DjsVorel

Tohle je tak brilantní podívaná. Tři úžasně zpracované příběhy, tři skvělé herecké výkony třech hlavních hrdinek a kromě toho i výborné vedlejší herecké výkony. Tenhle film miluji. Viděla jsem ho už asi 12x a pokaždé mě z něj mrazí. Ačkoliv se zdá, že jde pouze o ženskou záležitost, myslím, že tenhle klenot musí získat i mužskou přízeň a uznání. Naprosto dokonale provázané. Nejdřív ve 20. letech Virginie Woolfová napíše své stěžejní dílo Paní Dallawayovou (ačkoliv jsem knihu četla, nepatří k mým favoritům), v 50. letech si ji přečte matka v domácnosti, která hledá smysl života a snaží se uniknout každodennímu stereotypu a na začátku 21. století se setkáváme s novodobém pojetí Paní Dallawayové. Všechny tři příběhy mají společné prvky a několik paradoxů. Všechny tři dámy bojují se svou sexualitou. Virginie, která byla v mládí zneužívaná, inklinuje ke své sestře, Laura Brownová ke své kamarádce Kitty a pak Clarissa, která žije se svou partnerkou Sally. Všechny tři ovšem milovali i své muže. Vyvstává tu otázka paralelní k dnešní době. Byly jen zmatené, nebo skrývaly svou orientaci (ve 20.a 50. letech společensky nemyslitelné)? A co když nelze vše škatulkovat ! Prostě se jen zamilovaly do člověka, který jim byl blízký a je jedno, jestli je to žena nebo muž. I já jsem si tady uvědomila, jak těžké pro některé lidi dnes musí být ta "povinnost" se nutně identifikovat v dnešním světě. Dalším společným prvkem byl další poměrně aktuální problém, a to jsou deprese. Lidé si neuvědomují, že se to stává být jako globální problém a čím dál více lidí trpí touto "nemocí". Virginie Woolfová své deprese ukočírovat nezvládla a musela se pro to zabít, Laura se zabít pokusila, ale nakonec se rozhodla žít a opustila svého manžela a děti a Clarissa Dallowayová umřela především uvnitř poté, co muž, kterého milovala (Richard), spáchal sebevraždu, protože trpěl AIDS. A asi největším paradoxem bylo to, že Richard byl synem Laury, jejíž odchod od rodiny ho navždy poznamenal. Opravdu propracované k dokonalosti. Nicole Kidman namaskovaná k nepoznání byla naprosto dokonalá a přesně takhle bych si Virginii Woolfovou představovala - Oscar bez debat. Julianne Moore a další úžasný výkon. A dokonce bych řekla, že nejvíc se mně líbila ve chvíli, kdy přijela jako stará ke Clarisse kvůli pohřbu. A co dodat ke vždy úchvatné Meryl Streep? Její vysoký standard. Myslím si, že bychom marně hledali dnes i v minulosti komplexnější herečku. Nakonec nesmíme zapomenout na Eda Harrise, kterej postavu básníka, který umírá na AIDS zahrál naprosto přesvědčivě a s grácií. Nevím, co bych tomuhle filmu vytkla. Trochu mě mrzí, že tu nemá lepší hodnocení,ale je mně jasný, že tu přeci jenom dominuje ženský element, což dává předpoklad k tomu, že k filmu se budou hlásit spíše dámy. Hodnotím 95%.

Mám trochu rozpolcené pocity z tohohle filmu. Ač se snažím sebevíc, vždycky musím srovnávat filmovou verzi s knižní předlohou, pokud jsem ji četla. Pygmalion je podle mě opravdu povedené drama, které je velmi čtivé a má svůj půvab. K muzikálovému zpracování mám pár výhrad. Hned první můj problém s My fair lady je možná právě to její muzikálové zpracování. I když i tady si mé pocity protiřečí. V některých scénách mně zpěv příběh osvěžil, ale byly tam scény, kde mně to spíš otravovalo a možná i nudilo. Další problém je jednoznačně délka. Zatímco Pygmalion má asi jen 140 stránek, muzikálová verze je rozprostřena v téměř třech hodinách. A to je podle mě opravdu zbytečné. Začátek mě vůbec nebavil a byl zdlouhavý. Prvních 40-50 minut bych zkrátila. Dál už dějová linka plynula poměrně svižně a příběh se posouval. Audrey Hepburn byla krásná jako vždy, i když na můj vkus trochu mdlá. I v těch hádkách v závěrů jsem jí to moc nebaštila. Co se týká Rexe Harrisona, to byl výkon hoden Oscara. Strhující, energický a naprosto věrohodný. Normálně mám ráda tyhle filmy a jsem i příznivkyně muzikálů, ale My fair lady mně na prdel neposadila. Dlouho jsem se dokonce rozmýšlela mezi 3-4*, ale nakonec zvítězil zdravý rozum a samozřejmě je to neporovnatelný film s těmi, které jsem ohodnotila třemi hvězdami. Možná se na to v budoucnu podívám znova a víc soustředěná, abych si to i lépe vychutnala. Zatím však pro mě pouze 70-75%.

