Jantrneny

Způsob, jakým se mají točit sci-fi o mimozemšťanech nám tu názorně předvedli Zemeckis a Fosterová. Skutečně nevím, komu mám děkovat víc, protože mě obohatili o úžasný zážitek. Poprvé jsem u filmu zažil pocit nepředstavitelna (ano, Vesmírnou odysseu jsem viděl až po sléze) a chtělo se mi brečet, smát se a mít vedle sebe skutečnou Arrowayovou, abych ji mohl dlouhé hodiny klást otázky, na které by se mi dostávaly fantastické odpovědi. Nádherný výlet za hranice lidské fantazie, který je možný snad jen ve snech. SPOLIER Jako třešnička na dortu pak film vyšperkovalo odhalení o skutečnosti expedice /SPOILER. Kontakt je film, který vystihuje pravý význam slova "strhující". Doporučuji pouze lidem s city.

Tenhle film skutečně může pochopit pouze člověk, který má osobní zkušenost s problematikou slabších sociálních skupin. Je natočen velice uvěřitelně a na nic si nehraje (jak tomu často bývá zvykem). Správně by to nemělo být drama, ale válečný film. Pozice učitelů je skutečně nezáviděníhodná a mají nulovou příležitost jakkoliv se bránit. Nástup na takové pracovní místo hraničí se sebevraždou. Když pak široké publikum jeden z mála filmů, které na to otevřeně upozorňují odepíše, a to jen a pouze proto, že se jim zdá nehodnověrný a špatně zahraný, není se čemu divit, že se ono téma bere na lehkou váhu a málokdo si umí představit skutečné peklo, které kantoři v takovém prostředí prožívají. Ano, scénář nebyl stoprocentní...ano, dramatičnost mnohdy zbytečně vyprchávala a ano, některé pasáže byly možná skutečně přehnané, ale zbytek stojí za to, překousnout to...

Dětsky nevinné a zároveň dospělácky kruté. Dva rozdílné pohledy na jeden svět, ve kterém je hranice mezi fantazií a skuteností velice tenká. Možná tak moc, že sám del Toro nevěděl, co to vlastně točí. Zda naturalistickou pohádku nebo válečné drama o mladé dívce s bujnou fantazií. Ať už tak nebo tak, celkem se to povedlo a svým zpracováním mám film potenciál oslovit široké spektrum diváků. Neříkám, že by to nemohlo být lepší (a vzhledem k tomu, jak z toho byli všichni nadšení. jsem čekal, že i bude), ale jsem rád, že jsem Faunův Labyrint viděl.

Velice příjemné překvapení sobotního odpoledne. Atmosféra, co by se dala krájet a vesmírná loď obestřená tajemstvím. Zákon jungle v celé své kráse. I když se dalo celkem lehko odhadnout, co se bude dít, uměl film občas i pěkně překvapit. Jak ale mají američani ve zvyku, v pulce se film zvrhne v klasickou řezničinu, která samozřejmě musí dobře dopadnout. Daleko lepší by byl celkovej dojem, kdyby zlo číhající v lodi bylo více anonymní a mohl bych nechat pracovat vlastní fantazii. Takhle to nebezpečně sklouzává směrem k průměru. Přesto to furt za ty čtyři je...

Pokud má být Matrix vrcholným dílem sci-fi žánru, Equilibrium je jeho mladším bráchou. Bere si z něj příklad, chce se mu za každou cenu vyrovnat a má z něj evidentně respekt. Pořád je to ale mladší brácha, kterému oproti tomu staršímu chybí velká dávka charisma a suverenity. Proto bude mít prvorozenec okolo prstu spoustu bab a jeho sourozenec pouze "to, co zbyde"...

