Ducharme

Chip a Joanna Gaines jsou manželé z města Waco v Texasu. On je neskutečně zručný všeuměl a ona taletovaná bytová designerka. Společně se věnují opravování a zařizování domů pro své klienty. Ve srovnání s Property brothers má Fixer upper méně profesionální přístup. Nijak zvlášť se tady neřeší, jestli je pořeba opravit elektrické vedení a zlepšit izolaci. Jejich hlavním cílem je vytvořit krásný prostor, který bude odrážet jeho budoucí obyvatele - proto do domů často zapojují kastomizované prvky, vytvořené pro klienty na zakázku. Fixer Upper není žádný propracovaný pořad - schéma každého dílu je vlastně úplně stejné - mění se jen domy a lidé. Spíš je radost koukat na to, jak dva šikovní lidé vrací život domům, které by většina lidí naprosto odepsala.

Mě tyhle househunter pořady hrozně baví. Schéma každého dílu je stejné - rodina hledá nový dům za určitou sumu. Zároveň si namyslí hromadu věcí, bez kterých se naprosto neobejde (super lokalita, high-end kuchyně, hogo fogo vybavení, uber koupelna, velká zahrada...). Poté, co jsou konfrontováni s cenovou realitou si uvědomí, že jim nezbude než si najít rozpadlinu za menší peníz a tu si nechat opravit. A od toho jsou tam Property brothers - realiťák jim ten dům najde a vyjedná a handyman jim ho opraví a zařídí. Co mě na tom ale baví nejvíc je jednak konfrontace s cenami realit v Americe, kde je běžné si za hromadu peněz koupit odpornou ruinu a ještě se radovat, jaký to byl kauf, a jednak ten vhled do života poměrně běžných, neopodstatněně sebevědomých a otravných Američanů.

“I smell fear on you…” Viděno všech dosavadních 6 sezón. Bobovy burgery jsou pro mě jedním z nejmilejších animovaných seriálů, co jsem kdy… Jasně, na jedné straně je místy trochu vyhrocený záchodový humor, který nemusí sedět každému, ale na straně druhé jsou postavy a příběhy, ke kterým jsem si dokázala najít vztah. Viděla jsem skoro všechny díly Simpsonů, Family Guye, South Parku a kdoví čeho ještě, ale nikdy se mi nestalo, že by ve mě vyvolaly pocit hlubší než kávová lžička. Příběhy Boba, Lindy a jejich tří dětí mají svoji poetiku, která je skrytá právě za hradbou vtípků, a chce to trochu času, než se k ní člověk prokope. Je to pocit, že přesně tohle je rodina, jejíž součástí bych strašně chtěla být - ale nejen proto, že by to byla legrace (jako je tomu v případě Simpsonů nebo FG) ale proto, jaký vztah k sobě postavy mají. Sice jeden druhého občas přilepí k záchodu, ale člověk ví, jak moc rádi se mají a je tím hrozně dojatej. A Louise je prostě nejpší postava na světě a všech dob…

Ráda vařím a nadšeně sleduji pořady o vaření a o jídle obecně. Na krásně poskládaný talíř koukám podobně ráda jako na obraz v galerii. Gordon Ramsay je můj hrdina. To všechno nejspíš způsobilo, že se mi Burnt vlastně docela líbilo. Krásně nasnímané interiéry, nádherná jídla a mumraj restaurační kuchyně - to jsou věci, které food nadšenec ocení. Film dost trpí tím, že rozehrává několik zcela zbytečných příběhů najednou, které nakonec vyznívají velmi plytce a neukončeně. Zápletka je velmi primitivní a předvídatelná. Coopera jsem stále ještě nepřijala jako herce, kterého bych mohla brát vážně, takže se sem vlastně docela hodil. Rozhodně nedoporučuji sledovat s prázdným žaludkem.

Obsahuje náznaky spoilerů. Budete nenávidět americký "redneckov". Tomu se tady moc nedá předejít. Taky budete nejspíš trochu nenávidět americké venkovské policisty. A nakonec budete tak trochu nenávidět celou Ameriku a její soudnictví. Dokument je natočený tak skvěle, že se prostě neodtrhnete od obrazovky, dokud nepadne finální verdik. Pak obrazovkou prohodíte ovladač, nebo třeba klávesnici. Pokud jste klidnější povahy, vystačíte si jen s pestrou škálou nadávek. To je všechno strašně super, ale pak se po dokoukání vrhnete na internet a zjistíte, že to vlastně celé tak úplně nebyla pravda. Nebo spíš, že jste se stali obětí hry s fakty, jelikož některé důkazy, které by z dokumentu dělaly poněkud méně strhující podívanou, byly nejspíš zcela záměrně vynechány. A to je po těch hodinách psychického vypětí vlastně trochu zklamání...

"Třeba bych se mohla stát moderátorkou, nebo princeznou malé země..." Barbie a její kamarádi chodí ve chvílích, kdy si najdou čas mezi nakupováním a dalším nakupováním, na středí školu a řeší tam svoje rozvázané tkaničky a zlomené podpatky. Jasně že je to naprosto strašná ptákovina, ale vzhledem k tomu, že v podobně ujeté společnosti momentálně žiji a také k tomu, že jsem schopna pochopit nadsázku, tak jsem se místy celkem bavila a několikrát jsem se i uchechtla.

Válka bez patosu a bez přehnaných emocí. To se cení. Postavy umírají právě tak, jak tomu ve válce nejšpíš bylo - bez velkých oslav, nebo vodopádů slz. Jednoduše jsou - granát/tank/samopal - a nejsou. Události přicházejí bez předchozích varování a občas jim předchází nepříjemně napjaté očekávání. Končetiny a vnitřnosti prostě mizí a na všechno bude muset stačit obvaz a trocha morfia. Pokud přežiješ - dobře pro tebe. Pokud ne - škoda pro toho, koho jsi měl krýt. Ale vlast ti za to bude tak jako tak vděčná a za to to přece stojí.

Na Homeland bych sama nikdy nekoukala, protože jsem předpokládala, že bude trpět všemi možnými neduhy, které by seriál o americkém boji s terorismem mohl mít. Ale ono ne - žádné vlajky, laciné slzy, síla rodiny a všemohoucí Bůh. Propadla jsem tomu! Už dlouho jsem tak nežila s postavami. Všichni jsou to sice naprostí labilové, kteří být CIA výběrkem rozhodně neměli projít, ale i tak... V jedné chvíli jsem je strašně nenáviděla, abych je po pěti minutách naprosto obdivovala a následně vykřikovala na televizi, ať už toho debila konečně někdo zastřelí. O Homelandu jsem přemýšlela v práci, u oběda, cestou domů a pak se mi o něm i zdálo (poté, co jsem se o půl čtvrté ráno odplazila do postele po nočním maratonu). Do začátku páté série nejspíš rozkoušu několik televizních stolků...

Varování: Může vyvolávat pocity radosti, touhu někoho obejmout, usmívat se a zdravit úplně cizí lidi a také potřebu utíkat po louce do západu slunce... Táda táda tádadadáááá

Naprostý seriálový zjevení! In Frank Underwood we trust a tak vůbec. Dlouhý noci čumění na televizi a "ještě jeden a jdu spát". Jo a taky v tom šílene žeru Spaceyho. Takže tak...