Boris Amarantov

Pochází z rodiny moskevského duchovního a rozumělo se samo sebou, že i z něj se stane v budoucnu pop. Jen událost z jednoho novoročního večírku pro děti může za to, že nepokračoval v rodinné tradici – tehdy u jolky spatřil žongléra a od té doby se toužil stát cirkusovým artistou. Každou volnou chvíli věnoval tréninku, okouzloval své spolužáky, nicméně na vysokou klaunskou, moskevské GUCEI, se dostal teprve na šestý pokus. Už zde během studií vypiloval svá pozdější vystoupení i kostým, celotělový černý trikot s výrazným bílým límečkem. Absolvoval v r. 1962.

První obrovský úspěch jako žonglující mim sklidil Amarantov na Mezinárodním festivalu mládeže a studentstva v Helsinkách, ještě před ukončením školy, což ho proslavilo na samém počátku kariéry i doma. Se svými několikaminutovými představeními cestoval po celém světě a v roce 1965 si ho všimla také sovětská kinematografie. Třebaže i ve filmech hrál zase jen klauna a role byly postaveny na ukázkách jeho cirkusového umění, byly to v detektivce pro mládež Poputnovo větra, „Siňaja ptica“ i v Ljubvi k trjom apelsinam role hlavní.

Přímo v cirkusové manéži pracoval jen mezi lety 1962–1964, od poloviny 60. let byl nedílnou součástí estrád „Roskoncertu“, nicméně s úspěchy rostla jeho touha se osamostatnit. Založil vlastní divadlo, ale zcela podle představ se mu rozhodně nedařilo. Tato etapa skončila jeho vyhazovem a Amarantov, kterému se dříve nabídky jen hrnuly, se musel prakticky ze dne na den místo pantomimy živit jako noční hlídač. Zatrpklý muž zažádal o zbavení občanství a umožnění vycestovat ze Sovětského svazu. Žádosti bylo nakonec vyhověno a v srpnu 1977 emigroval do Spojených států amerických.

Jako prakticky všichni sovětští umělci, kteří odešli ze země, kde byli uctívanými polobohy, do zahraničí, kde je nikdo neznal, prožil obrovskou deziluzi. O bývalou hvězdu, která přijela zpoza železné opony, nikdo zájem neměl a i proto se několik let poté – mezitím se z USA přestěhoval za Marcelem Marceau do Francie – s nastupující perestrojkou rozhodl vrátit domů. Žádné očekávané vítání se však nekonalo, jeho přijetí bylo více než chladné. I lidé, které znal od samého počátku své kariéry, mu dávali najevo, že to, co provedl, byla zrada, kterou oni neodpouští. Několik dnů po návratu byl Boris Amarantov nalezen mrtvý. O příčinách jeho smrti se nic neví, spekuluje se o sebevraždě.

chamonix