vurhor

Byl bys raději hluchý, nebo slepý? To byla otázka, kterou jsem občas některým svým kámošům položil. Valná většina z nich řekla, že by byli raději hluchými, přičemž častý argument pro to byl ten, že se ztrátou zraku se člověku zpřetrhá pouto s realitou a světem. Existence filmu Sound of Metal je ale velice silným protiargumentem, který ukazuje, že ztráta sluchu vás od světa a reality může rozdělit snad ještě hůře. Film velice mrazivě zobrazuje trápení muže, který si musí zvyknout na svou náhlou a nečekanou hluchotu. Je tudíž vcelku ironické, že jeden z nejsilnějších aspektů filmu, ve kterém Riz Ahmed hrál zatím svou nejlepší roli, je právě zvuková stopa. Ta totiž průběžně přeskakuje z klasické filmové stopy, kterou slyšíme v každém druhém filmu, ke stopě... hluché. Prázdné. Jako kdyby vám všechno na světě znělo tak, že máte potopenou hlavu ve vodě. Sound of Metal proto svými slovy šetří. Spoléhá především na zobrazování oné nové reality, se kterou se hlavní postava musí vypořádat. Film tak hrozivě ilustruje náhlou a neviditelnou propsat mezi hlavním hrdinou a celým světem, kterého je sice stále ještě součástí, ale zároveň jakoby nebyl. Výsledkem je tak velice silné komorní drama s dobrou atmosférou a hereckými výkony, ze kterého mrazí v zádech. Lepší 4*

#Alive je vlastně taková korejská zombie metafora na přežívání lockdownu během koronavirové pandemie. Mladý muž je zavřený ve svém přepychovém bytě, kde se může v pohodlíčku válet, hrát videohry a pít dobrý alkohol, zatímco venkovní svět jde do háje. Eventuálně ale tyto zlaté časy brzy skončí, protože začne docházet jídlo a voda, přičemž se hrdina musí vydat ven z bytu, ale si našel něco k snědku. Samotný motiv přežívání zombie apokalypsy na jednom malém, uzavřeném a vybaveném místě, ještě navíc s hlavní postavou prostého puberťáka, je supr nápad. Nemluvě také o využití novodobé technologie a sociálních sítích, což dodává filmu unikátní šťávu. Film se tím hezky odlišuje od klasického formátu dalších zombie snímků, čímž se chytře vyhýbá nějaké stereotypní zápletce. A i když je nápad dobrej, stejně mi přišlo, že v mnoha pasážích tvůrci příliš nevěděli, co s tím dějem dělat. Jednu dobu to chvilku vypadalo na psychologické drama, pak si ale tvůrci řekli, že z toho vlastně chtějí mít napínavou řezačku, díky čemuž je celý děj poněkud zmatečný. Ve výsledku to ale byla příjemná zombařina, i přestože se film trošku hledá, plus v žánru už vyšly mnohem lepší kousky. Navíc korejskými zombie se přece nedá pohrdnout! Lepší 3*

Sci-fi horror na klaustrofobní vesmírné stanici, na které velice nebezpečná a inteligentní mimozemská forma postupně likviduje místní lidské astronauty. Že vám to něco připomíná? No nene! Nenechte se ale odradit, Life je vcelku slušně natočený snímek, jehož první půlka přetéká naprosto parádní atmoškou, mysteriózním duchem a celkem slušným hereckým obsazením. Bohužel od druhé půlky nastává celkem klišé a stereotyp klasických vyvražďovaček, jenž onu atmošku pěkně topí. Velká škoda. Navíc by i mnohem víc fungovalo, kdyby onen zlý emzák ke konci nevypadal tak nestvůrně, představa toho, že mě chce zabít téměř nehmotná směsice buněk je mnohem víc děsivější. Škoda té druhé půlky, jinak by se jednalo o opravdu skvělý horrůrek. Lepší 3*

Na počest zesnulému Terrymu Jonesovi jsem si řekl, že by nebylo špatné zavzpomínat na jeden z nejlepších filmů, co s tou svou britskou bandou plantážníků vytvořil. Život Briana je téměř ve všech ohledech geniální. Je to snímek, jehož humor není jen inteligentní a nadčasový, ale také si nebere žádné skrupule. Nedělá mu problém si z oné náboženské tématiky dělat prču téměř ve všech ohledech, zároveň ale nikdy nezaběhne do přílišných rovin nějaké trapnosti nebo infantilnosti. Monty Pythoni jsou prostě vynikající pisálci. Přidejte k tomu ještě onen britský herecký šarm, v mnoha situacích zvládnutou nadsázku, plus naprosto parádní zakončení, kterému se dodnes snad ani žádný film nevyrovnal, a dostanete skvělou a nesmírně vtipnou satiru, která je vlastně zároveň jedním z nejlepších náboženských filmů všech dob (Společně třeba ještě s Princem Egyptským). A nestárne to. I po těch dlouhých čtyřiceti letech funguje většina fórů furt na jedničku - Pilátovo zkoušení svých stráží, zda se rozesmějí po vyslovení jména jeho dobrého přítele jménem Biggus Dickus, je pro mě vždy záruka náramného pobavení, které neomrzí. Tak se měj, Terry. A žádné slzy přece! Always look on the bright side of life! A pozdravuj Grahama alias Briana alias Artuše! Dokonalých 5*

