werush

"I died a hundred times." Tož nic pro nás slabší povahy.

Vysvětlení základního pravidla nepsaného společenského zákona o sdílení informací: "Osoba A podvádí osobu B a protože se cítí špatně potřebuje si ulevit, svěří se osobě C, osobě D a ty mu zase na oplátku svěříš svoje problémy s jinými osobami a tak dále a tak dále. Nemusí jít jenom o nějaké nevěry ale i úplné malichernosti např.: osoba A nikdy neřekne osobě B, že mu páchne z úst, raději si postěžuje jiným osobám a zase naopak. Lidé tak sdílí nepříjemné informace o těch druhých, aby se jim odlehčilo svědomí a mohli dál normálně fungovat a tím vzniká velmi hustá síť tzv. společenská informační pavučina. A teď dávej pozor! To nejdůležitější vlákno - nepříjemná pravda mezi osobou A a osobou B sice chybí, nikomu to ale nevadí, naopak. To chybějící vlákno nahrazují stovky jiných vedlejších vláken, která by jinak nevznikla a která společnost stmelují a drží ji tak nad vodou. Ty jsi pravidlo porušil tím, že jsi toto chybějící vlákno násilně vytvořil a tím došlo ke zhroucení celé sítě. Tvoje chování je vlastně teroristický útok a protože se pavučina dotýká všech aktérů nemluví s tebou nikdo."

všechny tři hvězdičky za otevřené a netradiční sexuální scény a tu nespoutanost a protože mám náhodou ráda road movie...může mi někdo vysvětlit co tam bylo kde vtipného nebo anarchistického?

V zásadě mě iritují občas úplně plytké Carriiny úvahy prezentované hlubokomyslné, nekonečná povrchnost hlavních hrdinek a objevující se poněkud šokující věty jako "přísahej na Chanel" nebo "seděli jsme tam v županech od Calvina Kleina" která je jednou z asi tří vět, kterými Carrie popisuje jednu z klíčových situací ve vztahu se svojí životní láskou a vyzní jako by jí bylo řečeno vše, taky postava Samanthy je ve výsledku spíše karikaturou tohoto typu žen. Tím výčet mých výhrad končí a hlavně jsem na Sexu ve městě asi závislá.

Těžké hodnotit, Henry Miller je můj osobní bůh (resp. mého adolescentního já), myslím, že ať by ho představoval jakýkoliv herec tak bych nebyla spokojená, nemluvě o tom, že u McCarthyho jaksi absentuje charisma, na druhé straně je každý pokus o adaptaci Millera bezpochyby velmi odvážný čin. Bohužel mi film připadal prázdný, intelektuálně nestimulující a vrcholně dekadentní (což není nic proti ničemu, jen je to v tomto případě strašně málo). Miluju všechno co teče.

Il n´est d´autre chose à tuer dans cette vie que l´ennemi intérieur, le double au noyau dur. Le dominer est un art. (Pokud je nutné se v životě s něčím prát, tak jen s tím špatným uvnitř nás. A zkrotit ho - to je umění.) Nejhezčí gay sexuální scéna.

Jeudi soir, on entre dans un café tapageur aux lustres éclatans ...omg to je tak dekadentní a beatnické a vůbec. Jinak film je tak vymazlený a tak dokonalý v jednotlivostech a tak současný a tak připomíná Kar-wai Wonga a hlavně protože jsem asi velmi povrchní (a nestydím se za to), líbil se mi moc.

V tomhle filmu je pár scén, které jsem vždycky chtěla vidět a vůbec jsem o tom nevěděla

Film, který reflektuje stav, ve kterém se nacházela ruská společnost na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Myslím, že autorka, chtěla akcentovat hlavně všudypřítomnou lhostejnost, shon, spěch, mechaničnost a rozklad tradičních hodnot. Co je na tomto filmu ve skutečnosti zarážející je všudypřítomná špína, chudoba a existenciální krize ne jako etapa v životě jedince ale permanentní stav ve kterém se nachází celá ruská společnost.

Není to můj žánr a zápletka obsahuje logické nesrovnalosti (je to přece jen Spielbergův film že) ale vizuálně je to perfektní a neskutečně mě to baví i po páté i po desáté...