Dmitrij Antonov

Dmitrij Konstantinovič Antonov začal pracovat v kinematografii v roce 1932 (některé zdroje udávají 1931) jako animátor např. v Rukopisech Puškina, už o rok později i jako režisér animovaných filmů. V roce 1939 (jinde opět píšou o rok dříve) přešel do MosTechFilmu a změnil zaměření. Ve studiích zaměřených na naučně popularizační tvorbu byl jeho první prací film Dvigatěl.

Bez dalších podrobností se o něm píše jako o účastníkovi Velké vlastenecké války, na samém jejím počátku má v biografii film Pulemjot „Maksim“ jako scenárista, či Kak boroťsja s zažigatěl'nymi bombami jako režisér, obojí z roku 1941. V průběhu války byl vyznamenán Řádem Rudé hvězdy, medailí Za bojové zásluhy a medailí Za vítězství nad Německem.

Po válce pracoval nejprve v divadle, teprve v roce 1953 se vrátil ke své původní profesi animátora, resp. režiséra-animátora a už dva roky nato se ocitl v Mosnaučfilmu jako režisér vědecko-populárních pořadů, kde kolikrát využil i své zkušenosti animátora jako např. ve svém zdejším úvodním filmu o vzniku první jaderné elektrárny na světě Pěrvaja v mire atomnaja elektrostancija (1955). Atomová energie byla ostatně tématem celé řady dalších jeho filmů: Znakomtěs, naš drug – mirnyj atom (1958), Termojaděrnyje issledovanija v SSSR (1958), Atom pomogajet nam (1959), Termojaděrnyje ustanovki (1964) a další.

Mezi lety 1955–1961 byl jako dokumentarista zapojen rovněž do tajných projektů vývoje jaderných zbraní a sovětského kosmického programu (např. Šachtnaja pozicija rakety R-16). Vesmír byl vedle atomu jeho druhým hlavním tématem a takto vznikly dokumenty o letech do vesmíru V kosmose „Voschod“ (1964), Kak tam, sredi zvjozd? (1967), o výzkumu Slunce Tridcať milionov gradusov v těni (1977) a další.

Jeho dokumentární tvorba byla oceňována i v zahraničí, zmiňme třeba Něujazvimyje pod lučami z roku 1967. I poslední film zkušeného animátora, scenáristy a režiséra se týkal vesmíru (Kosmičeskije orbity „MIRa“, 1987), nicméně stejně jako ten skrývá stále mnoho záhad, je i konec života Dmitrije Antonova zahalen tajemstvím – místo a datum úmrtí je do dneška neznámé.

chamonix