chim.chim

Nejlepší film svého druhu! Tahle vážná tragikomedie okořeněná černým humorem mě upoutala na začátku a nepustila až do konce.

Woody Allen je šílený, o tom není sporu. Ale to jsou snad všichni géniové, nebo ne? Ten jeho typický humor bez servítek překypující ironií mě prostě baví, stejně jako nepředvídatelný sled událostí, absurdně komické situace a vynikající charaktery stvárněné skvělými herci. Po změně prahnoucí volmoyšlenkářka Cristina, neváhající se chopit jakékoli příležitosti dosáhnout vytouženého intelektuálního uspokojení; Vicky, která se do země dobrého vína vydá s nejlepšími úmysly zkoumat tamější kulturu, ale nakonec se všechno ubere trochu jiným směrem; šarmantní Juan Antonio, který svou ovevřenou náklonností velmi rychle zaujme obě náturou docela rozdílné kamarádky; a nakonec nevázaná, šílená a podmanivá Maria Elena. Tři ženy a jeden muž? To by nebyl Woody, aby něco takového nebylo možné...

Čas od času mě cynický House i pobaví... ale jinak seriály z nemocnice fakt nemám ráda.

Když vono je to tááák kuášné. A - fňuk - šmutné.

Carrie ví fakt všecko. Docela parádní záležitost, jenom mě občas rozčilovala povrchnost téhleté newyorkské smetánky / hlavních protagonistek - ale o té to vlastně je, ne?

Lovestory jak se patří. Hlavní body ode mě získává díky obsazení - Nicole i Ewan jsou úchvatní. Po hudební stránce rovněž bezchybné, a ty choreografie! Tahle pohádka mě nadchla, i přes veškerý svůj kýč.

Takový ten typ filmu, z kterého mrazí. Jak říká Alejandro: "The concept of eternity that you will never return to see a tree or a sunset or a flower or your father or your son's face - never! That concept of eternity can get me crazy." - A tohle dílo je jeho způsob, jak se s tím vyrovnat. - "It's about love, it's about death, it's about guilt and above all of these things it's about forgivness and redemption." Je neuvěřitelné, jak pravdivě a lidsky všechny ty emoce převedl na plátno, ale na tom samozřejmě mají podíl i špičkové herecké výkony. Každopádně tímto filmem Alejandro potvrdil, jak moc neobyčejným režisérem je, a pro mě už se tak dávno stal naprosto vrcholným umělcem. "It's a lesson, it's a constant lesson - a painful one, but beautiful at the end." A musím mu dát za pravdu.

Ve víru velkoměsta se pomalu ztrácím i já, ospale pomrkávající světla v šeru ale jsou jakousi jistotou, na kterou se lze upnout... Okouzlující!

Limonádový Joe aneb co slovo to perla. *Noci jsou chladné? – Co? – Noci jsou chladné? – Jo, jo. – To abych si vzal… teplé prádlo.* *Pochopitelně ruce vzhůru.* *Nestojim o vaše kidy.*

Jednoznačně kultovní záležitost. Iñárritův v podstatě první počin a hned takováhle odrovnávající pecka. Tenhle režisér zatím v každém svém filmu prokazuje, že je výjimečný - nabízí vždycky několik úhlů pohledu, jeho příběhy jsou tvořeny změtí rozmanitých lidských osudů, které se v určitém bodě střetnou - takovou formu jen tak někde nenajdete. A v tom je Alejandrova tvorba jedinečná, pro mě fascinující. Amores perros je navíc film hodně syrový, 21 gramů se mu sice lehce vyrovná, ale nejspíš proto, že Amores perros tady byl dříve, zůstává pro mě jedním z nejsilnějších diváckých zážitků. Iñárritovy filmy jsou prostě jiné. Skvělé.