Lev Kantorovič

Spisovatel, scenárista, malíř a dobrodruh se dostal poprvé blíže do kontaktu s divadlem už ve věku dvanácti let, kdy mu v roce 1923 zemřel otec. Tehdy se stal pomocníkem dekoratéra v „Divadle mladého diváka“ a právě zde se projevil i jeho výtvarný talent, který v budoucnosti využije také jako novinový a knižní ilustrátor. Roku 1928 po studiu kunsthistorie nastoupil do leningradských divadel už na plný úvazek. O rok později převzal ke svému zaměstnání rovněž uměleckou redakci v časopise „Smena“.

To všechno nicméně jeho činorodost ani v nejmenším neuspokojilo, a tak změnil profesi a v roce 1932 odešel na moře. Přihlásil se na expedici v severních polárních krajích a na ledoborci Sibirjakov (jeho tragický válečný konec je zfilmován ve filmu Operacija "Wunderland") se jako řadový námořník účastnil vůbec první úspěšné plavby Severní mořskou cestou. O rok později se účastnil v Arktidě ještě další podobné expedice. Mezi lety 1933–1936 si odbyl vojenskou službu a po jejím ukončení odjel na expedici pro změnu do vysokohorského Ťan-Šanu.

Už základní vojenskou službu strávil u pohraničních vojsk a v době ohrožení vlasti se na hranice vrátil. Prošel si celou finskou válkou a když o rok později Finové přepadli spolu s Německem Sovětský svaz, stál od prvních hodin opět v první linii. Padl v bojích u Vyborgu. Byl nositelem dvou vysokých bojových vyznamenání, resp. Řád rudého praporu mu byl udělen in memoriam.

Za svůj nedlouhý život napsal i sedmnáct publikovaných deníků z cest, románů a sbírek povídek, které si všechny rovněž ilustroval. Byl plodný i jako scenárista, nicméně filmový scénář, na rozdíl od divadla, stačil napsat pouze jediný. Zdroj jeho inspirace byl nepřeberný: na expedicích toho mnoho viděl i vyzkoušel. Jezdil se psími i sobími spřeženími, jezdil na koních, létal, plavil se na jachtě, toulal se na lyžích po Chibinách i pěšky po Kavkaze… Jeho lyžařské schopnosti byly dokonce natolik dobré, že se na něj obrátila armáda s prosbou o sepsání instruktorské příručky.

Říkával: „Podle mého je největší radostí sbalit věci do kufru nebo do batohu a vyrazit na cestu...“

chamonix