Nemůžu si pomoct, ale tohle je pro mě prostě jízda! Jeden z mých nejoblíbenějších filmů s Audrey. Lepší už jsou pro mě pouze Prázdniny v Římě. Jak ukrást Venuši je jeden z mála filmů, u kterých nedám dopustit i na původní český dabing. Tenhle film pro mě nepostrádá ale lautr nic. Má vtip, šmrnc a glanc, dobrej nápad, skvělý herecký výkony. Hlavně neodolatelný Peter O'Toole a tatíček padělatel Hugh Griffith jsou dokonalí. William Wyler je prostě mistr v oboru a jeho filmové počiny nikdy nepostrádají vysokou úroveň kvality. Téma, která se týká loupeže je v tomto případě velmi nekonvenčně zpracováno. Samotnými zloději se stanou dcera majitele sošky a znalec padělků umění, opravdu páreček k pohledání. Celých 123 minut jsem to hltala a i když jsem se určitě podruhé už nesmála každému vtipu, furt mně to přišlo nadstandardně humorné a hodně povedené. Myslím, že tuhle příjemnou romantickou komedii můžu vidět i několikrát a bude pro mě stále stejně půvabná jako poprvé. Hodnotím někde mezi 85 - 90%.

Další Woodyho klasika. Přiznám se, že na rozdíl od svých pánů rodičů, já Woodyho nehltám. Nevím, jestli ještě musím na jeho filmy vyzrát, nebo jestli prostě mě jeho styl a humor nesedí. Mám pocit, že ty filmy jsou na stejný brdo. I když některého jeho filmy mám ráda, "odvařená' jsem snad z žádného nebyla. Upřímně jsem určitě ale neviděla všechny jeho filmy a především pak ty staré, takže tam si musím doplnit mezery. Nicméně k Blue Jasmine. Nezaujal mě námět, ani prostředí, nijak zvlášť herecké obsazení, ale samozřejmě celý film je pro mě postaven na ohromujícím výkonu Cate Blanchett, která je prostě fenomenální. Film bych hodnotila, tak 65% a z toho bych 60% přisoudila právě Cate. Absolutně se nedivím, že se "prohrála" až k zlatýmu panáčkovi. Zbylých 5% jsou pak pro mě dialogy, který jsou vždy na vysoké úrovni a mají hlavu a patu. To je to, co si na Woodyho filmech cením. Že tam nejsou zbytečné mezery, patosy a ty dialogy mají spád. Rozhodně bych určitě žánr komedie nikam nepsala, protože jsem snad nezasmála ani jednou. Možná postava Jasmine byla trochu úsměvná, ale tím to tak končí. Každopádně na mě film nijak zvlášť dojem neudělal. Co však musím uznat jsou moje postřehy kolem Woodyho. Za prvé si myslím, že je to jeden z mála režisérů, který dokáže již z úspěšných, velmi dobrých a známých herců vytřískat jejich životní výkony, které jsou pak i oceněny. Viz. Diane Keaton v Annie Hall, Penélope Cruz ve Vicky Cristině nebo právě Cate v Jasmině. A za druhé, pokud si všimnete, tak není mnoho režiséru, které by tady na tomto portále měli ve své filmografii téměř samé červené čtverečky. Jeho filmy jsou prostě jednoznačně nejlépe hodnoceny. Samozřejmě, že fanoušci Woodyho můžou hodnotit už z principu vysoko, ale myslím, že on si prostě drží svůj nadprůměrný standard, a i když opravdu nejsem milovníkem jeho počinů, tak uznávám jeho kvalitu.

Ne, ne, ne....Nemůžu si pomoct, ale tenhle film je podle mě trochu přehodnocený. Nemyslím samozřejmě tady na csfd, kde 83% je poměrně adekvátní hodnocení, ale celkově v tom, jak je ten film prezentován a jak se o něm mluví v superlativech, tak bohužel já jsem si z něj na prdel nesedla. Srovnám-li s Prázdninami v Římě, tak to podle mě je minimálně o jednu hvězdičku někde jinde a na plné čáře vyhrávají Prázdniny. Miluju staré filmy, mám ráda filmy s Audrey Hepburn, ale tady mně něco chybělo. Já nevím, jestli ten příběh byl pro mě trochu nemastný-neslaný, nebo zpracování mně přišlo poněkud odfláknuté. Trochu mě to připadalo, že tenhle film se spoléhá na dobré herecké výkony a i tady si nejsem úplně jistá, jestli ze sebe všichni vytáhli maximum. Kromě Audrey, která byla jako vždy kouzelná. Ale abych jen nekritizovala, tak i Snídaně u Tiffanyho má své kouzlo. Film plyne a víc si ani neuvědomujete, že běží poslední scéna. Samozřejmě je to klasika a rozhodně si myslím, že je povinností tenhle film vidět.