Měl jsem to štěstí, že jsem byl v publiku zrovna v den, kdy probíhalo její natáčení pro ČT. Díky tomu herci hráli s větším nasazením, než při "normálním" představení. Až jsem nevěřil vlastním očím, co Němec na pódiu vyváděl. Gagy v jeho podání byly famózní a já se v jednom kuse smál. Za půlkou začne být hra trochu zamotaná, řekl bych až zbytečně, a jsou evidentní scénaristické obchvaty, které obírají postavy o logické uvažování. Paradoxní ale je, že mi to vůbec nevadilo a ztřeštěnou zápletku jsem si vychutnal se všemi mouchami. Herecké výkony mě skutečně nadchly (hlavně dvou pánů v hlavních úlohách) a s chutí bych na to šel znova. Ještě bych rád reagoval na Tempuse, který si stěžoval na ubohost a neslušnost humoru. Dokonalá svatba je v základu jednoduchá (a velice povedená) komedie. Svoje řemeslo zvládá znamenitě. Sprostá slova nejsou používána samoúčelově ale naopak zlehka, avšak příjemně podbarvují celkovou odlehčenou atmosféru. Nebuďte proto hned jízlivý, v okamžiku, kdy uslyšíte herce ku*vovat. Je to koneckonců lidská přirozenost. verdikt: Nejlepší divadelní komedie, jakou jsem viděl. Dokonce lepší než Veselé paničky winsorské ze Shakespearovských slavností v čele s Bolkem, které jsou tímto odsunuty na druhou pozici mého pomyslného žebříčku. "...no a to je asi tak v kostce všechno..."

Naturalistická zběsilost, na kterou je chvílemi potřeba mít pancéřový žaludek. Není to klasický ďábelský horror, kde hlavnímu protagonistovi (v tomto případě protagonistce) rotuje hlava kolem dokola. Ďábel si se svými obětmi zahrává jiným způsobem. Daleko podlejším a více zneklidňujícím. Díky tomu, že Trier se nesnaží nic cenzurovat a rozjíždí zmíněný naturalismus na plné obrátky, má prostor k budování poměrně skličující atmosféry. Ta je ale ukotvená pod povrchem a musíte se nechat filmem strhnout a nechat táhnout, abyste ji objevili. V jiném případě hrozí nuda a stereotyp a budete se říkat "proč to všichni chválí? vždyť je to jen napínavý porno...který není vlastně ani tak napínavý". Pokud si ale dáte říct a věnujete Antikristovi svou plnou pozornost, budete unešení z výborné kamery, hereckých výkonů, originality výpravy a vaše představa o přírodě už nikdy nebude tak panenská...

Tomuto filmu se podařilo to, o co se Twilight marně pokoušel. Nastínit atmosféru lásky dvou bytostí z různých světů, které to k sobě táhne a zároveň se jí snaží vyhnout. Pohled z očí dvanáctiletých dětí je navíc daleko sugestivnější, než provařených puberťáků a je mnohem jednodušší (a příjemnější) ztotožnit se s nimi. Výborně zvládnuté jsou drobné detaily, které dostávají smysl až v dalším průběhu filmu (např. kdy se Eli vždy nejdříve zeptá, zda může vstoupit k někomu do pokoje/bytu...je zajímavé počkat si, až vysvětlí, proč to vlastně dělá). Není to ani tak horor jako melodramatická pohádka, která vás zasáhne svou přirozeností a fascinujícími hereckými výkony malých dětí. Možná, že kdyby soundtrack nahrál Linkin Park a hlavní hrdina měl pod kůží více bílkovin, byl by to ještě větší hit, než slabé Stmívání...

Pokoj 1408 mě ohromil. Povedlo se mu to svým přístupem, atmosférou, výborným Cusackem a skvělým koncem. Přestože koncern není bůhvíjak originální, zde to je poprvé, kdy jsem byl spokojen se zpracováním. Lekačky jsou opravdu momenty, kdy se srdce snaží opustit hrudní koš a jsou rozvážně rozmístěné tak, aby jste se toho zase nepřejedli. Po celou dobu sledování si film navíc buduje solidní atmosféru, při čemž ji nezabiíjí ztrátou tempa a postupná gradace vyvrcholí ke konci jako probuzení z těžkého snu. Jak jsem řekl, originality se zde moc najít nedá, avšak je cítit, že režisér měl jasno v tom, co chce natočit a povedlo se mu to do posledního puntíku. Pokud hledáte film na dlouhý prázdninový večer, tady máte jeden šťavnatý tip.

Od samotného začátku je film v tempu a upoutává veškeré vaše smysly. Motýlí muž je přesně ten přízrak, který nahání hrůzu, i když to nemá v popisu práce. Vyvolává ve vás čistokrevný strach už jen ze své existence. Tleskám. Aji Samara by se začala bát televize. Nikdy jsem se u filmu ještě neměl tak nahnáno. Noční můry mě pronásledovaly ještě týden po tom. Jaká ironie. Je fakt, že ke konci se vytrácí napětí, ale vzhledem k mistrovsky odvedené práci do té doby, zustavam u plného počtu. Vřele doporučuji, ovšem s velice neklidným svědomím.