Listyx

Tedy, upřímně už dlouho jsem se u filmu tolik nenasmál. Lépe řečeno, dlouho jsem se tak nenasmál samotnému filmu. Z posledních dob jsem pravděpodobně příliš zhýčkaný dobrými adaptacemi komiksových příběhů nebo co. Protože to co předvedl Thor na plátně kina, je opravdu nevšední zážitek. Začátek je ještě poměrně dobrý a poměrně hezky zpracovaný svět bájných hrdinů slibuje mnohé. První podezření pojme člověk při první akci hlavního protagonisty podporovaného poměrně nemohoucími nohsledy. Počítače dnes pravda dokážou zázraky, ale ono se to také musí umět. Neházel bych to na umění či neumění samotných animátorů a grafiků, spíše bych to hodil na samotného režiséra. Jediná stránka původní kreslené předlohy má v sobě víc uvěřitelné akce než neumětelné pokusy v tomto "díle". Postavy bojují (áno), pobíhají sem a tam (áno), vypadají při tom jak retardované parodie na prince Bajaju (áno). Příběh se straním hanět, neboť ničím zvláštním neuráží. On tedy ani ničím nepřekvapí, ale kvůli tomu na tenhle film asi (doufám) lidé nechodí a kdo bude hlavní padouch víte už po dvou minutách filmu. Charaktery jsou ploché, tupé, bez nápadu, a kdybych při filmu usnul, popřípadě vedl nezáživný rozhovor s petlahví od vody jemne sítené využil bych čas lépe. Thor sám o sobě se projevuje schopností a inteligencí čerstvého rozježděného kobylince anébrž smrdí na plátně celou dobu a nedá se na něj koukat. Dobře, je to sice namakanej blonďák tlemící se od ucha k uchu, ale to ještě neznamená, že se musí chovat a jednat jako chovanec ústavu Jedličkova. Ve filmu se mi vlastně zamlouvala jen jedna postava. Ptáte se kdo? Je jí „Heimdall“. Jeho předloha bůh „Heimdallr“ by se pravda divil, kde přišel k tmavé pleti, ale ve filmu z něj čišela síla a moc schopná drtit planety pouhým máchnutím svého meče. Hudbu v celé té záležitosti snad ani nepotkáte. Cosi kdesi hučí/skučí víceméně to tím končí. Závěrem malé doporučení. Nechoďte na Thora jako na adaptaci komiksu, vemte děcka a jděte na to jako na prince Thora (Bajaju). Jako pohádka je to skousnutelné.

Byl jednou jeden myšák, co měl talent a potkal kuchaře, co mu řekl, v sebe má věřit a tím získá celý svět a 72 panen k tomu. Tak takhle to sice úplně nezačíná, ale mohlo by. Ve skutečnosti je film o něco výpravně nápaditější a jsem rád, že tak nezačínal. Hlavní hrdina myšák pravda je a talent určitě také má, jen o panny tu vůbec nejde. No možná o jednu, ale ne myšákovi a eee… no radši zpět k myšákovi. Je to chlupatej a je to sympaťák. Vlastně ten film je plný sympaťáků, až na hlavního záporňáka a paní domácí (co nejde pro náboje daleko). Příběh příjemně plyne, animace všeho v něm také a divák si film užívá obého, aniž byl ruše tím či oním. Hudba díru do sýru neudělá, neruší však a není třeba jí sepsout. Osobně mám s tímhle kouskem maličko problém, jelikož pokaždé když se na něj koukám, mám chuť něco uvařit. Vlastně jsem dospěl do fáze, že když mám chuť něco uvařit, pustím si k tomu tenhle film. Pobaví, potěší, povzbudí a tak trochu i pohladí. Prostě fajn film když máte chuť v kuchyni tvořit, pak je ten film tak trochu o vás. Občas ten můj pokus sice nedopadne happyendem, ale myšák to vždy zachrání.

Již čtvrté pokračování o vzbouřených strojích poprvé zavítalo dějově do budoucnosti. Film mnohým překvapí příjemně, mnohým však také zcela opačně. Film jako by točili dva režiséři a občas za ně zaskakoval šetřivý producent. Začátek dobrý, akčňárna dobrý, hele fallouvskej týpek se sune falloutovskou postapokalyptickou krajinou, nejdeme nějaký ty děcka, trochu levně zapláčeme nad kabátem, šoupneme tam velkýho robota a nakonec si necháme překvapení. Teda překvapení, pro mě spíš zamrzení. Nový John v podání Christiana Balea (jeden z mých nejoblíbenějších herců) mi prostě nesedí. Není špatný, ale prostě mi tam nesedne, já mu tu postavu prostě nevěřím, na pozadí všech těch efektů a strojů na mě působí stejně jako osazenstvo velitelské ponorky. Mimochodem tam mi to přišlo, jak když má každou chvíli přijít Šáša Váša nebo Tim Allen sedne si do velitelského křesla a zahlásí něco jako „Perte to tam! Zelenou! Modrou!“. No tak teď tu lepší část. Pro mě jí byl Sam Worthington a jeho putování světem falloutu, tedy pardon, světem/časem terminátorů. Měl prostě styl a ten podivný příběh terminátora v pozadní to prostě rušil. Ke zvukům a hudbě lze poznamenat, že tam jsou a přímo ke zvukům, že je jich tam hodně, hodně hlučných. Vlastně jsem kvůli tomu randálu skoro ani nešel na Transformery 2ku. Suma sumárum (Tudum, tudum, …) to není tak hrozné (Tudum, tudum, …) a dá se na to koukat (Tudum, tudum, …), ale prostě to není ten vejplaz co to bejvalo (TUDUM, TUDUM!).