Po dlouhé době se objevil film, u kterého si nejsem jistá ani svými pocity a ani hodnocením, které bych mu měla dát. Na jednu stranu je tu ten klasický americký příběh. Sociální případ, dokonce černoch, kterého objeví křesťanská bílá rodina a vychová z něj spořádaného občana, hrdinu a dokonce objeví jeho talent a on ukáže světu, že černoši můžou žít i mimo ghetto. Ano, ano. Filmů s podobným námětem a scénářem známe několik. Na druhou stranu jsem ale necítila odpor, když jsem ten film viděla. Něco na něm prostě je. Celkem příjemné herecké obsazení. Ačkoliv nejsem zrovna přehnaným fanouškem Sandry Bullock, musím uznat, že tohle podle mě byla asi opravdu její životní role, kde trochu vystoupila z té svojí ulity a konečně si ji možná zapamatuji jinak než jako Slečnu Drsňák. Byl to výkon hodný Oscara? Not sure. Ale určitě jsem jí tu roli věřila. Každopádně celkově to nebylo přeemotivní a prostě klasicky americké, ale svým způsobem ten příběh sám byl trochu smutný. Koneckonců se domnívám, že to byl celkem příjemný film, který klidně zhlédnu i podruhé. Nic dech beroucího, ale ani to na mě nedělalo dojem béčkového filmu. Tři hvězdičky mně přijdou málo, pokud srovnám s filmy, kterým jsem dala také 3*, ale čtyři jsou podle mě možná moc. Takže hodnocení 3,5* a takových 70-75%.

Znám knižní předlohu. U Vieweghových knižních adaptací mám dojem, že mají vždy poměrně slušné i filmové zpracování. A film je v tomto případě podle mě i o chlup lepší. 3/4 filmu se opravdu směju, herecké výkony trojice Vetchý - Šafránková - Javorský jsou excelentní. Postava dětského Kvida musí rozčilovat naprosto každého. A samozřejmě výborně vykreslená odporná doba. Trochu nechápu, jak tenhle film někdo může hodnotit pod dvě hvězdičky. Chápu, že ne každému je Viewegh po chuti, ale hodnotit film jen podle autora, to je trochu předpojaté. Neříkám, že tenhle dnes již kultovní film patří k úplné špičce české kinematografie, ale své místo rozhodně má a podle mě je třeba si pouštět tyto filmy, protože lidi dost rychle zapomínají a historie se opakuje. Hodnotím tak 80%.

Sociální utopie? Právě vůbec ne! Film se vymyká konvencím a jsem ráda, že právě takovýhle film natočili "žabožrouti". Není přehnaně afektovaný, nehraje prvoplánově na city a není to zkrátka a dobře žádnej americkej slaďák. Už několikrát jsem se přesvědčila, že Francouzi komedie dělat umí a i když je mému srdci o něco blíže britský humor, tak Francouzi jsou schopni film pojmout multižánrově na vysoké úrovni a vybalancovat ho, tak, aby to nebylo přestřelené, ale je tam od všeho trochu. Přesto, že tu určitě převládá komediální element, kdy jsem se smála od začátku do konce, až jsem se doslova za břicho popadala, líbí se mně ta reálnost příběhu Nenašla jsem nic, čemu bych nevěřila, že se v opravdovém životě může či nemůže stát. Herecké výkony mně byly téměř všechny sympatické a jak už to tak u francouzských snímků bývá, film nepostrádal glanc a šmrnc. V mých očích 90% s přehledem!

66% - tak to mě hodně překvapuje. Je to jeden z mála seriálů, kde mě baví všech 6 sérií (většinu seriálů by měli utnout ve své 3. sérii) a jeden z mála seriálů, na který můžu koukat i po milionté repríze i přesto, že vlastně nesnáším hlavní představitelku, kolem které se celý seriál točí! Kdo by si však nezamiloval Samanthu? Ženský by chtěly být někdy jako ona a chlapi by byli nejšťastnější, kdyby takovýhle ženský rostly na stromech. Fik fik a čau. Navíc její hlášky jsou legendární. Každá žena se najde určitě alespoň trochu v jedné z nich, nebo možná v každé z nás je kousek ze všech čtyř představitelek. Určitě je to někdy přetažené za vlasy, ale stále pro mě neztrácí svou zábavnost a půvab. Hodnotila bych osobně někde kolem 80-85%. Co se týká filmových adaptací, tam už jsem tak nadšená nebyla.

Filmům toho typu bych normálně dávala odpad, ale tady jsem se opravdu řehtala smích! Žádná pecka, ale člověk večer na odreagování si to rád pustí místo přiblblých "nováckých a primáckých" seriálů. I když je to debilákovina, tak furt se na tom filmu dají najít i asociace k dnešnímu chodu světa a východního myšlení. 3 hvězdy jsou pro mě dobré, takže hodnotím film tak 65%!