někdy se to tomu až moc podobalo. Ale pěkně to svléklo do naha cool trendy, až to bylo škodolibě k smíchu. Oproti Die Welle vizuálně i hudebně kreativnější a nadnárodnější.