Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Horor

Recenzie (2 292)

plagát

Prepadovka 2 (2014) 

Oproti prvnímu dílu má tenhle film příběh i herecké výkony (především záporáci se činili). Je o dost delší a je v něm mnohem víc neakčních scén. A protože jsou tyto neakční scény výborné (v podstatě bez chyby) a akční scény jsou ukrutnej masakr (a taktéž bez chyby), vychází mě z toho, že pokračování je o mnoho lepší, než první díl. Scénář je možná trochu děravej a akce přehnaná, ale mě gangsterskej příběh baví a vyloženě mi sedí režie Garetha Evanse. Co se akce týká, tak mě nikdy asijský bojovky nijak zvlášť nebavily, vždycky jsem z nich měl spíše prdel, jak se tam žluťáci fackujou nohama - přišlo mi to pitomý, ale z tohohle filmu seru! Neskutečnej nářez, doslova famózní kamera která vtáhne do děje a přitom je akce neuvěřitelně přehledná a napěchovaná adrenalinem. Jeden z nejlepších filmů roku a to napříč všemi žánry.

plagát

Pretty Woman (1990) 

Tenhle film je mnohými milován, ale taky mnohými nenáviděn. Důvod je jednoduchej - je to kýč jak prase! Ovšem v rámci žánru je to naprostá bomba!

plagát

Život po životě (2010) 

Třikrát příběh o smrti. Každý z příběhů se odehrává na jiném konci světa a společné mají pouze to, že je jeho hlavní hrdina konfrontován se smrtí. Otázkou je, jak se s tím každý z hrdinů vyrovná a jestli se náhodou příběhy v závěru neprotnou. Z těch tří příběhů mě jeden zaujal o něco více, než zbylé dva, což ovšem neznamená, že by stáli za prd. Ani náhodou. Clint Eastwood opět prokazuje, že patří mezi režisérskou špičku a v pohodě strká do kapsy kde koho, třeba i Stevena Speilberga (kterej už dvacet let nic pořádnýho nenatočil), kterej je jedním z producentů filmu. Herecký výkony jsou na úrovni, ale film stojí především na práci Clinta Eastwooda.

plagát

Gravitácia (2013) 

Příběh je to jednoduchej, ovšem to zpracování... Je to nervák jak hrom, řemeslně naprosto precizně zvládnutej, kterej mě nenechal po celou dobu vydechnout.

plagát

Raz, dva, tři (1961) 

Klasická komedie, která je opravdu vtipná a se spoustou geniálních scének. Čím více filmů Billyho Wildera jsem viděl, tím více si všímám, že nejsou jen o geniální režii, ale že jsou to vždycky výborně vystavěné příběhy.

plagát

8 MM (1999) 

Tenhle biják je především výborným dílem vzhlížející k tradičním hodnotám noirové školy, kdy se hlavní hrdina jako buldog položí do pátrání, které je pro něj z počátku pouze prací, aby se z něj pozvolna stalo velmi osobním a ovlivnilo jeho život tak, že už nikdy nebude takový jako předtím. Řemeslně naprosto famózní film, který diváka vtáhne a až do konce nepustí. Některé scény jsou dnes už legendární, to vše korunované poslední třetinou, která je kurevsky napínavá (líp to říct neumím). Vyzdvihl bych taky kameru a především hudbu, která hodně pomohla k vykreslení ponuré a beznadějné atmosféry filmu. Drsný, mrazivý film, který se Joelovi Schumacherovi opravdu povedl.

plagát

Pred polnocou (2013) 

Z trojice filmů je tento jednoznačně nejlepší. Je vidět, že trojice která za celou touhle trilogií stojí, čím dál líp ví co a jak, a na filmu je to vidět. Scénář tentokrát naštěstí (stejně jako druhý díl) postrádá intelektuální žvásty, kterými byl prošpikován první díl. I když se ve filmu pořád jen mluví, rozhodně to není nuda. Teda znám dost lidí, kteří by se mnou nesouhlasili, ale pro ně tenhle film nikdo netočil. Rozhodně nejvyzrálejší film z celé trilogie. Uvidíme, co bude za dalších devět let.

plagát

Štyridsiatka na krku (2012) 

Mám rád filmy Judda Apatowa i když jsou trochu divný. Tentokrát to je jen solidní film, opravdu se nejedná o nic supr kvalitního a už jsem od něj viděl lepší filmy, ale mě film opět sednul, jak prdel na nočník.

plagát

Divoký Django (2012) 

Skoro to vypadá, že v dnešním Hollywoodu je Tarantino jedinou jistotou. Nespoutaný Django je opět bomba. Tarantino, jako už tradičně, dlouze vypráví nepříliš dějově komplikovaný příběh, který je ovšem plný geniálně zrežírovaných scén a samozřejmě famózních rozhovorů. A já opět hltám každou vteřinu a říkám si, ať se jdou všichni ostatní režiséři zahrabat. Tarantino vnímavého diváka suveréně válcuje, dělá si s ním co chce a divák mu to s radostí baští. Film je plný výborných hereckých výkonů, což taky není žádný překvapení, páč Tarantino i z bídných herců dokáže vytřískat životní výkony. Tentokrát se ale obklopil výbornými herci a třeba co předvádí třeba Samuel L. Jackson je snad jeho nejlepší výkon za celou jeho kariéru. Na relativně malé ploše si s postavou starého Stephena pohrál tak, až z něj šel strach. Nicméně jednu výtku bych přece jenom měl a to je výběr hudby. Tarantino do filmu cpe kde co. Dejme tomu, že Morriconeho melodie ze starejch filmů tam ještě docela seděj, ale Johnny Cash nebo Verdiho Requiem už moc ne. A s Goldsmithovou titulní melodií z filmu Pod palbou mě skoro až nasral. Když do prvního dílu Kill Bill nacpal kdejakou, na první pohled, nevhodnou hudbu tak jsem mu to bez problémů sežral, tentokrát jsem výběrem hudby zklamanej. Ale co, jinak je film bez chyby a jednoznačně film roku.

plagát

Duch (1990) 

Film, kterej ani po letech neztrácí na kvalitě. Pro mě obdivuhodnej film především pro šikovné střídání žánrů. Ze začátku je to drama, pak komedie a na konec smutnej a emotivní romaťák. To vše je ještě prostoupeno kriminální zápletkou a dvěma na komediii nebo romanťák překvapivě ostrýmy (krvavými) záběry. Oscar za scénář velmi zasloužený. I režisér dokázal svoji velkou kvalitu, páč poskládat tohle všechno v kvalitní a konzistentní film není žádná prdel. Horší už je to s hereckýma výkonama. Samozřejmě Whoopi Goldbergová filmu jednoznačně vévodí, k ní bych žádný připomínky neměl, ale Patrick Swayze i Demi Mooreová se filmem tak nějak divně potácej a rozhodně jsou jedním z nejslabších článků filmu. Ale i tak jednoznačně klasika.