Nemám dílo Quentina Tarantina z posledních let rád a tento film pokračuje v jím vyjetých kolejích bez jediné odbočky. Film působí jaké série jednoúčelových scének vesnického formátu spojených plytkým příběhem bez jakékoli dějového osvěžení. Fanoušci díla zmíněného režiséra v něm jistě najdou přesně to, co od něj chtějí. Já v těch 153 minutách filmu našel mimo nudy jen jednu hvězdu, kterou jsem tam nečekal a za tu to stálo. Ta hvězda se jmenuje Christoph Waltz. Ten člověk neuvěřitelně masakrálně zahrál nejhusnějšího a neodpornějšího fašouna jakého jsem měl tu čest na filmovém plátně vidět. Za jeho výkon ten film prostě stojí a jen díky němu bych „dílo“ někomu doporučil ke zhlédnutí.

Zbožňuju pixar, hádal bych se, že nikdo neumí udělat tak fajn animáč jako oni. Wall-e(ho) mám moc rád a nedělám mu psychoanalýzu kdo tím co myslel a co přesně má vyjadřovat sedmá minuta patnáctá vteřina z ekologickoglobalistického pohledu. Ale kung fu panda je prostě boží :) Pixar nepixar, dreamworks zaťal sekyru hluboko do mého vkusu pro humor a sekal a sekal a sekal (ne Sek(g)al tam nehraje:)). Příběh je hodně tradičně animáckej a opravdu překvapí jen málo koho. Co ovšem překvapilo mě, byla skvělá animace a živé postavičky. Prostě jsem si sednul před film, a že je to animáč vlastně řeším až teď. Zdánlivě vyčerpané téma kung-fu mlátiček bylo uchopeno s lehkostí a hlavní hrdina Po vás spolu s celým animovaným ansáblem skvěle baví až do konce titulků. V pravidelných rychlých dávkách jsou vám dávkovány hlášky, gagy a akce přičemž se ze stopážních 92 minut nenudíte ani 92 vteřin. Možná ještě vyzdvihnu hudební doprovod, protože mi přišlo, že si sedl moc dobře a závěrečné titulky protože snad u žádného jiného filmu jsem je neviděl celé už třikrát. Nevím co říct víc abych moc nespoileroval, takže jen na závěr „Mistře Oogwayi, mistře Oogwayi! Mám pro vás skvělej animáč!“ „Milý Shifu,… Nejsou dobré nebo špatné animáče, jsou jenom animáče,…“ „Ale tohle je Kung Fu Panda!“ „…, to je skvělej animáč,…“.

Když jsem na film vyrazil do kina, nesl jsem si sebou nejen obavy, ale i předsudky které jsem si utvořil z traileru. Očekával jsem hloupou zakčnělinu, opepřenou nějakou tou smažkou a vteřinovými odkazy na původní předlohu. V kině mě čekal naprosto jiný film. Nevím, jestli jsem nadšenější ze scénáře, představitelů, hudby nebo režie. Scénář je originální, na Sherlocka trochu více mysteriózní, ale hlavně se nejedná o něco, co si uplácáme za tři prsty z knižní předlohy. Překvapí nejen Holmes, ale i Watson. Konečně se projevuje jako bývalý voják, ne jako když neví, jestli ještě v příštích deseti minutách udrží moč. Hudba je super, ale je jí děsivě málo snesl bych jí mnohem více. Netuším, jestli byl tehdy Londýn takový jaký je ve filmu, plně však odpovídal mé představě z knížek. Závěrem si dovolím poznamenat, že postava tohohle Sherlocka odpovídá původní představě Sira Arthura Conana Doyla mnohem více než typická filmová adaptace „dva důchodci se šoupou po Londýně“. Film má dynamiku, akci, charisma a nestydí se do toho jít po svém. Kdyby to šlo, dám o hvězdičku navíc za to, že v kině byl film v původním znění a zážitek z něj byl prostě skvělý :)