Tak se to asi opravdu stalo. Od října jsem byl přesvědčený, že Jokera z mého pomyslného trůnu nejlepšího filmu roku 2019 už snad nic nesesadí. A najednou se objeví zpět ve formě Sam Mendes se svým neuvěřitelným válečným dramatem, které dokázalo, že rčení "to nejlepší na konec" má nějakou váhu. 1917 není jen nějakým všedním válečným filmem, který sleduje stejnou šablonu snímků jako vojín Ryan nebo Hacksaw Ridge. Je to prohlídka. Surová a autentická prohlídka válečných oblastí 1. světové války, po které diváka vezmou dva britští vojáci s naléhavým úkolem. Vtáhnutí do neskutečné atmosféry a téměř permanentního napětí má na svědomí především ten fakt, že celý film působí, jako kdyby byl natočený pouze na jeden záběr, což mi hned evokovalo tvorbu Iñárrita a Cuaróna, přesněji snímky Revenant a Potomci lidí (technicky a atmosférou je to také hodně podobné). Člověk tak má pocit, že je na té cestě společně s hlavními hrdiny, že i on sám je jakýmsi neviditelným společníkem, který se taktéž musí dostat z bodu A do bodu B. Mendes naprosto bravurně zvládá nejen intenzivní a akční sekvence, ale i ty emocionálně nabité. Nepatetizuje, nerochňá se v sentimentalitě. Díky tomu mají mnohé klidnější sekvence nejen ono unikátní autentické kouzlo, ale v určitých případech jsou i dojemné (zpěv v lese). Možná jen škoda těch pár momentů, kdy němečtí vojáci měli mušku stormtrooperů ze Star Wars, ale dá se to prominout. Překrásný film. Ten Zlatý glób dostal zcela zaslouženě. A hudba Thomase Newmana neskutečná. Průměrných 5*

Asi nejslabší Greengrass. Počáteční střelba v sobě sice má onen nádech syrové autentičnosti, nicméně její následky zabíhají do mírné sentimentality, plus ono skákání od jednoho aktéra filmu ke druhému narušuje dějovou konzistentnost, která se ze začátku zdála být docela dobře budovaná. Celý snímek je vlastně takový dost... chladný. Možná by se to filmu dalo odpustit, ale sakra, tohle pochází od režiséra a scénáristy Letu číslo 93, taktéž vyobrazení reálné tragedie, která ovšem měla daleko větší emocionální náboj. 22 July nicméně jen tak ledabyle přeskakuje mezi jednotlivými liniemi (přeživší chlapec, Breivik a jeho advokát), a i když jsou mnohé interakce zajímavé, ani jedna linie ze sebe nevyždíme tolik, kolik bych si od ní přál. Je to ale pěkně natočený, plus tvůrci si rozhodně umí vybrat herce. Jelikož se ale jedná o Greengrasse, kterého považuji za jednoho z nejlepších režisérů současnosti, určitého zklamání se zbavit nemůžu. Snímek ale dá dobrou představu o tom, co za zrůdu ten Brevik vlastně byl. Bohužel se ale obávám, že kdybyste to pustili nějakému voličovi SPD nebo DSSS, buď by to zavrhl, protože se jedná o "západňáckou" propagandu, nebo by řekl něco na způsob: ,,Je to ošklivé, ale vlastně ho chápu." Lepší 3*

Natočit originální teenange snímek ze školního prostředí je v dnešní době očividně už docela problém, protože spousta filmů se furt drží té jedné šablony, která už je opravdu dost okoukaná - hlavní hrdina je nesmělý, sociálně neohrabaný wallflower bez přátel, ke kterému ale divák přesto chová sympatie. Boooring. A i když se Eighth Grade řídí podobnou šablonou více méně taktéž, přesto je to v mnoha ohledech snímek originální. Ukazuje totiž, jakou sílu mají sociální sítě jako youtube, instáč, atd., na pochybné prezentování sebe sama. Hlavní poďobaná macatá hrdinka (výborně zahraná btw) instáčuje jak divá, fotí se s těmi debilními příšernými filtry, které z lidí dělají králička nebo pejska (za to bych trestal gilotinou), točí vlogy na youtubu o sebevědomí, o radách do života etc., nicméně v reálném životě je to opravdu jenom tichá stydlivka, která neví, jak pořádně komunikovat s lidmi. Navíc díky opravdu skvělému scénáři, kde obzvlášť ty dialogy jsou na prvotřídní úrovni, je to velmi zajímavá a pěkná podívaná, která mi přijde i na lepší úrovni než Lady Bird z minulého roku. Škoda jen, že filmu docházel během poslední třetiny dech. Už jen kvůli těm dialogům a pár skvěle natočených momentů však určitě stojí Osmá třída za zhlédnutí. Průměrné 4*